Otevřít hlavní menu

Andrej Ivanovič Jeremenko

sovětský maršál

Andrej Ivanovič Jeremenko (korektním přepisem Jerjomenko, vžil se však nefonetický přepis příjmení do češtiny; rusky Андрей Иванович Ерёменко; 2. říjnajul./ 14. října 1892greg. Markivka u Luhansku, Ruské impérium, dnes východní Ukrajina19. listopadu 1970) byl sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR.

Andrej Ivanovič Jeremenko
Маршал Советского Союза Герой Советского Союза Андрей Иванович Ерёменко.jpg
Narození 2.jul. / 14. října 1892greg.
Markivka
Úmrtí 19. listopadu 1970 (ve věku 78 let)
Moskva
Místo pohřbení Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater Frunzeho vojenská akademie
Ocenění Hrdina Československé socialistické republiky (1970)
Leninův řád
medaile Za osvojení celiny
medaile Za obranu Stalingradu
medaile Za obranu Moskvy
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Funkce Náměstek Nejvyšší rady ukrajinské SSR (1938–1947)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1946–1970)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maršál Andrej Jeremenko osvobodil Ostravu, Olomouc a Pardubice.

ŽivotopisEditovat

 
Vojenská rada Stalingrad: Vlevo Nikita Chruščov. Andrej Jeremenko vpravo

Narodil se do rolnické rodiny Ivana Ivanoviče Jerjomenka (1872-1902) ve vsi Markivce v charkovské gubernii (nynější Ukrajina). Prameny o jeho národnosti se liší, buď byl Rus[1] nebo Ukrajinec.[zdroj?] Po vykonání základní vojenské služby byl v listopadu 1913 převelen do Ruské carské armády ke 168. Mirogorodskému pěšímu pluku, s nímž vstoupil do první světové války. Bojoval na rumunské frontě v Karpatech a na jihozápadní frontě, vyznamenal se v bitvě o Galicii a roku 1914 byl povýšen na desátníka. V roce 1915 se podílel na obléhání a dobytí Přemyšle. Roku 1917 byl nejprve převelen ke zpravodajskému jízdnímu pluku. Po bolševické revoluci v Rusku roku 1917 byl demobilizován a vrátil se domů. Ve své rodné vsi založil partyzánský oddíl, se kterým bojoval proti německým okupantům a petljurovcům. Koncem roku 1918 vstoupil s partyzánským oddílem do řad Rudé armády. Zde působil jako náčelník rozvědky brigády a současně náčelník štábu pluku, účastnil se ruské občanské války a sovětsko-polské války.

V roce 1923 absolvoval vyšší kurzy velitelů jezdectva, v roce 1935 ukončil studium na Vojenské akademii M. V. Frunzeho a až do roku 1938 byl velitelem 14. jízdní divize. V roce 1939 se zúčastnil obsazení východního Polska a o rok později Litvy. Koncem roku 1940 byl převelen jako velitel 1. armády na Dálný východ. Po zahájení bojů na Východní frontě Velké vlastenecké války byl jmenován velitelem vojsk Západního frontu, od srpna 1941 velel Brjanskému frontu a byl povýšen na generálplukovníka. Koncem roku 1941 byl jmenován velitelem 4. úderné armády. Účastnil se sovětské zimní protiofenzívy u Moskvy, při níž byl těžce raněn. Když se v srpnu 1942 vrátil do služby, byl pověřen velením Jihovýchodního frontu, který bránil přístupy ke Stalingradu. Tento front, přejmenovaný na Stalingradský se účastnil protiútoku, při němž se spojil s vojsky Jihozápadního frontu a uzavřel kruh obklíčení německé 6. armády u Stalingradu. Jako velitel Jižního frontu se účastnil odražení skupiny armád generála Mansteina, který usiloval o vyproštění německých vojsk ze sovětského obklíčení u Stalingradu. V srpnu 1943 se účastnil Smolenské útočné operace, po níž byl povýšen do hodnosti armádního generála. V roce 1944 velel Samostatné přímořské armádě při osvobozování Krymu. Za zásluhy mu byla 29. července 1944 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR. V říjnu 1944 velel 2. pobaltskému frontu při útoku na německá vojska v Litvě, na počátku roku 1945 velel 4. ukrajinskému frontu, který se účastnil bojů v Karpatech, při Ostravsko-opavské a Pražské operaci. Podle vzpomínek současníků, např. maršála Žukova [2] Stalin Jeremenka neměl rád, kritizoval ho za sebevědomí, pýchu a špatné velení ve složité operaci na Bryanské frontě.

Po druhé světové válce velel postupně vojskům Podkarpatského, Západosibiřského a Severokavkazského vojenského okruhu. Dne 11. března 1955 mu byla udělena hodnost maršála Sovětského svazu. Od roku 1958 byl členem Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR.

Rodina a smrtEditovat

Ze dvou manželství měl pět synů a dvě dcery. První manželka Eudokie Fjodorovna s mladším synem zahynula ve Vilnjusu počátkem druhé světové války, podruhé se Jeremenko oženil na frontě se zdravotní sestrou z polní nemocnice Ninou Ivanovnou.

Zemřel 19. listopadu 1970 a byl pohřben u kremelské zdi v Moskvě.

Památky v ČeskuEditovat

  • Pomník padlým vojákům jeho oddílu v Lověšicích u Přerova
  • Pojmenované ulice: v Praze 4 - Krči (procházející od podolských Dvorců ke křižovatce Na Strži), v téže ulici také základní škola nesoucí jeho jméno. Další Jeremenkovy ulice: v Ostravě, Olomouci, Šumperku a jiných obcích České republiky.
  • Důl Jeremenko v Ostravě, který již není využíván k původnímu těžebnímu účelu.

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat