Wikipedie

Antonio Beato

italsko-britský fotograf

Antonio Beato (1825, Benátky – 1905, Luxor), známý také jako Antoine Beato, byl italsko-britský fotograf. Je známý svými žánrovými pracemi, portréty, pohledy na architekturu a krajinu Egypta a dalších míst ve středomořské oblasti. Byl mladším bratrem fotografa Felice Beata (1832–1909), s nímž někdy spolupracoval. Antonio a jeho bratr byli součástí malé skupiny komerčních fotografů, kteří jako první vytvořili snímky Orientu ve velkém měřítku.

Antonio Beato
Narození1825
Benátky
Úmrtí1905
Luxor
Povolánífotograf a fotograf architektury
PříbuzníFelice Beato (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chrám v Luxoru, Luxor, Egypt. Albuminový stříbrný tisk, 1860–1889
Členové japonské mise Ikedy Nagaoki v Evropě před Sfingou v Egyptě, albuminový tisk, 1864

Život a dílo editovat

O původu a raném životě Antonia Beata je toho známo málo. Pravděpodobně se narodil na benátském území někdy po roce 1832 a později se stal naturalizovaným britským občanem. Přinejmenším jeho starší bratr Felice Beato se narodil v Benátkách, ale rodina se mohla přestěhovat na Korfu, který byl až do roku 1814, kdy ostrov získala Británie, benátským majetkem. Antonio často používal francouzskou verzi svého křestního jména, Antoine Beato. Předpokládá se, že tak učinil, protože pracoval hlavně v Egyptě, kde pobývalal velká francouzsky mluvící populace.

Existence řady fotografií s podpisy „Felice Antonio Beato“ a „Felice A. Beato“ vedla mnoho vědců k domněnce, že existuje jeden fotograf, který nějakým způsobem fotografoval současně na místech tak vzdálených jako Egypt a Japonsko. V roce 1983 se ukázalo, že značku „Felice Antonio Beato“ zastupovali dva bratři, Felice Beato a Antonio Beato, kteří pravidelně spolupracovali a sdíleli podpis. Zmatek vyplývající z podpisů nadále způsobuje problémy při identifikaci, který ze dvou fotografů byl tvůrcem daného snímku.[1]

O jeho studiu fotografie není známo téměř nic. Možná se o fotografii začal zajímat prostřednictvím svého bratra Felicea, o kterém se předpokládá, že se v roce 1850 setkal s britským fotografem Jamesem Robertsonem na Maltě, a kolem roku 1851 si koupil fotografické vybavení v Paříži a později téhož roku Robertsona doprovázel v roce 1851 do Konstantinopole.[2] Antonio se připojil ke svému bratrovi a Robertsonovi na Maltě kolem roku 1853. Partnerství známé jako „Robertson & Beato“ vzniklo koncem roku 1853 nebo začátkem roku 1854 ve městě Pera v Konstantinopoli (dnešní Istanbul). Není však zcela jasné, zda se na partnerství podílel Antonio nebo Felice. Někteří vědci se domnívají, že to byl ve skutečnosti Antonio.[3]

Do padesátých let 19. století vyvolalo turistické cestování na Blízký východ silnou poptávku po fotografických suvenýrech. Beato a jeho bratr byli součástí skupiny raných fotografů, kteří se vydali na východ, aby tuto poptávku využili. Mezi tyto průkopnické fotografy patřili Francouzi, Félix Bonfils (1831–1885); Gustave Le Gray (1820–1884) a Hippolyte Arnoux, bratři Henri a Emile Bechardovi a řečtí bratři Zangakiové z nichž mnozí byli současně v Egyptě a uzavírali formální i neformální pracovní partnerství.[4] Tito raní fotografové, včetně Antonia a jeho bratra, byli mezi prvními komerčními fotografy, kteří na Středním východě vyráběli snímky ve velkém měřítku.

Na konci roku 1854 nebo počátkem roku 1855 se jejich sestra Leonilda Maria Matilda Beato provdala za obchodního partnera svých bratrů, Jamese Robertsona. Pár měl tři dcery, Catherine Grace (nar. 1856), Edith Marcon Vergence (nar. 1859) a Helen Beatruc (nar. 1861). Řada fotografií firmy vyrobených v padesátých letech 19. století je podepsána společností Robertson, Beato and Co. a věří se, že „and Co.“ odkazuje na Antonia.[5]

V červenci 1858 se Antonio připojil k Felicemu v Kalkatě. Felice byl v Indii od začátku roku a fotografoval následky indického povstání roku 1857. Antonio také fotografoval v Indii až do prosince 1859, kdy pravděpodobně ze zdravotních důvodů opustil Kalkatu a zamířil na Maltu přes Suez.

Antonio Beato odešel do Káhiry koncem roku 1859 nebo začátkem roku 1860 a strávil tam dva roky, než se přestěhoval do Luxoru, kde si v roce 1862 (až do své smrti v roce 1906) otevřel fotografický ateliér a začal produkovat turistické obrazy lidí a architektonická místa v této oblasti.[6] Na konci 60. let 18. století spolupracoval Antonio s francouzským fotografem Hippolyte Arnouxem.[4] Beatoovy obrazy Egypta se výrazně lišily od snímků ostatních fotografů pracujících v této oblasti. Zatímco většina fotografů se zaměřila na majestátnost památek a architektury, Beato se soustředil na scény každodenního života.[7]

V roce 1864, v době, kdy jeho bratr Felice žil a fotografoval v Japonsku, fotografoval Antonio členy japonské mise Ikedy Nagaoki, kteří během cesty do Francie navštívili Egypt.[8]

Antonio Beato zemřel v Luxoru v roce 1906. Jeho vdova zveřejnila oznámení o jeho smrti, když nabídla dům a vybavení k prodeji.

Byl členem zednářské lóže v Bejrútu a později se připojil k Bulwer Lodge 'Nr. 1068 v Káhiře a byl spoluzakladatelem Grecia Lodge Nr. 1105 v egyptském hlavním městě.

Galerie editovat

  •  
    Vue de Louxor, côte est
  •  
    Temple de Dendera, Cleveland Museum of Art
  •  
    Vue d'Assouan, le long du Nil, Cleveland Museum of Art
  •  
    Assiout, vue depuis la montagne, Cleveland Museum of Art
  •  
    Statue de Ramses à Saqqara, Cleveland Museum of Art

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Beato na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Zannier, I., „Beato.“ In The Dictionary of Art, (34 vols), New York: Grove, 1996, ISBN 1-884446-00-0, Vol. 3, s. 446–447
  2. ↑ Clark, J.,Fraser, J. and Osman. C., „A Revised Chronology of Felice (Felix) Beato (1825/34?–1908?),“ In Clark, J., Japanese Exchanges in Art, 1850s to 1930s with Britain, Continental Europe, and the USA, Sydney, Power Publications, 2001, s. 90; Broecker, William L. (ed.), International Center of Photography Encyclopedia of Photography, New York, Pound Press; Crown, 1984. ISBN 0-517-55271-X
  3. ↑ Pare, R. and Fenton, R., „The Artist's Eye,“ In Baldwin, Daniel, and Greenough, All the Mighty World: The Photographs of Roger Fenton, 1852–1860, New Haven: Yale University Press, 2004, s. 221–230, ISBN 1-58839-128-0; Clark, J.,Fraser, J. and Osman. C., „A Revised Chronology of Felice (Felix) Beato (1825/34?–1908?),“ In Clark, J., Japanese Exchanges in Art, 1850s to 1930s with Britain, Continental Europe, and the USA, Sydney, Power Publications, 2001, s. 90–91.
  4. ↑ a b Jacobson, K., Odalisques and Arabesques: Orientalist Photography, 1839–1925, London, Bernard Quaritch, 2007, s. 277.
  5. ↑ Hannavy, J., Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Routledge, 2013, s. 1200–1201: Clark, J., Fraser, J and Osman, C., „A Revised chronology of Felice (Felix) Beato (1825/34?–1908?),“ In Clark, Japanese Exchanges in Art, 1850s to 1930s with Britain, Continental Europe, and the USA, Sydney, Power Publications, 2001, s. 89–91
  6. ↑ Altman, E. and Evans, F. H., Scholars, Scoundrels, and the Sphinx: A Photographic and Archaeological Adventure up the Nile, Knoxville, Tenn., McClung Museum, 2000, s. 8
  7. ↑ Hannavy, J. (ed), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Routledge, 2013, s. 127–128
  8. ↑ Bennett, T., History of Photography in China, 1842–1860, London, Bernard Quaritch, 2009, s. 141 and 241.

Související články editovat

Literatura editovat

  • Antonio e Felice Beato (Venice: Ikona Photo Gallery, 1983).
  • Bennett, Terry. Early Japanese Images (Rutland, Vermont: Charles E. Tuttle Company, 1996), 126, 143, pl. 118.
  • Borcoman, James. Magicians of Light (Ottawa: The National Gallery of Canada, 1993), 82, 267.
  • Clark, John. Japanese Exchanges in Art, 1850s to 1930s with Britain, continental Europe, and the USA: Papers and Research Materials (Sydney: Power Publications, 2001), 89–92, 115.
  • The New York Public Library, s.v. „Beato, Antonio“. Cit.: 27. září 2006.
  • The New York Public Library, „Louxor : Temple de Amenhophis, corte est“. Cit.: 27. září 2006.
  • Osman, Colin. „Antonio Beato: Photographs of the Nile“ History of Photography, vol. 14, no. 2 (duben–červen 1990), 101–110.
  • Oztuncay, Bahattin. James Robertson: Pioneer Photography in the Ottoman Empire (Istanbul: Eran, 1992), 13, 25–26, 32.
  • Perez, Nissan N. Focus East: Early Photography in the Near East, 1839–1885 (New York: Harry N. Abrams, Inc. 1988), 131, 127.
  • Rosenblum, Naomi. A World History of Photography (New York: Abbeville Press, 1984), 121–122.
  • Union List of Artists Names, s.v. „Beato, Antonio“. Cit.: 3. dubna 2006.
  • Zannier, Italo. Verso oriente: Fotografie di Antonio e Felice Beato (Florence: Alinari, 1986).

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonio_Beato&oldid=21979035“