Asma Džahangírová

Asma Džahangírová, rozená Džiláníová, (27. ledna 1952 Láhaur11. února 2018 tamtéž) byla pákistánská právnička a sociální aktivistka.

Asma Džahangírová
Asma Jahangir (33308430296).jpg
Rodné jménoAsma Jilani
Narození27. ledna 1952
Láhaur
Úmrtí11. února 2018 (ve věku 66 let)
Láhaur
Příčina úmrtísrdeční zástava
BydlištěIslámábád
Alma materKinnaird College for Women (do 1978)
Pandžábská univerzita
Povolánílidskoprávní aktivistka a advokátka
ZaměstnavatelOrganizace spojených národů
OceněníMartin Ennals Award for Human Rights Defenders (1995)
Cena Ramona Magsaysaye (1995)
King Baudouin International Development Prize (1998)
Millennium Peace Prize for Women (2001)
University of Oslo’s Human Rights Award (2002)
… více na Wikidatech
FunkceHuman Rights Commission of Pakistan (1987–2011)
UN Special Rapporteur on Extrajudicial Executions (1998–2004)
United Nations Special Rapporteur on Freedom of Religion or Belief (2004–2010)
President of Supreme Court Bar Association of Pakistan (2010–2012)
Special Rapporteur on human rights in Iran (2016–2018)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházela ze vzdělané paštunské rodiny, její otec byl předním odpůrcem pákistánského vojenského režimu. Vystudovala Kinnaird College for Women a Paňdžábskou univerzitu, od roku 1982 pracovala na Nejvyšším soudu Pákistánu a stala se první ženou v čele advokátní komory. Byla aktivní v Ženském akčním fóru a v roce 1983 byla uvězněna za podporu Hnutí za obnovu demokracie, zaměřeného proti diktatuře generála Muhammada Zijáula Haka.[1] Po propuštění pobývala v Ženevě, kde pracovala v organizaci Defence for Children International.

V roce 1987 spoluzakládala Pákistánskou komisi pro lidská práva a v roce 1993 se stala její předsedkyní. Se svojí sestrou zavedla bezplatné právní poradenství pro ženy a vymáhala důsledné dodržování zákazu dětské práce. Požadovala zrušení trestu smrti v Pákistánu, protestovala proti vraždám ze cti a snažila se prosadit, aby bylo ženám dovoleno provdat se i bez souhlasu mužských příbuzných. Odmítala také pákistánský zákon proti rouhání jako záminku k diskriminaci náboženských menšin.[2] Vystupovala proti korupci a usilovala o ukončení války v Kašmíru. V roce 2007 organizovala protesty právníků proti režimu Parvíze Mušarafa a po vyhlášení výjimečného stavu jí bylo nařízeno tříměsíční domácí vězení. V roce 2012 vystoupila s obviněním, že pákistánská bezpečnostní služba naplánovala její zavraždění.[3]

Pracovala pro Mezinárodní krizovou skupinu, byla pozorovatelkou Organizace spojených národů v otázkách svobody vyznání a zasedala v porotě Mezinárodní norimberské ceny za lidská práva. V letech 2010 až 2013 byla místopředsedkyní Mezinárodní federace pro lidská práva. Obdržela Cenu Martina Ennalse, zvanou „Nobelova cena v oblasti lidských práv“, cenu Stefanusalliansen, Řád čestné legie a v roce 2014 jí byla udělena Cena za správný život.[4]

ReferenceEditovat

  1. BBC Dostupné online
  2. Tribune Dostupné online
  3. The New York Times Dostupné online
  4. Peace for Asia Dostupné online

Externí odkazyEditovat