Otevřít hlavní menu

Antonio Franchi

italský malíř a teoretik umění

Antonio Franchi (14. července 1638 Lucca18. července 1709 Florencie) byl italský malíř a teoretik umění baroka. Ve Florencii je považován za významného zástupce umělecké tvorby generace po Francesco Furinim a Pietro da Cortonovi.

Antonio Franchi
Narození 14. července 1638
Lucca
Úmrtí 18. července 1709
Florencie
Národnost italská
Země Itálie
Bydliště Florencie
Povolání malíř a teoretik umění
Umělecká činnost
Hnutí baroko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Antonio Franchi, Anna Maria Luisa de' Medici, 1690

Obsah

Život a díloEditovat

Z Luccy pocházející Franchi pracoval po studiích od roku 1674 ve Florencii. Podle rodiště byl znám jako Il Lucchese a společně s Alessandrem Allorim a Pierem Dandinim převzal po smrti Justa Sustermanse od roku 1674 na téměř tři desetiletí roli nejvýznamnějšího malíře města.[1] Pro svou dominantní roli ve Florencii byl Franchi čtyřikrát zvolen konzulem Akademie krásných umění. Od roku 1686 byl intenzivně podporován Vittorií della Rovere, velkovévodkyní toskánskou a ujal se jen neoficiálně existujícího úřadu dvorního malíře. Jeho tvorba obsahuje mnoho portrétů vysoké florentské šlechty (obzvláště Medicejských), měšťanstva i malby s náboženskými motivy.

Krátce před svou smrtí dokončil Franchi roku 1709 umělecké pojednání, které je jedním z nejvýznamnějších příkladů hodnocení Leonarda da Vinciho v období baroka. Rukopis, který je dnes uložen ve florentském státním archívu, byl vydán Giuseppem Rigaccim až posmrtně roku 1739. Nové vydání je z roku 2002.[2]

Franchi byl ve spojení s prominentními umělci, historiky umění, sběrateli a učenci v celé Itálii, mezi jinými to byli Francesco Maria Niccolò Gabburri a Pellegrino Antonio Orlandi.[3]

Dílo (Výběr)Editovat

Malířství
  • Immaculata s archandělem Michaelem, svatým Benediktem z Nursie a papežem Štěpánem I. ve Florencii
  • Madonna s dítětem v Conservatorio di Santa Marta v Montopoli in Val d’Arno
  • Sv.Giovanni Gualberto v opatství Vallombrosaner v Reggellu
Knihy
  • La Teorica della Pittura, ovvero Trattato delle materie più necessarie per apprendere con fondamento quest'arte. S. a G. Marescandoli, Lucca 1739

2002 vyšlo nové vydání s lehce pozměněným názvem:

  • Antonio P. Torresi (Hrsg.): Trattato della Teorica Pittoresca. „La Teorica della Pittura“ riveduta e corretta sul manoscritto degli Uffizi. Liberty House, Ferrara 2002.

LiteraturaEditovat

  • Julius von Schlosser: Die Kunstliteratur. Ein Handbuch zur Quellenkunde der neueren Kunstgeschichte. Schroll, Wien 1985, ISBN 3-7031-0604-2, S. 545 (Nachdr. d. Ausg. Wien 1924).
  • Francesca Nannelli: Antonio Franchi e la sua vita scritta da Francesco Saverio Baldinucci. In: Paradigma. Studi e testi, sv. 1 (1977), s. 317–369.
  • Marco Gallo: Franchi, Antonio, detto il Lucchese sv.50, s. 85-87
  • Fabian Jonietz: Das Geleit der Pinsel und die Guerilla der Federn. Das wiederaufgefundene Redaktionsexemplar der Teorica della Pittura und Antonio Franchis Streitschrifttum. In: Zeitschrift für Kunstgeschichte, Bd. 73 (2010), S. 377–412, ISSN 0044-2992
  • Sandro Bellesi: Catalogo dei pittori fiorentini dell'600 e '700. Biografie e opere, sv. 1: Tavoli a colori, biografie e repertorio delle opere, indici. Florenz 2009, ISBN 978-88-596-0625-3, s. 150–152.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Franchi na německé Wikipedii.

  1. Marco Gallo: Franchi, Antonio. V: Dizionario Biografico degli Italiani, sv.. 50, s. 86.
  2. Fabian Jonietz: Das Geleit der Pinsel und die Guerilla der Federn. Das wiederaufgefundene Redaktionsexemplar der Teorica della Pittura und Antonio Franchis Streitschrifttum. V: Zeitschrift für Kunstgeschichte, sv. 73, 2010, S. 377–412.
  3. Francesca Nannelli: Antonio Franchi e la sua vita scritta da Francesco Saverio Baldinucci. V: Paradigma. Studi e testi, sv. 1 (1977), s. 317–369.

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Franchi ve Wikimedia Commons