Otevřít hlavní menu
Tento článek je o postavě z řeckých mýtů. O ostatních významech pojednává článek Andromaché (rozcestník).
Hektor se loučí s Andromaché a Astyanaktem

Andromacha (řecky Ἀνδρομάχη, latinsky Andromache) je v řecké mytologii dcera thébského krále Éetiona. Je známa jako manželka Hektora, hrdiny trojské války a vrchního velitele trojských vojsk.

Byla vzorem ušlechtilosti a vznešenosti, stejně tak i manželské lásky a oddanosti. Hektórovi porodila syna Astyanakta. Jejich poklidný život skončil v okamžiku, kdy na pobřeží Tróje přistálo řecké loďstvo a začala desetiletá válka o dobytí města. Hektór se postavil do čela vojska a Andromacha se nepřestávala strachovat o jeho život. Utrpěla válkou hrozné ztráty: přišla o otce a sedm bratrů, kteří zahynuli rukou řeckého hrdiny Achilla. Její matku zase zabila bohyně Artemis.

Černé předtuchy se vyplnily – Hektór padl při statečné obraně města v souboji s Achillem a krátce nato padla i Trója. Hektór zůstal v paměti jako vzor hrdinného bojovníka. Obětí války se stal i malý syn Astyanax, kterého nějaký voják (někdy se uvádí sám Odysseus) vytrhl z matčina náručí a shodil ho z hradeb.

Andromacha po zkáze Tróje připadla jako válečná kořist, stala se otrokyní Achillova syna Neoptolema, kterému prý porodila několik dětí. Když ji Neoptolemos propustil z otroctví, prý se provdala za Hektorova bratra Helena. Jeden jejich syn se jmenoval Pergamos, s ním Andromaché odešla do Malé Asie, kde Pergamos založil město a dal mu své jméno Pergamon.

Andromacha si lásku k prvnímu manželovi navždy uchovala. Vybudovala na jeho památku a počest památník. Po její smrti jí byla zřízena svatyně.

Odraz v uměníEditovat

 
Andromaché oplakává Hektora, Jacques-Louis David, 1783
  • Četné vázové malby zachovaly pro budoucnost podobu Andromachy, známá je Andromacha s malým Astyanaktem z 5. stol. př. n. l., dnes je uložena v Britském muzeu; nebo Hektorovo loučení s Andromachou ze stejné doby, to je uloženo ve Würzburském muzeu.
  • V Homérových básních je Andromacha rovněž přítomna, zejména v šestém zpěvu Iliady.
  • Básnířka Sapfó z Lesbu ji opěvala v díle Svatba Hektora a Andromachy.
  • Známé jsou tragédie Andromaché a Trójanky od Eurípida.
  • Jean Racine vytvořil tragédii Andromaché v polovině 17. století.
  • opera André Grétryho Andromaché, libreto Louis-Guillaume Pitra podle Racinovy tragédie, 1780

LiteraturaEditovat

  • Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda). 
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
  • Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
  • Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6

Externí odkazyEditovat