Antonín Kapek

československý člen československého Federálního shromáždění, člen československého Národního shromáždění a politik

Antonín Kapek (6. června 1922 Roudnice nad Labem23. května 1990 Svinná) byl český politik a funkcionář KSČ, jeden z pěti lidí, kteří podepsali roku 1968 tzv. zvací dopis, a jeden ze strůjců následné normalizace, původním povoláním strojní zámečník. V letech 1949–53 vystudoval Fakultu strojního inženýrství ČVUT v Praze.

Antonín Kapek
Antonín Kapek (Obrana lidu, 1971)
Antonín Kapek (Obrana lidu, 1971)
Narození6. června 1922
Roudnice nad Labem
Úmrtí23. května 1990 (ve věku 67 let)
Svinná
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníHloubětínský hřbitov
Povolánípolitik a strojní zámečník
OceněníŘád Vítězného února
Řád rudého praporu práce
Politická stranaKomunistická strana Československa (1945–1990)
Funkceposlanec Federálního shromáždění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1958 až do roku 1989 byl členem Ústředního výboru KSČ, tedy více než 30 let, od roku 1970 až do roku 1988 byl členem jeho předsednictva. V letech 19651968 vykonával funkci generálního ředitele pražského koncernu ČKD. Od roku 1964 až do roku 1989 působil také jako poslanec, nejprve v Národním shromáždění ČSSR, posléze ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění ČSSR. Působil také ve funkci vedoucího tajemníka městské organizace KSČ v hlavním městě Praze.

V roce 1968 byl jedním z kolaborantů, kteří podepsali a odeslali či předali generálnímu tajemníkovi KSSS Leonidu Brežněvovi jeden z tzv. zvacích dopisů. Sám podepsal i druhý předaný zvací dopis. Jednalo se o čin, který by mohl být posuzován jakožto trestný čin vlastizrady, ale nebyl za něj nikdy souzen ani jakkoliv potrestán.[1] V 1. polovině 70. let byl veden dle tzv. Mitrochinova archivu jako důvěrník KGB pod krycím jménem Vít. Kontaktním důstojníkem KGB mu byl V. F. Jašečkin.[2]

V roce 1989[ujasnit] byl nucen odstoupit ze všech svých stranických a veřejných funkcí. Ve Svinné v okrese Rokycany se 4. ledna 1990 v seníku na chalupě své dcery střelil do hlavy z revolveru ráže 9 mm,[3] který dostal v roce 1972 od ministra vnitra Josefa Junga.[zdroj⁠?!] Tento svůj první sebevražedný pokus přežil. Po ošetření v Rokycanech byl převezen na psychiatrickou kliniku Fakultní nemocnice Plzeň.[4] V únoru 1990 byl společně s dalšími nejvíce zprofanovanými představiteli komunistického režimu vyloučen z KSČ.[5] Druhý a úspěšný pokus o sebevraždu vykonal 23. května 1990 opět ve Svinné, kde se oběsil na půdě chalupy své dcery.[6][7]

Zajímavost

editovat

Reference

editovat
  1. Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali, Technet, 20. srpna 2015
  2. KGB vedla komunistického premiéra Adamce jako důvěrníka. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-01. 
  3. ČTK. A. Kapek nalezen s poraněním hlavy. Rudé právo. 1990-01-04, roč. 70, čís. 4, s. 2. Dostupné online. 
  4. ČTK; zr. O zdravotním stavu Antonína Kapka. Rudé právo. 1990-01-09, roč. 70, čís. 7, s. 2. Dostupné online. 
  5. KOCIAN, Jiří; PAŽOUT, Jaroslav, a kol. Dějiny Komunistické strany Československa IV (1969–1993). Praha: Academia, 2020. ISBN 978-80-200-3174-7. S. 448. 
  6. zr. Sebevražda A. Kapka. Rudé právo. 1990-05-24, roč. 70, čís. 120, s. 1, 2. Dostupné online. 
  7. Antonín Kapek - krátce po listopadu se oběsil Archivováno 6. 6. 2010 na Wayback Machine., ČT24, 24. května 2010
  8. Vilém Faltýnek, Těšnov - nádraží, které padlo za oběť bezhlavému rozvoji, Český rozhlas, 17. března 2010, cit. "Proti záměru protestovala i odborná veřejnost, vždyť od 70. let bylo těšnovské nádraží národní kulturní památkou. Přesto se nechal městský tajemník KSČ Antonín Kapek slyšet, že klidně sám sedne do buldozeru a nádraží zbourá"

Externí odkazy

editovat