Athamás (řecky Αθάμας, latinsky Athamas) byl syn theassalského krále Aiola, jeho děd byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se králem boiótského Orchomenu.

Athamás
Atamante preso dalle Furie 0014.jpg
ChoťNefelé[1]
Themisto[1]
Ínó[2][1]
Gorgopis
DětiFrixos[2][3][1]
Hellé[2][1]
Learchos[2][1]
Melikertés[4][1]
Ptous
Macistus
… více na Wikidatech
RodičeAiolos[2][5] a Minyas a Enareté a Zeuxippe
PříbuzníArgus[3], Frontis, Melas, Cytissorus[3], Presbon, Cylindros a Demoleon (vnoučata)
Funkceking of Orcomenus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho bratry byli:

Athamás se oženil dvakrát, první ženou byla bohyně oblaků Nefelé. Porodila mu syna Frixa a dceru Hellé. Nešťastný osud sobě i dětem přivodil tím, že zapudil Nefelé a oženil se s Ínó, dcerou Kadma, krále v Thébách. S tou měl později dva syny, Learcha a Melikerta. Macecha Ínó děti z prvního manželství nenáviděla až tak, že úklady a intrikami dosáhla souhlasu Athamásova s jejich obětováním bohům, aby zachránila království od hladu, bídy a nepokojů obyvatel. Těsně před obětním obřadem matka dětí Nefelé poslala zlatého berana, který děti přenesl přes moře do daleké Kolchidy. Šťastně se to skončilo pro Frixa, avšak Hellé utonula v moři.

Brzy nato Athamás upadl v nemilost bohyně Héry, když se ujal malého Dionýsa, syna nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Héra na Athamáse seslala šílenství, ve kterém zabil svého syna Learcha. Nestačil už ublížit druhému Melikartovi, Ínó mu ho vytrhla, ale neunikla a vrhla se do moře. Když se šílený Athamás pokusil zabít i Dionýsa, skryl jej bůh Hermés.

Konec Athamantův není v mýtech doložen, sebevražda je předpokládaná. Příběh Athamanta a jeho syna Frixa stojí na počátku dalších velkých mýtů, zejména o velké výpravě Iásona a Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g Atamas. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek II.
  2. a b c d e Athamas. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. a b c Nikolaj Petrovič Obnorskij: Friks. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXVIa.
  4. Melicertes. In: Encyklopedie Britannica 1911.
  5. Aeolus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat