Wikipedie

Antonín Přibyl

rakouský úředník, politik a poslanec

Antonín Karel Přibyl, též Anton Pribyl nebo Anton Pribil (18. října 1808[1] Řimovice u Vlašimi[2][3] – 8. srpna 1890 Vídeň[4][5][6]), byl rakouský státní úředník a politik z Čech, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Antonín Přibyl
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Narození18. října 1808
Řimovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. srpna 1890
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
DětiEugen Leon Pribyl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie editovat

Roku 1849 se uvádí jako soudní úředník v Karlíně.[7] nebo jako soudní úředník v Benešově.[8] V roce 1845, když byl soudním úředníkem v Karlíně, zachránil během tehdejších katastrofálních povodní osm lidí. Byla mu za to udělena velká zlatá záslužná medaile.[4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Benešov. Tehdy se uváděl coby soudní úředník.[9] Řadil se k sněmovní pravici.[10]

Po rozpuštění parlamentu se dál věnoval úřednické dráze. Vedl vyvazovací komisi (pro vyvazování z poddanství) na panství Cerhenice a zdejší úspěšné zvládnutí tohoto procesu se stalo potom vzorem pro mnohá další panství. V roce 1850 nastoupil do státní služby jako okresní hejtman. Později se stal místodržitelským radou v Temešváru, v tehdejším správním regionu Srbská Vojvodina a Temešský Banát. Roku 1856 byl převeden na místodržitelství v Soproni, kde měl na starosti školskou a náboženskou agendu. Když jeho působiště navštívil císař František Josef I., upozornil ho Přibyl na rozkladné účinky protestantského patentu v Uhersku. Tehdy to vyvolalo polemiky a nesouhlasně se proti Přibylovým názorům postavil jeho přítel z dětství a soudobý ministr vyučování Lev Thun-Hohenstein. Deník Neue Freie Presse v Přibylově nekrologu ovšem konstatoval, že tyto názory byly zpětně potvrzeny, protože separace Uherska od Rakouského císařství prý měla započít těmito zákony.[4]

Když museli v roce 1860 Uhersko opustit němečtí (předlitavští) úředníci, přešel Přibyl na post okresního hejtmana v Jindřichově Hradci. Po reformě státní správy roku 1868 odešel do penze. Byl aktivní v četných společenských organizacích a podílel se na publikování díla filozofa (a svého přítele) Bernarda Bolzana.[4] Angažoval se i v dobročinných spolcích. Financoval výstavbu kaple v rodných Řimovicích u Vlašimi. Roku 1883 daroval pro tuto kapli i hodinový stroj.[2]. Přispíval také na dostavbu katedrály sv. Víta v Praze[11]

Zemřel v srpnu 1890 po dlouhé a těžké nemoci ve věku 82 let.[4][5][6]

Rodina editovat

Měl manželku Filipínu (*1825) a tři syny[12]. V době Přibylovy karlínské služby bydleli Na Florenci čp.1332/II ve starém domě, zbořeném při asanaci kolem roku 1900. Nejstarší syn Eugen Leon Pribyl (1848–1897), též uváděný jako Leo Přibyl, byl publicistou se specializací na zemědělskou a národohospodářskou tematiku. Spolupracoval s redakcí Neue Freie Presse.[4][5]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Významní a zajímaví členové rodiny a příbuzní (abecedně) [online]. msgenealogie.wz.cz [cit. 2016-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07. 
  2. ↑ a b Dar. Ohlas od Nežárky. Prosinec 1883, roč. 13, čís. 52, s. 424. Dostupné online. 
  3. ↑ SOA Praha, Matrika narozených Zdislavice 02, s. 217. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e f Statthaltereirath Anton Pribyl. Neue Freie Presse. Srpen 1890, čís. 9325, s. 4. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Hof- und Personal-Nachrichten. Die Presse. Srpen 1890, čís. 218, s. 9. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Úmrtí. Ohlas od Nežárky. Srpen 1890, roč. 20, čís. 33, s. 264. Dostupné online. 
  7. ↑ Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 33. (německy) 
  8. ↑ KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 150. (německy) 
  9. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-03]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  11. ↑ Ročník Jednoty pro dostavění hl. chrámu sv.Víta na Hradě pražském, 1874, s. 39 [1]
  12. ↑ Archiv hl.m.Prahy, Konskripční přihláška
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Přibyl&oldid=21973505“