Anzio

italská obec

Anzio je italské město a přístav v provincii Roma v oblasti Lazio na pobřeží Tyrhénského moře přibližně 50 km jižně od Říma. Je vyhledávaným přímořským letoviskem a žije zde přibližně 59 tisíc[1] obyvatel.

Anzio
Antium
Anzio – znak
znak
Anzio – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška3 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
RegionLazio
ProvincieRoma
Anzio
Anzio
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha43,6 km²
Počet obyvatel58 949 (2023)[1]
Hustota zalidnění1 350,5 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comune.anzio.roma.it
Telefonní předvolba06
PSČ00042
Označení vozidelROMA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha města editovat

Centrum města je na stejnojmenném mysu a podél pobřeží se táhnou rozsáhlé pláže a turistické osady s hotely. Sousední obce jsou: Aprilia (LT), Ardea a asi 3 km východně leží Nettuno.

Historie editovat

Antium bylo hlavní město italického kmene Volsků a v roce 468 př. n. l. je dobyli Římané. Podle legendy zde byl popraven římský patricius Coriolanus. Už ke konci Římské republiky době bylo Antium oblíbené přímořské letovisko, kde si bohatí Římané stavěli honosné vily, pozůstatky jedné z největších, kterou dal postavit císař Nero, jsou vidět na pobřeží. Ve středověku město upadlo a začalo rychle růst až s turistickým ruchem 20. století. 22. ledna 1944 zde došlo k vylodění u Anzia, jímž si spojenci vytvořili předmostí v týlu německých jednotek.

Zajímavosti editovat

Ve zříceninách Neronovy vily na pobřeží byla v 15. století objevena slavná socha Belvederského Apolóna a v 17. století socha Borgheského gladiátora.

  • Ve vile Adele je muzeum vylodění roku 1944.
  • V městském archeologickém muzeu jsou k vidění další nálezy a vykopávky.
  • Mezi slavné rodáky patří římští císařové Nero a Caligula.

Vývoj počtu obyvatel editovat

Zdroj: [2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Dostupné online.
  2. Popolazione Anzio 1861-2014, comuni-italiani.it (italsky)

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Antium. Sv. 2, str. 476

Související články editovat

Externí odkazy editovat