Komplex staveb u Arménské katedrály
Komplex staveb u arménské katedrály ve Lvově vznikl postupně, od 14. století do počátku 20. století, a nachází se v centrální, historické části Lvova - v místě, kde se ve 14. století usadili Arméni. Jedná se o unikátní památku středověké arménské architektury na Ukrajině.
| Soubor staveb u Arménské katedrály ve Lvově (pohled z věže Radnice) (Ансамбль Вірменського собору у Львові) | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
soubor staveb | |
| Základní informace | |
| Sloh | arménská architektura |
| Výstavba | 14. - 20. století |
| Stavebník | Lwow Virmen |
| Současný majitel | Arménská apoštolská církev |
| Poloha | |
| Adresa | Arménská 7-13, Lvov,  Ukrajina |
| Souřadnice | 49°50′36,4″ s. š., 24°1′49,77″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Umístění komplexu editovat
Komplex se nachází v prostoru mezi ulicemi Arménskou (z jihu), Krakovskou (ze západu) a Lesji Ukrajinky (ze severu). Z východní strany je hranice tvořena budovami arménské kapituly a arcibiskupským palácem. Mezi nimi a katedrálou je východní nádvoří, které tvoří průchod mezi ulicemi Arménskou a Lesji Ukrajinky. Na jižní straně tohoto východního nádvoří stojí věž Zvonice, ve které je průchod na jižní nádvoří a dále do Arménské ulice. Mezi katedrálou a ulicí Lesji Ukrajinky je bývalý klášter arménských benediktinek, který je oddělen od katedrály severním nádvořím. Hlavní vchod do katedrály je z ulice Krakovské. Celý tento soubor staveb vytváří nepravidelný čtyřúhelník.
Komplex staveb tvoří editovat
- Arménská katedrála
- Zvonice
- Palác arménských arcibiskupů
- Arménská banka
- Klášter arménských benediktinek
- Pamětní sloup se sochou sv. Kryštofa
- Plastika Golgota
Popis komplexu editovat
Katedrála je architektonickým centrem celého tohoto seskupení, všechny ostatní stavby jsou seskupeny kolem ní a mezi nimi jsou tři malá, uzavřená nádvoří.
Klášterní (severní) nádvoří se nachází mezi severní zdi katedrály a budovou kláštera arménských benediktinek, který byl postaven v roce 1682. Před klášterem byla v roce 1881 umístěna socha Tomáše Dykase. Galerie, která vychází z italských lodžií, slouží pro přechod z kláštera do katedrály. Její dolní část je otevřená, klenutá, horní je uzavřená. Do zdi jsou zabudovány dvě reliéfy z místního vápence (16. - začátek 17. století).
Východní nádvoří je spojeno s klášterním nádvořím barokní bránou (1671). Říká se mu také Kryštofovo nádvoří, protože zde stojí, od roku 1726, sloup se sochou sv. Kryštofa (na paměť požáru v roce 1712). Nádvoří je ze všech stran uzavřeno budovami bývalé arménské banky (ze 17. století), arcibiskupským palácem (z konce 18. století), zvonicí (16. - 18. století) a apsidami katedrály. Průchod spojuje východní nádvoří s ulicí Lesji Ukrajinky. Nad bránou se nachází letopočet "1779“, který datuje restauraci budov po požáru v roce 1773.
Jižní nádvoří je spojeno s východním nádvořím branou s barokním štítem z roku 1877, a odděleno od ulice Arménské kovovým, mřížovým plotem. Ve výklenku plotu z ulice je socha s datem „1664“ - charakteristickým příkladem lvovské sochy druhé poloviny 17. století, podle některých vědců od lvovského sochaře M. Erlemberga. U jižní zdi katedrály se rozprostírá otevřená arkádová galerie z roku 1437. Na prázdné zdi domu je instalována dřevěná plastika "Ukřižování/Golgota" z 18. století.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ансамбль Вірменського собору (Львів) na ukrajinské Wikipedii.
Literatura editovat
- Смірнов Ю. Вірменський катедральний собор у Львові. — Львів: Авіум, 2011.
- Смірнов Ю. Mons Pius. Історія і сучасність. — Львів: Авіум, 2013.
- Cielątkowska. R. Architektura i urbanistyka Lwowa II Rzeczypospolitej. — Gdańsk: Art-Styl, 1998. — S. 76.
- Aleksander Medyński. Lwów. Przewodnik dla zwiedzających miasto. Lwów: wyd. nakładem autora, 1937.
- Grzegorz Rąkowski. LWÓW. Przewodnik krajoznawczo-historyczny po Ukrainie Zachodniej. Część IV. Pruszków: Oficyna Wydawnicza „Rewasz”, 2008.
- Joanna Wolańska. Katedra ormiańska we Lwowie w latach 1902-1938. Przemiany architektoniczne i dekoracja wnętrza. — Warszawa: Ministerstwo Kultury i Dziedzictwa Narodowego, 2010.