Otevřít hlavní menu

Ibn Bádždža Abú Bakr Muhammad, arabsky أبو بكر محمد بن يحيى بن الصائ, na Západě znám pod latinským jménem Avempace (1095, Zaragoza - 1138 Fes) byl arabský filozof, astronom, fyzik, lékař, botanik, básník, hudebník a politik (vezír) narozený a působící v Andalusii (tzv. Muslimské Španělsko). V islámské tradici silně ovlivnil Averroa, v křesťanské Alberta Velikého, v židovské Maimonida (který převzal - a tak dochoval - zejména jeho poznatky astronomické a fyzikální). Jeho přímým žákem byl Ibn Tufajl. V botanice byla ceněna jeho práce Kitab al-Nabat (Kniha květin), kde jako první definoval pohlaví rostlin. Jeho poezie byla objevena až roku 1951.

Avempace
Avempace.jpg
Narození 1080
Zaragoza
Úmrtí 1138 (ve věku 57–58 let)
Fes
Místo pohřbení Fes
Povolání filozof, matematik, astronom, spisovatel, lékař, botanik, včelař a básník
Žánr poezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FilozofieEditovat

Byl raným představitelem arabské aristotelsko-neoplatónské filozofické tradice. Jeho nejvýznamnější prací je kniha Tadbīr al-mutawaḥḥid, kterou ovšem nestihl dokončit.

Zajímal se především o proces poznání a jeho postupný přechod od smyslových vjemů (intellectus materialis) přes čistě rozumové nazírání (intellectus acquisitus), po sebeuvědomění člověka, které je emanací činného rozumu.

V politické filozofii Avempace reagoval na svého předchůdce al-Farábího, který inspirován Platónem hledal definici ideální hlavy státu. Avempace proti tomu hledal definici "ideálního občana". Francouzský filozof Alain de Libera o něm napsal: „Ibn Bádždžův politický program je individuální. Nevztahuje se už k vrcholu státu, nýbrž k základně společnosti, týká se každého člověka zvlášť. […] Ibn Bádždžův filosof není al-Farábího imám-filosof-prorok, který se od ostatních liší souborem svých vrozených nadání. Je to člověk, který na sobě pracuje, a tak se ve dvojím smyslu odděluje: intelektuálním nazíráním či kontemplací se odděluje od empirického světa a osamělostí, do níž se uzavírá a v níž se vymyká veškeré náboženské či dogmatické tradici a vlivu, se odděluje od ostatních lidí."[1]

Mnozí muslimští autoři dokonce považují Avempace za ateistu. Avempacův velký odpůrce al-Fath ibn Cháqán o něm napsal, že „odmítá Korán, popírá vzkříšení, staví lidský úděl do výhradní závislosti na hvězdách a zcela opomíjí Boží hrozby a zásahy".[2]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ibn Bádždža na slovenské Wikipedii.

  1. DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 159.
  2. DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 155.

LiteraturaEditovat

  • BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2. [Viz str. 72–73.]
  • LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Viz str. 154–160.]
  • PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů. Asie a Afrika. Díl 1. A–J. Vydání 1. Praha: Odeon, 1967. 449 s. [Viz str. 409–410.]
  • SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. Středověká filozofie. Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. [Viz str. 279–281.]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat