Wikipedie

Arthur Menell

německý knihkupec, spisovatel, malíř a fotograf

Arthur Mennell (2. října 1855, Weißenfels – 1. dubna 1941, Greifenberg) byl německý knihkupec, spisovatel, malíř a fotograf. [1] [2]

Arthur Menell
Narození2. října 1855
Weißenfels
Úmrtí1. dubna 1941 (ve věku 85 let)
Greifenberg
Povoláníautor, fotograf a umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Mennell zůstal v Paříži v roce 1885 a žil v Lipsku od roku 1888. Byl obdivovatelem kancléře Bismarcka a produkoval několik Bismarckových publikací ilustrovaných vlastními fotografiemi. Úspěšný byl s napodobeninami Buchholzových knih Julia Stindeho . Do jisté míry se proslavil knihou Lothara Machtana : Bismarck's Death and Germany's Tears, ve které jsou Mennellovy spisy popsány jako „ukecaná kolportážní literatura“ a „investigativní žurnalistika“. [3]

Bismarck na smrtelné posteli editovat

 
Willy Wilcke a Max Priester: Bismarck na smrtelné posteli, 31. července 1898

Bismarck na smrtelné posteli je mimo jiné název černobílé fotografie bývalého kancléře Otto von Bismarcka bezprostředně po jeho smrti, která iniciovala novinářský skandál v Německé říši. Bez ohledu na to existuje několik současných obrazů s názvem Bismarck na smrtelné posteli.[pozn. 1]

Dne 30. července 1898 kolem 23:00 [4] Bismarck zemřel ve své posteli ve Friedrichsruhu . Jeho rodina, sousedé, služebnictvo a lékař Ernst Schweninger byli svědky této události. Nebyla vyrobena žádná posmrtná maska, ani nedošlo k veřejnému vystavení zemřelého. Příbuzní pouze pověřili spisovatele a fotografa Arthura Mennella, který bydlel v nedaleké hájovně, aby pořídil několik fotografií prince na smrtelné posteli, které měl zpřístupnit výhradně rodině Bismarcků.

Přesto se podařilo zhotovit fotografie i hamburským fotografům Willymu Wilckemu a Maxi Christianovi Priesterovi. Podplatili Bismarckova lesníka a starostu Louise Spörckeho, který je průběžně informoval o stavu umírajícího. Několik hodin po Bismarckově smrti, když Spörcke držel noční službu, získali nelegálně přístup do komnaty smrti. Přes okenní parapet se dostali do místnosti a pořídili fotografii zesnulého s hořčíkovým bleskem. Wilcke předtím upravil polštář tak, aby byla Bismarckova hlava lépe vidět. Hodiny na nočním stolku byly nastaveny na 20 minut po 11 (tj. 23:20)[5] i když ve skutečnosti už byly 4 hodiny ráno.

Dne 2. srpna oba fotografové prostřednictvím inzerátů v berlínských novinách Tagesrundschau a Lokalanzeiger hledali kupce pro snímek, který předtím vyretušovali, odstranili z něj noční náčiní a kostkovaný kapesník. V pokoji Grand Hotel de Rome Unter den Linden představili obraz ke zhlédnutí a k prodeji. Zájemce nabídl 30 000 marek (při dnešní hodnotě asi 220.000 euro) plus 20 % podíl na zisku.

Dne 4. srpna byli zatčeni a fotografie zabavena. Spörcke byl odsouzen k osmi měsícům vězení, Wilke a Priester k pěti měsícům.[6] Oba fotografové dva roky marně u soudu bojovali o navrácení fotografie.

Publikace editovat

  • Pariser Luft. Unflad, Lipsko 1885
  • Buchholtzens in Paris. Kuriose Reiseerlebnisse einer Berliner Familie in der französischen Hauptstadt. 1. – 14. Aufl. Unflad, Lipsko 1885
  • Buchholtzens in der Schweiz. Kuriose Reiseerlebnisse einer Berliner Familie. Unflad, Lipsko 1886.[7]
  • Buchholz und Knebbchen auf dem Skatcongreß. 1. - 18. Aufl. Unflad, Lipsko 1887
  • Mittags beim Kaiser in Seinen letzten Lebenstagen. Verlag des Litterarischen Vereins, Lipsko 1888.[8]
  • Die Königsphantasien. Eine Wanderung zu den Schlössern König Ludwig's II. von Bayern. Verlag der Literarischen Gesellschaft, Lipsko, 1888–1890.[9]
  • Goldene Chronik der Wettiner. Hrsg. von Arthur Mennell. Verlag der Literarischen Gesellschaft, Lipsko 1889
  • Bismarckbilder aus dem Sachsenwalde. Verlag der Literarischen Gesellschaft, Lipsko 1892.
  • Bismarck-Denkmal für das Deutsche Volk. Begonnen von Arthur Mennell (S. 1–105). Fortgeführt von Bruno Garlepp. 2 Bände. Weller, Berlin 1895–1898.[10]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ V němčině dva různé názvy: Bismarck auf dem Sterbebett případně auf dem Totenbett

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arthur Mennell na německé Wikipedii.

  1. ↑ Kürschners Literaturkalender 1897, S. 863
  2. ↑ Kosch: Deutsches Literatur Lexikon, Band 10 (Lucius - Myss), s. 842
  3. ↑ Lothar Machtan: Bismarcks Tod und Deutschlands Tränen. Reportage einer Tragödie. Goldmann, München 1998, S. 159.
  4. ↑ Volker Ullrich: Otto von Bismarck. 1998, s. 128 (dort auch Abbildung von Lenbachs Ingreszeichnung)
  5. ↑ Oder zeigt die Uhr 5 Minuten vor 4 Uhr? (Nebo hodiny ukazují za 5 minut 4?)
  6. ↑ Zitat: „Nach fast einstündiger Berathung verurteilt der Gerichtshof Wilcke zu 6 Monat, Priester zu 3 Monat und Spörcke zu 5 Monat Gefängniss und zu gemeinschaftlicher Tragung der Kosten.“ In: Photographische Korrespondenz. 36. Jg., 1899, s. 273.
  7. ↑ (Digitalisat der 15. Aufl.)
  8. ↑ (Digitalisat)
  9. ↑ (Digitalisat)
  10. ↑ (Digitalisat Band 1[nedostupný zdroj])

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • Franz Brümmer: Lexikon der deutschen Dichter und Prosaisten vom Beginn des 19. Jahrhunderts bis zur Gegenwart. Bd. 4. 6. Aufl. Lipsko, 1913, s. 430. (online)
  • Lothar Machtan: Bismarcks Tod und Deutschlands Tränen. Reportage einer Tragödie. Goldmann, München 1998, s. 153–160 (mit Porträt Mennells)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arthur_Menell&oldid=23540966“