Andrej Grigorjevič Škuro
ruský voják
Andrej Grigorjevič Škuro (rusky Андрей Григорьевич Шкуро, ukrajinsky Андрій Григорович Шкуро; 7. lednajul./ 19. ledna 1887greg. Paškovskaja – 16. ledna 1947 Moskva) byl v 1. světové válce velitel partyzánského oddílu, takzvané Vlčí sotně v občanské válce. V roce 1919 se účastnil pogromu, při kterém zemřelo 20 000 židů. Následně uprchl do Francie a žil také v Srbsku.
| Andrej Grigorjevič Škuro | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. ledna 1887 Paškovskij |
| Úmrtí | 17. ledna 1947 (ve věku 59 let) nebo 16. ledna 1947 (ve věku 59 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Alma mater | Nikolajevská jezdecká škola |
| Povolání | důstojník |
| Ocenění | Řád sv. Stanislava 3. třídy (1907) Řád sv. Anny 4. třídy (1914) zlatá zbraň Za chrabrost (1915) velkokříž Řádu lázně (1919) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Následně v období 2. světové války se stal velitelem tzv. zálohy kozáckých vojsk při hlavním štábu jednotek SS a bojoval v Jugoslávii proti partyzánům. V roce 1945 byl Škuro zadržen britskou armádou v Rakousku a předán Sovětskému svazu v rámci operace Keelhaul. Nejvyšší soud SSSR odsoudil Škura k smrti a 16. ledna 1947 byl spolu s Pjotrem Nikolajevičem Krasnovem popraven.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Grigorjevič Škuro na Wikimedia Commons
