Aribert Reimann

německý hudební skladatel a klavírista

Aribert Reimann (* 4. března 1936 Berlín) je německý hudební skladatel, pedagog a klavírista.

Aribert Reimann
Aribert Reimann.jpg
Základní informace
Narození 4. března 1936 (84 let)
Berlín
Žánry opera, klasická hudba a experimentální hudba
Povolání hudební skladatel, klavírista a libretista
Nástroje klavír
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1985)
Bachova cena Svobodného a hansovního města Hamburk (1987)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd (1993)
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1995)
Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1999)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Aribert Reimann se narodil 4. března 1936 v Berlíně. Studoval kompozici, kontrapunkt a hru na klavír na Universität der Künste v Berlíně. Po absolvování školy pracoval jako korepetitor v Deutsche Oper Berlin. Na počátku sedmdesátých let se stal členem Akademie der Künste v Berlíně. V letech 1983–1998 působil jako profesor na Universität der Künste v Berlíně. Jako skladatel se stal známým zejména sérií oper na literární témata (August Strindberg, William Shakespeare, Franz Kafka a další). Kromě toho zkomponoval řadu skladeb vokální a komorní hudby. Jeho práce byly oceněny mnoha vyznamenáními. Žije a pracuje v Berlíně.

VyznamenáníEditovat

  • 1962 Berliner Kunstpreis für Musik (Junge Generation)
  • 1963 Rompreis mit Villa Massimo-Stipendium
  • 1965 Robert-Schumann-Preis der Stadt Düsseldorf
  • 1966 Förderungspreis der Stadt Stuttgart
  • 1985 Großes Bundesverdienstkreuz
  • 1985 Braunschweiger Ludwig-Spohr-Preis
  • 1986 Prix de composition musicale de la Fondation Prince Pierre de Monaco
  • 1987 Bach-Preis der Freien und Hansestadt Hamburg
  • 1991 Frankfurter Musikpreis
  • 1993 Officier de "L'Ordre du Mérite Culturel" de la Principauté de Monaco
  • 1995 Großes Verdienstkreuz mit Stern des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland
  • 1999 Commandeur de "L'Ordre du Mérite Culturel" de la Principauté de Monaco
  • 1999 Verleihung der Goldenen Nadel der Dramatiker Union
  • 2002 Preis der Kulturstiftung Dortmund
  • 2002 Berliner Kunstpreis
  • 2006 Arnold Schönberg Prize
  • 2011 Ernst von Siemens Music Prize

DíloEditovat

 
Aribert Reimann (2014)

Jevištní dílaEditovat

  • Stoffreste (balet, libreto Günter Grass, 1959, Opernhaus Essen)
  • Ein Traumspiel (opera, libreto Carla Henius podle Augusta Strindberga, 1965, Kiel)
  • Melusine (opera, libreto Claus H. Henneberg podle Yvana Golla, 1971, Schwetzingen)
  • Die Vogelscheuchen (balet, libreto Günter Grass, 1970, Deutsche Oper Berlin)
  • Lear (opera, libreto Claus H. Henneberg podle Williama Shakespearea, 1978, Mnichov, Nationaltheater)
  • Die Gespenstersonate (opera, libreto Uwe Schendel a Aribert Reimann podle Augusta Strindberga, 1984, Berlín, Hebbel-Theater)
  • Troades (opera, libreto Gerd Albrecht a Aribert Reimannpodle Euripida, 1986, Mnichov, Nationaltheater)
  • Das Schloss (opera, libreto Aribert Reimann podle Franze Kafky, 1992, Deutsche Oper Berlin)
  • Bernarda Albas Haus (opera, libreto Aribert Reimann podle Federica Garcíi Lorcy, 2000, Mnichov, Nationaltheater)
  • Medea (podle Franze Grillparzera, 2010, Vídeň, Wiener Staatsoper)
  • L'invisible (opera, libreto skladatel podle Maurice Maeterlincka, 2017, Deutsche Oper Berlin)

Orchestrální skladbyEditovat

  • Ein Totentanz, suita pro baryton a komorní orchestr (1960)
  • Hölderlin-Fragmente pro soprán a orchestr (1963)
  • Sinfonie podle opery "Ein Traumspiel" (1964)
  • Verrà la morte, kantáta podle Cesare Pavese pro sóla, dva smíšené sbory a orchestr (1966)
  • Ronda pro smyčcový orchestr (1967)
  • Engführung pro tenor a orchestr (1967)
  • Inane, monolog pro soprán a orchestr (1968)
  • Loqui (1969)
  • Fragmenty z opery "Melusine" (1970)
  • Cyklus písní na slova Paula Celana pro baryton a orchetr (1971)
  • Koncert pro klavír a 19 hudebníků (1972)
  • Lines pro soprán a komorní orchestr (1973)
  • Wolkenloses Christfest, requiem pro baryton, violoncello a orchestr (1974)
  • Variationen (1975)
  • Six Poems by Sylvia Plath (1975)
  • Fragmenty z opery Lear pro baryton a orchestr (1976/78)
  • Tři písně na slova Edgara Allana Poa pro soprán a orchestr (1980/82)
  • Chacun sa chimère (Poème visuel na slova Charlese Baudelaira pro tenor a orchestr (1981)
  • Requiem pro sóla, sbor a orchestr (1982)
  • Sedm fragmentů pro orchestr na paměť Robert Schumanna (1988)
  • Devět kusů (1993)
  • Finite Infinity podle básní Emily Dickinson pro soprán a orchestr (1994/95)
  • Koncert pro housle a orchestr (1995/96)
  • Kumi Ori pro baryton a orchestr (1999)
  • Spiralat Halom, Traumspiralen (2002)
  • Nahe Ferne, Momente zu Ludwig van Beethovens Klavierstück in B-Dur (2002/03)
  • Tarde pro soprán a orchestr (2003)
  • Zeit-Inseln (2004)
  • Cantus pro klarinet a orchestr (2006)

PísněEditovat

  • März pro vypravěče a basovou flétnu (1966)
  • Entsorgt (baryton, 1989)
  • Shine and Dark podle básně Jamese Joyce pro baryton a klavír levou rukou, 1989)
  • Eingedunkelt (alt, 1992)
  • Lady Lazarus (soprán,1992)
  • Nightpiece (soprán, 1992)
  • Fünf Lieder na slova Paula Celana pro kontratenor a klavír (1994/2001)
  • …ni una sombra, trio soprán, klarinet a klavír podle básně Friedricha Rückerta a Antonio Porchii (2006)
  • Ein Blick war’s, der mich ins Verderben riss. (Monolog Stelly ze stejnojmenné hry Johanna Wolfganga von Goetha pro soprán a klavír, 2014)

Komorní hudbaEditovat

  • První sonáta pro klavír (1958)
  • Reflexionen für sieben Instrumente (1966)
  • Trovers nach altfranzösischen Troubadour (1967)
  • Spektren pro klavír (1967)
  • Variationen für Klavier (1979)
  • Unrevealed pro baryton a smyčcový kvartet (1981)
  • Gedichte der Maria Stuart von Robert Schumann, op. 135 pro mezosoprána komorní soubor (1988)
  • Auf dem Weg (klavír, 1989/93)
  • ... oder soll es Tod bedeuten? (Osm písní a jeden fragment Felixe Mendelssohna Bartholdyho na básně Heinricha Heineho pro soprán a smyčcový kvartet (1996)
  • Metamorphosen na menuet Franze Schuberta pro deset nástrojů (1997)
  • Drei Gedichte der Sappho (2000)
  • Fanfarrias para el público pro 15 dechových nástrojů (2004)

LiteraturaEditovat

  • Luigi Bellingardi, Alcune riflessioni sulla »Gespenstersonate« di Aribert Reimann, in: Sabine Ehrmann-Herfort/Markus Engelhardt (edd.), »Vanitatis fuga, Aeternitatis amor«. Wolfgang Witzenmann zum 65. Geburtstag, »Analecta Musicologica«, vol. 36, Laaber (Laaber) 2005, pp. 689–695.
  • Siglind Bruhn, Aribert Reimanns Vokalmusik, Waldkirch (Edition Gorz) 2016, ISBN 978-3-938095-21-8.
  • Wolfgang Burde, Aribert Reimann, Mainz (Schott) 2005.
  • Albert Gier, Zurück zu Shakespeare! Claus H. Hennebergs Lear-Libretto für Aribert Reimann und seine englische Übersetzung von Desmond Clayton, in: Herbert Schneider/Rainer Schmusch (edd.), Librettoübersetzung: Interkulturalität im europäischen Musiktheater, Hildesheimn (Olms) 2009, »Musikwissenschaftliche Publikationen«, vol. 32), pp. 329–349.
  • Kii-Ming Lo, Unsichtbarer Herrscher über ein gehorsames Volk. Aribert Reimanns Oper »Das Schloß« nach Franz Kafka, in: Peter Csobádi, Gernot Gruber, Ulrich Müller et al. (edd.), »Weine, weine, du armes Volk!« ─ Das verführte und betrogene Volk auf der Bühne, »Kongreßbericht Salzburg 1994«, Anif/Salzburg (Müller-Speiser) 1995, pp. 663–674.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Nachtstück« ─ Studien zu musikalischer Struktur und Sprachvertonung, in: Aurora (»Jahrbuch der Eichendorff-Gesellschaft«) 36/1976, pp. 107-121.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Lear« ─ Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, program book for the world premiere at the Bavarian State Opera in Munich, München (Bayerische Staatsoper) 1978, pp. 61-73.
  • Jürgen Maehder, Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, in: Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen Oper, München (dtv) 1984, pp. 79-89.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimann and Paul Celan: The Setting of Hermetic Poetry in the Contemporary German Lied, in: Claus Reschke/Howard Pollack (edd.), German Literature and Music. An Aesthetic Fusion: 1890─1989, »Houston German Studies«, vol. 8, München (Fink) 1992, pp. 263-292.
  • Jürgen Maehder, Étude sur le théâtre musical d'Aribert Reimann ─ de »Lear« à »La sonate des spectres«, programme de salle pour l'Opéra National du Rhin, Strasbourg (TNOR) 1998, pp. 27–45.
  • Jürgen Maehder, Untersuchungen zum Musiktheater Aribert Reimanns. Musikalische Dramaturgie in »Lear« und »Die Gespenstersonate«, in: Jürgen Kühnel/Ulrich Müller/Oswald Panagl (edd.), Musiktheater der Gegenwart. Text und Komposition, Rezeption und Kanonbildung, Anif/Salzburg (Müller-Speiser) 2008, pp. 342–373.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimann et Paul Celan. La mise en musique de la poésie hermétique dans le lied allemand contemporain, in: Antoine Bonnet/ Frédéric Marteau (edd.), Paul Celan, la poésie, la musique. »Avec une clé changeante«, Paris (Hermann) 2015, pp. 351–372.
  • Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen Oper, München (dtv) 1984.
  • Ulrich Tadday (ed.), Aribert Reimann, »Musik-Konzepte«, vol. 139, München (text + kritik) 2008, ISBN 978-3-88377-917-1.
  • Anselm Weyer, Günter Grass und die Musik (= »Kölner Studien zur Literaturwissenschaft«, vol. 16), Frankfurt am Main etc. (Peter Lang) 2007, ISBN 978-3-631-55593-4 (Universität Köln, Dissertation 2005).
  • Sigrid Wiesmann (ed.), Für und Wider die Literaturoper, »Thurnauer Schriften zum Musiktheater«, vol. 6, Laaber (Laaber) 1982.

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Aribert Reimann ve Wikimedia Commons