Ariadna (Martinů)
Ariadna (francouzsky Ariane), H. 370, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů. Libreto napsal sám autor podle části divadelní hry Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée)[pozn. 1] z roku 1943. Martinů začal operu psát 13. května 1958, aby si – podle svých slov – odpočinul od práce na opeře Řecké pašije. Operu dokončil 15. června 1958.
| Ariadna | |
|---|---|
| Ariane | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Bohuslav Martinů |
| Libretista | Bohuslav Martinů |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Literární předloha | Georges Neveux: Le Voyage de Thésée |
| Datum vzniku | 1943 (předloha) 1958 (libreto, hudba) |
| Premiéra | 2. března 1961, Gelsenkirchen  Německo |
| Česká premiéra | 23. října 1962, Brno, Komorní opera JAMU |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Uvedení editovat
Světová premiéra byla 2. března 1961 v Gelsenkirchenu (Německo) pod vedením Ljubomira Romanského.
Česká premiéra proběhla 23. října 1962 v Brně v Komorní opeře JAMU v rámci večera Třikrát Ariadna (vedle opery Martinů byly uvedeny ještě Nářek Ariadny od Claudia Monteverdiho a melodram Ariadna na Naxu od Jiřího Antonína Bendy). Dirigoval Richard Týnský, titulní roli zpívala Miriam Šupurkovská.
Již 9. září 1961 byla ale uskutečněna rozhlasová nahrávka v Československém rozhlasu Brno, dirigent: František Jílek, titulní role: Cecilie Strádalová. Opera byla provedena v češtině, autorkou překladu libreta byla Eva Bezděková.[1]
V roce 2023 byla opera uvedena v koncertním provedení v rámci Dnů Bohuslava Martinů.[2] Opera byla provedena v obsazení: Simona Šaturová (Ariadna), Peter Kellner (Théseus), Richard Samek (Burún), Jozef Benci (Mínotaurus), Richard Novák (Stařec) a členové Pražského filharmonického sboru (sbormistryně Šárka Csölle Knížetová. Českou filharmonii řídil Tomáš Netopil.[3]
Postavy editovat
| Ariadna | soprán |
| Théseus | baryton |
| Burún | tenor |
| Mínótauros | bas |
| Strážce | tenor |
| Stařec | bas |
| šest jinochů z Athén | tenoři a basy |
Stručný obsah opery editovat
Opera je komponována podle barokního schématu a sestává z prologu a tří obrazů, oddělených orchestrálními symfoniemi.
Předloha libreta, divadelní hra Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée) zpracovává řecký mýtus o Mínótaurovi. Libreto zpracoval sám Bohuslav Martinů. Je použit text druhého a části třetího jednání této hry ve zkrácené podobě. Autor hry tyto úpravy schválil.[4]
Text původní hry ani vlastního libreta se nedrží antické předlohy a je plný náznaků, nápovědí a otázek, na které není dána odpověď. Tento stručný obsah nemůže postihnout nejednoznačnost některých scén a poetickou krásu a sílu libreta.
Sinfonia č. 1 editovat
Součástí 1. symfonie je Prolog před oponou. Strážce města Knóssos se dozvídá o příjezdu lodi s athénskými mladíky od racka, letícího kolem. "Dobrá zpráva!" zvěstuje městu.
1. obraz editovat
Sedm vylodivších se mladíků tluče na dveře krčmy. Otvírá jim Stařec, který je varuje před blížící se nocí. Šest mladíků se Starcem odchází, Théseus zůstává a u starého morušovníku se setkává s neznámou dívkou. Ta se do něho zamiluje a varuje jej před blížícím se Mínótaurem. Kroky ale patří Starci, který ohlašuje svatbu královské dcery. Tou dcerou je ona dívka a jmenuje se Ariadna, ženichem má být Théseus.
Sinfonia č. 2 editovat
2. obraz editovat
Théseův společník Burún je nespokojen s tím, že místo boje sedí nečinně na slavnosti, a vydává se sám zápasit s Mínótaurem. Burúnův smrtelný křik probudí Thésea z jeho okouzlení. Překoná strach a vyzve Mínótaura k boji. Ten přichází a vypadá přesně jako Théseus. Théseus se nezalekne jeho matoucích slov a zabije ho.
Sinfonia č. 3 editovat
3. obraz editovat
Théseus odplouvá se svými druhy, Ariadna se s ním loučí závěrečnou árií.
Nahrávky editovat
- 1961 – dirigent: František Jílek, sólisté: Cecilie Strádalová, René Tuček, Zdeněk Kroupa, Vladimír Krejčík, Václav Halíř, Zdeněk Pospíšil, Oldřich Jakubík, sbor a orchestr Janáčkovy opery Brno, nahrávka Československý rozhlas Brno,[5] překlad libreta do češtiny Eva Bezděková.[1] Nahrávka vyšla na CD, které vydala Nadace Bohuslava Martinů a Institut Bohuslava Martinů při příležitosti Dnů Bohuslava Martinů 2006. CD vyšlo v roce 2008 a bylo neprodejné.
- 1986 – dirigent: Václav Neumann, Ariadna: Celina Lindsley, Théseus: Norman Philips, Mínótauros: Richard Novák, Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor (PFS), CD Supraphon, 1987 a 2000, SU 3524-2 631
- 2016 – dirigent: Tomáš Netopil, Ariadna: Simona Šaturová, Théseus: Zoltán Nagy, Mínótauros: Baurzhan Anderzhanov, Burún: Abdellah Lasri, Stařec: Tijl Faveyts, Essener Philharmoniker, sólisté sboru Aalto-Theater Essen Choir, CD Supraphon (živá nahrávka) SU 4205-2[6]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Název Neveuxovy hry je do češtiny překládán různým způsobem: Návrat Théseův, Theseus Mořeplavec, Théseova cesta nebo Théseovy cesty.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane (Martinů) na anglické Wikipedii. S přihlédnutím k původním textům u vydání Supraphonu z roku 1987.
- ↑ a b Bohuslav Martinů Days 2006. Praha: Institut Bohuslava Martinů v Praze, 2008. 24 s. S. 19.
- ↑ Česká filharmonie & Tomáš Netopil. Dny Bohuslava Martinů [online]. Nadace Bohuslava Martinů [cit. 2023-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Česká filharmonie_Tomáš Netopil. www.ceskafilharmonie.cz [online]. Česká filharmonie, 2023-12-07 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online.
- ↑ ŠAFRÁNEK, Miloš. Bohuslav Martinů : Život a dílo. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství 398 s. Kapitola XXIV Poslední rok života, s. 329-330.
- ↑ informace o nahrávce na stránkách Nadace Bohuslava Martinů
- ↑ Po 30 letech vznikla nová nahrávka ariadny B. Martinů : S Essenskou filharmonií Netopilem a Šaturovou [online]. Supraphon, 2016-06-21 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
Literatura editovat
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 19.
- MARTINŮ, Bohuslav. Ariane, H 370 = Ariadna. Příprava vydání Robert Simon. Praha: Bärenreiter Praha, 2021. xxvi, 194 s. (Souborné vydání děl Bohuslava Martinů. Opery; sv. I/1/12). ISBN 979-0-2601-0907-0. (cs, en)
- MIHULE, Jaroslav. Ariadna : doprovodný text k nahrávce Supraphon 1987. Praha: Supraphon, 1987. Dostupné online.
- MIHULE, Jaroslav. Martinů : osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4.
- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 256–258.
- ŠAFRÁNEK, Miloš. Bohuslav Martinů : Život a dílo. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství 398 s. Kapitola XXIV Poslední rok života, s. 329-330.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- Ariadna v katalogu díla B. Martinů
- Ariadna v databázi Archivu Národního divadla