August Haarmann (4. srpna 1840, Blankenstein7. srpna 1913, Osnabrück) byl metalurg a vynálezce.[1]

Dr.- Ing.(honoris causa) Hermann August
Narození4. srpna 1840
Blankenstein
Úmrtí7. srpna 1913 (ve věku 73 let)
Osnabrück
Národnostněmecká
Alma materBerliner Gewerbeakademie
Povoláníředitel hutního závodu
ZaměstnavateléGeorgs-Marien-Bergwerks- und Hütten-Verein, Eisen- und Stahlwerke Osnabrück
Nábož. vyznáníevangelík
ChoťElfriede Hattingen (1871-1943)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

August Haarmann[2] byl učebnicový případem selfmademana, tj. člověka, který se vypracoval vlastním úsilím. Narodil se do rodiny pekaře, která neoplývala bohatstvím. Po absolvování základní školy studoval na obchodní škole v Bochumi. Chtěl získat vyšší vzdělání, ale neměl peníze na studium. Proto pracoval pět let jako horník v dolech a během svého obtížného zaměstnání si odkládal peníze na studia. Poté absolvoval Berliner Gewerbeakademie (berlínskou obchodní akademii). Po studiu se rozhodl pro práci v hutnictví. Začal pracovat jako dělník v pudlovně Steinhauser Hütte ve Wittenu. Brzy se stal provozním vedoucím a následně členem vedení Henrichshütte v Hattingenu. Zcela zásadní etapou jeho života bylo působení v představenstva Eisen- und Stahlwerke Osnabrück, dceřiné společnosti Georgs-Marien-Bergwerks- und Hütten-Verein (GMV). V obou firmách pracoval jako ředitel.

Úspěchy

editovat

V Georgs-Marien Hütte byla zásluhou Augusta Haarmanna postavena první válcovna poháněná elektřinou.[2]

August Haarmann vytvořil nejrozsáhlejší světovou sbírku na téma železničního svršku, kterou věnoval tehdejšímu Muzeu dopravy a stavebnictví (Muzeum dopravy a stavitelství v Berlíně).[3] Přivezl do Německa důlní vozík s kolejí vyrobený v polovině 16. století, který objevili v dole poblíž města Brada (Rumunsko) v roce 1889.[4]

Veřejná činnost

editovat
  • prezident Osnabrücké obchodní komory
  • člen představenstva Svazu německých hutníků
  • místopředseda Svazu německý sléváren železa
  • železniční rada[5]
  • radní na magistrátu v Osnabrücku

Ocenění

editovat

V roce 1903 byl Augustu Haarmannovi udělen Technickou vysokou školou v Charlotteburgu čestný doktorát.[6] V roce 1907 obdržel od Svazu německých železářů (Verein Deutscher Eisenhüttenleute) medaili Carl-Lueg-Denkmünze.[1]

Technologický skok

editovat

V 19. století došlo k objevům a vynálezům, které přispěly k levnější výrobě oceli. Nízká cena oceli byla příležitostí k nahrazení dosud používaných dřevěných pražců pražci ocelovými. August Haarmann byl metalurg a ředitel železáren a měl na prosazování ocelových pražců zájem. Použil tak ocelové pražce na spojovací trati Georgs-Marien-Hütte-Hasbergen v délce 1 km.[7] August Haarmann se účastnil různých konferencí, kde propagoval stavbu železničního svršku svého systému. Na Srazu německých lesníků v Braunschweigu v září 1896 měl přednášku: „Malé železnice pro lesnický průmysl".[8]

Vynálezy

editovat
 
Dělená kolejnice Haarmann

August Haarmann zkoumal problematiku železničního svršku vědeckými metodami. O svých experimentech se svým systémem a konkurenčním systémem vynálezce Hilfa napsal studii "O hodnotě různých konstrukcí svršku, zejména ve vztahu ke svisle působícím silám".[9] Ve srovnání s několika konkurenčními ocelovými pražci měl Haarmannův pražec nejlepší parametry.[10]

Železniční svršek pro dočasné dráhy využívané v lesích, dolech a cukrovarech měl výhodu v jednoduché montáži,[11] která umožňovala opakované použití při změnách trasy. Tuto výhodu dosavadní průmyslové dráhy s dřevěnými pražci neměly. Rychlost položení úzkorozchodných kolejnic systému Haarmann byla 400 metrů za dvě hodiny.[12]

Jedním z vynálezů Augusta Haarmanna byla kolejnice, která byla sestavena ze dvou stejných dílů. Tyto díly připomínaly svisle rozřezanou Vignolovu (širokopatní) kolejnici. Obě poloviny se montovaly s přesahem, tak, aby kolejnicový styk byl střídavě na levé a pravé polovině kolejnice a byla tak zajištěna klidnější jízda.[13]

Žlábkovou kolejnici, kterou vyžadovala stavba tramvajových tratí v ulicích Lipska, řešil August Haarmann podobným způsobem. Dvě asymetrické kolejnice byly sešroubovány; mezeru (žlábek) mezi těmito kolejnicemi vytvořila vložená menší kolejnice. Toto řešení vyhovovalo do doby než byla zvládnuta technologie válcování žlábkové kolejnice (huť Phönix v Porúří).[14]

Dne 9. srpna 1877 získal August Haarmann patent u Císařského patentového úřadu v Berlíně na železniční svršek (Eisenbahnoberbau); číslo patentu 255 ve třídě číslo 19.[15] Podstata vynálezu spočívala v podélných pražcích, na kterých byly šrouby upevněny Vignolovy kolejnice. Rozchod koleje byl zajištěn umístěním příčných pražců ve větších vzdálenostech. Tento systém byl použit na berlínské městské dráze.[16] Podélné pražce byly řešením, které odstranilo některé problémy kolejového styku.[17]

August Haarmann byl plodný vynálezce, který patentoval postupně několik technických řešení:

  • 1879: hákové svorky
  • 1899: příčný pražec, který je proti prohnutí zesílen žebry[18]
  • 1899: podkladnice s čepem, která upevňuje kolejnici k pražci jedním šroubem
  • 1901: podpěra pod kolejový styk mezi pražci
  • 1901: kolejový svršek s podélnými (kontinuálními) pražci
  • 1907: podkladnice s háky, která upevňuje kolejnici k pražci jedním šroubem[11]
  • 1911: pružná svorka pro upnutí kolejnice k pražci
  • 1912: pružná svorka pro upnutí kolejnice k pražci

Reference

editovat
  1. a b BIOGRAPHIE, Deutsche. Haarmann, August - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b MATSCHOSS, Conrad. Männer der Technik. [s.l.]: VDI-Verlag, 1925. 306 s. S. 100. 
  3. Oberbau der Merthyr-Tydfil-Bahn mit Winkelschienengleis und Drehschemelwagen - Deutsche Digitale Bibliothek. www.deutsche-digitale-bibliothek.de [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. (německy) 
  4. Grubenhund mit Holzschienen aus der Apostelgrube in Brad (Siebenbürgen) - Deutsche Digitale Bibliothek. www.deutsche-digitale-bibliothek.de [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. (německy) 
  5. Ein selbstgemachter Mann. Neuigkeits-Welt-Blatt (Provinz-Ausgabe/Land-Ausgabe). 1910-03-30, roč. 37., čís. 72, s. 13. Dostupné online. 
  6. DRESDEN, SLUB. Männer der Technik. digital.slub-dresden.de [online]. [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. (německy) 
  7. Eisenbahnbau: Oberbau. Wochenschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereines. S. 23. Dostupné online. 
  8. XXIV. Versamlung Deutscher Forstmänner zu Braunschweig vom 14.-17. September 1896.. Österreichische Forst-Zeitung. 1896-07-24, roč. 14., čís. 706, s. 5. Dostupné online. 
  9. TAUBELES, Jacob. Übermassenbestimmung der Schwungräder besonders ungleich förmig gehender Dampfmaschinen. Technické listy. 1885, roč. 17, s. 87. Dostupné online. 
  10. LEHWALD, J. Der eiserne Oberbau. Technické listy. 1881, roč. 13, s. 222. Dostupné online. 
  11. a b https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/002962749/publication/US894322A?q=US894322A
  12. WAHLBERG. Der tragbare und leicht verleglbare Stahl-, eventuell Eisen-Oberbau für Oekonomien, Forst- und Grubenbahnen nach dem System Haarmann.. Wochenschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten-Vereines. S. 371. Dostupné online. 
  13. Neuerungen im Eisenbahnwesen. Pester Lloyd. 1887-06-27, roč. 1887., čís. 205, s. 1. Dostupné online. 
  14. http://www.zeno.org/Roell-1912/A/Oberbau+der+Stra%C3%9Fenbahnen
  15. https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/070961642/publication/DE255C?q=DE255C
  16. Wochenversammlung am 12. März. Technické listy. 1886, roč. 18, s. 62. Dostupné online. 
  17. Zur Schienenstofsfrage. Stahl und Eisen. 1892-05-01, roč. 12., čís. 9, s. 16 / 419. Dostupné online. 
  18. STROHMEYER, K. Der Eisenbahnbau, 4. Teil. Leipzig: Bernh.. Friedr. Voigt, 1910. 236 s. S. 49 (90). 

Externí odkazy

editovat