Apoštolové ze sousoší Olivetské hory

fragment sousoší

Apoštolové ze sousoší Olivetské hory (1500–1510) jsou fragmentem vícefigurového sousoší Olivetské hory neznámého původu. Sochy byly nalezeny na městské pile v Chebu a převedeny do Městského muzea. Nyní jsou vystaveny ve stálé expozici chebské plastiky Galerie výtvarného umění v Chebu.[1]

Apoštolové ze sousoší Olivetské hory
Fragment sousoší Olivetské hory (1500–1510), GVU Cheb
Fragment sousoší Olivetské hory (1500–1510), GVU Cheb
Základní údaje
Rok vznikuDesetiletí od 1500
Popis
Materiáldřevo
Umístění
UmístěníGalerie výtvarného umění v Chebu
StátČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sochy editovat

Sv. Jan editovat

Socha z lipového dřeva 73 × 66 × 24 cm ve vysokém reliéfu, poškozeny prsty na pravé ruce a noze a část podstavce.

Sv. Jan sedí se zkříženýma nohama a ve spánku se opírá o stylizované skalisko. Levá ruka je loktem opřená o skálu a drží knihu, pravá se opírá o koleno.

Sv. Petr editovat

Socha z lipového dřeva 73 × 40 × 23,5 cm ve vysokém reliéfu, chybí levá ruka (s mečem?) a část nohou po nepůvodním seříznutí sochy za levým ramenem.

Sv. Petr je zobrazen napůl ležící na boku. Jeho pravá ruka, která podpírá hlavu, je opřena loktem o skálu. Typově socha odpovídá západočeské řezbářské tradici.

Popis a zařazení editovat

U obou soch se zachovala původní polychromie na látkovém podkladu. Restaurovali K. Stádník (1972, 1986) a J. Živný (1994).

V řezbářském provedení je suverénně zvládnuto rozvržení tělesných objemů i znázornění perspektivní zkratky. Pojetí drapérie, které kombinuje dlouhé linie záhybů s hlubokými prohlubněmi, řadí vznik soch do prvního desetiletí 16. století.[2] Podle Ševčíkové, která klade vznik soch do konce 90. let 15. století, se jedná o nejstarší a nejhodnotnější dílo místní chebské dílny. Snaha o oddělení svrchního pláště od tělesného jádra a kontrast oblého tvaru s řasenou drapérií má svou jasnou logiku. Drapérie přestává být dominantním prvkem, je v rovnováze s figurou a má jednoduchou, plynule měkkou a jasnou formu.[3] Tato prostota vyzařuje i z hlav apoštolů. Je výrazem hlubokého porozumění a uchovává si bezprostřednost citového prožitku. Vysoká kvalita díla je dána koncentrací na lidskou podstatu námětu, pro kterou našla odpovídající způsob ztvárnění.[4]

Chebská socha sv. Jana se zkříženýma nohama je svým kompozičním řešením blízká zobrazení tohoto námětu z kostela sv. Michaela ve Vídni nebo z klášterního kostela v Reichenau. Také typem tváře s ostře řezanými rysy, nebo parukovitě stočenými vlasy se liší od jiných děl dochovaných na Chebsku a paralely je třeba hledat v Sasku, které udržovalo kontakty i s uměleckým centry ve Francích.[5] Franckou řezbářskou tradici v kombinaci s pokročilými rysy saského sochařství představuje např. sv. Jan Evangelista z Černotína.[2]

V pozdním středověku bylo sochařské zpracování Olivetské hory velmi populární. Dochovaná úplná sousoší Olivetské hory obsahují postavy klečícího Krista a apoštola sv. Jakuba, případně anděla s kalichem hořkosti. Pozdně gotická kamenná sousoší Olivetské hory jsou v kostele sv. Mořice v Olomouci, kostele sv. Jakuba v Jihlavě[6] a Modřicích u Brna.[7] Existence sousoší v Čechách je doložena z kostela sv. Bartoloměje v Plzni (1468), v Bezdružicích a v kostele sv. Jiří v Horním Slavkově (zničeno po r. 1977).[8]

Jiná díla editovat

Reference editovat

  1. Vykoukal J, 2009, s. 243
  2. a b Vykoukal J, 2009, s. 245
  3. Ševčíková J, 1975, s. 30-31
  4. Ševčíková J, 1975, s. 56-57
  5. Homolka J, 1984, s. 547
  6. Sousoší „Kristus na Olivetské hoře“, Jihlava
  7. Kaliopi Chamonikolasová, Olivetská hora v Modřicích u Brna - poznámky k revizi názorů, STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS F 34—36, 1990—1992, s. 95-104
  8. Kruntorád M, 2011, s. 73

Literatura editovat

  • Matěj Kruntorád, Sousoší Olivetské hory (Olomouc, Modřice, Jihlava) – restaurování, současná funkce a vystavení, diplomová práce, FF MUNI Brno 2011
  • Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
  • Marion Tietz-Strödel, Die Plastik in Eger von den frühen Gotik bis zur Renaissance, in: Lorenz Schreiner (ed.), Kunst in Eger. Stadt und Land, Wien, München 1992, s. 282
  • Jaromír Homolka, Pozdně gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění, Academia Praha 1984
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975

Externí odkazy editovat