Aristarchus (kráter)

Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na pevninském výběžku uprostřed měsíčního moře Oceanus Procellarum (Oceán bouří) na přivrácené straně Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země. V blízkosti východo-jihovýchodním směrem se nachází lávou zatopený kráter Herodotus, od něhož se vine měsíční údolí Vallis Schröteri.[2]

Kráter Aristarchus
Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.

Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.

Souřadnice na Měsíci
Selenografická šířka 23.7° S
Selenografická délka 47.4° Z
Další údaje
Typ kráteru komplexní kráter
Průměr kráteru 40 km
Hloubka 3,7 km
Colongitudo 48°
Eponym Aristarchos ze Samu

Plošina AristarchusEditovat

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]

Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.[4]

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. měsíční přechodné jevy)[5][4], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[6] Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou programu Apollo.[5]

Satelitní kráteryEditovat

 
Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.
 
Snímek sondy Clementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.

V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).

Aristarchus Sel. šířka Sel. délka Průměr
B 26.3° S 46.8° Z 7 km
D 23.7° S 42.9° Z 5 km
F 21.7° S 46.5° Z 18 km
H 22.6° S 45.7° Z 4 km
N 22.8° S 42.9° Z 3 km
S 19.3° S 46.2° Z 4 km
T 19.6° S 46.4° Z 4 km
U 19.7° S 48.6° Z 4 km
Z 25.5° S 48.4° Z 8 km

ReferenceEditovat

  1. Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
  2. a b c d RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18. 
  3. a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
  4. a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
  5. a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7
  6. Unikají na Měsíci plyny?. www.lidovky.cz [online]. [cit. 2009-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-06.