Ariadna (Martinů)

opera Bohuslava Martinů

Ariadna (francouzsky Ariane), H. 370, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů. Libreto napsal sám autor podle části divadelní hry Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée)[pozn. 1] z roku 1943. Martinů začal operu psát 13. května 1958, aby si – podle svých slov – odpočinul od práce na opeře Řecké pašije. Operu dokončil 15. června 1958.

Ariadna
Ariane
Žánropera
SkladatelBohuslav Martinů
LibretistaBohuslav Martinů
Počet dějství1
Originální jazykfrancouzština
Literární předlohaGeorges Neveux: Le Voyage de Thésée
Datum vzniku1943 (předloha)
1958 (libreto, hudba)
Premiéra2. března 1961, Gelsenkirchen NěmeckoNěmecko Německo
Česká premiéra23. října 1962, Brno, Komorní opera JAMU
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uvedení editovat

Světová premiéra byla 2. března 1961 v Gelsenkirchenu (Německo) pod vedením Ljubomira Romanského.

Česká premiéra proběhla 23. října 1962 v Brně v Komorní opeře JAMU v rámci večera Třikrát Ariadna (vedle opery Martinů byly uvedeny ještě Nářek Ariadny od Claudia Monteverdiho a melodram Ariadna na Naxu od Jiřího Antonína Bendy). Dirigoval Richard Týnský, titulní roli zpívala Miriam Šupurkovská.

Již 9. září 1961 byla ale uskutečněna rozhlasová nahrávka v Československém rozhlasu Brno, dirigent: František Jílek, titulní role: Cecilie Strádalová. Opera byla provedena v češtině, autorkou překladu libreta byla Eva Bezděková.[1]

V roce 2023 byla opera uvedena v koncertním provedení v rámci Dnů Bohuslava Martinů.[2] Opera byla provedena v obsazení: Simona Šaturová (Ariadna), Peter Kellner (Théseus), Richard Samek (Burún), Jozef Benci (Mínotaurus), Richard Novák (Stařec) a členové Pražského filharmonického sboru (sbormistryně Šárka Csölle Knížetová. Českou filharmonii řídil Tomáš Netopil.[3]

Postavy editovat

Ariadna soprán
Théseus baryton
Burún tenor
Mínótauros bas
Strážce tenor
Stařec bas
šest jinochů z Athén tenoři a basy

Stručný obsah opery editovat

Opera je komponována podle barokního schématu a sestává z prologu a tří obrazů, oddělených orchestrálními symfoniemi.

Předloha libreta, divadelní hra Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée) zpracovává řecký mýtus o Mínótaurovi. Libreto zpracoval sám Bohuslav Martinů. Je použit text druhého a části třetího jednání této hry ve zkrácené podobě. Autor hry tyto úpravy schválil.[4]

Text původní hry ani vlastního libreta se nedrží antické předlohy a je plný náznaků, nápovědí a otázek, na které není dána odpověď. Tento stručný obsah nemůže postihnout nejednoznačnost některých scén a poetickou krásu a sílu libreta.

Sinfonia č. 1 editovat

Součástí 1. symfonie je Prolog před oponou. Strážce města Knóssos se dozvídá o příjezdu lodi s athénskými mladíky od racka, letícího kolem. "Dobrá zpráva!" zvěstuje městu.

1. obraz editovat

Sedm vylodivších se mladíků tluče na dveře krčmy. Otvírá jim Stařec, který je varuje před blížící se nocí. Šest mladíků se Starcem odchází, Théseus zůstává a u starého morušovníku se setkává s neznámou dívkou. Ta se do něho zamiluje a varuje jej před blížícím se Mínótaurem. Kroky ale patří Starci, který ohlašuje svatbu královské dcery. Tou dcerou je ona dívka a jmenuje se Ariadna, ženichem má být Théseus.

Sinfonia č. 2 editovat

2. obraz editovat

Théseův společník Burún je nespokojen s tím, že místo boje sedí nečinně na slavnosti, a vydává se sám zápasit s Mínótaurem. Burúnův smrtelný křik probudí Thésea z jeho okouzlení. Překoná strach a vyzve Mínótaura k boji. Ten přichází a vypadá přesně jako Théseus. Théseus se nezalekne jeho matoucích slov a zabije ho.

Sinfonia č. 3 editovat

3. obraz editovat

Théseus odplouvá se svými druhy, Ariadna se s ním loučí závěrečnou árií.

Nahrávky editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Název Neveuxovy hry je do češtiny překládán různým způsobem: Návrat Théseův, Theseus Mořeplavec, Théseova cesta nebo Théseovy cesty.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane (Martinů) na anglické Wikipedii. S přihlédnutím k původním textům u vydání Supraphonu z roku 1987.

  1. a b Bohuslav Martinů Days 2006. Praha: Institut Bohuslava Martinů v Praze, 2008. 24 s. S. 19. 
  2. Česká filharmonie & Tomáš Netopil. Dny Bohuslava Martinů [online]. Nadace Bohuslava Martinů [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. 
  3. Česká filharmonie_Tomáš Netopil. www.ceskafilharmonie.cz [online]. Česká filharmonie, 2023-12-07 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. 
  4. ŠAFRÁNEK, Miloš. Bohuslav Martinů : Život a dílo. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství 398 s. Kapitola XXIV Poslední rok života, s. 329–330. 
  5. informace o nahrávce na stránkách Nadace Bohuslava Martinů
  6. Po 30 letech vznikla nová nahrávka ariadny B. Martinů : S Essenskou filharmonií Netopilem a Šaturovou [online]. Supraphon, 2016-06-21 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat