Otevřít hlavní menu

Anarchoindividualismus nebo individualistický anarchismus je směr anarchismu, který vznikl v 19. století v Severní Americe, nicméně vychází i z myšlenek Pierra-Josepha Proudhona. Zdůrazňuje autonomii jedince a stojí tak v opozici k anarchokolektivismu a k sociálnímu anarchismu obecně. Představiteli raného anarchoindividualismu jsou např. Josiah Warren a Benjamin Tucker.[1][2]

Černá vlajka - anarchistický symbol
Anarchismus
  • Směry:
Modro-černá vlajka anarchoindividualismu

Obsah

PřehledEditovat

Individualističtí anarchisté různého druhu mají společných několik věcí:

1. Zaměření se na jedince (individuum) a jeho vůli přednostně před jakýmkoli konstruktem jako je morálka, ideologie, sociální zvyklosti, náboženství, metafyzika a myšlenky nebo vůle ostatních.

2. Odmítnutí nebo výhrada k myšlence revoluce, ve smyslu masového povstání, které by zavedlo novou hierarchii nebo autoritu. Místo toho upřednostňují vývojové metody realizace anarchie prostřednictvím alternativních organizací a experimentů a prostřednictvím vzdělání, které může být zrealizováno v současnosti.[3]

3. Pohled, že vztahy s ostatními jedinci nebo věcmi mohou být jen v zájmu každého jedince a mohou být tak přechodné a bez kompromisů jak je libo, neboť v individualistickém anarchismu obětování se je obvykle odmítáno. Je zdůrazňován individuální zážitek a objevování.

V pohledu na použití násilí zaujímali individualističtí anarchisté stanoviska od kladného k použití násilí (jako u povstaleckého anarchismu) až po anarchopacifistické stanovisko.

Profesor Michael Freeden uvádí čtyři hlavní typy individualistického anarchismu. První je směr spojený s Williamem Godwinem, který obhajuje autonomii s "progresivním racionalismem, který zahrnuje benevolenci k ostatním." Druhým typem je egoismus spojovaný s Maxem Stirnerem. Třetí typ lze "naleznout v raných předpovědích Herberta Spencera o nadbytečnosti státu v sociální revoluci." Čtvrtým typem je umírněná forma egoismu a zřetel na společenskou spolupráci obhajobou trhu[4], který následoval např. Benjamin Tucker.

Ekonomicky jsou anarchoindividualisté často zastánci tržního systému distribuce.[3]

AnarchoindividualistéEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Individualistischer Anarchismus na německé Wikipedii, Individualist anarchism na anglické Wikipedii a Philosophical anarchism na anglické Wikipedii.

  1. ULBRICHT, Ladislav. Anarchismus. Brno, 2007 [cit. 2016-10-02]. 119 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Milan Valach. s. 17. Dostupné online.
  2. Urza. Není anarchista jako anarchista. Mises.cz [online]. Ludwig von Mises Institut, 2015-08-01 [cit. 2016-10-02]. Dostupné online. 
  3. a b The Anarchist FAQ Editorial Collective. An Anarchist FAQ [online]. 2009-06-18 [cit. 2017-11-25]. Kapitola A.3.1 What are the differences between individualist and social anarchists?. Dostupné online. (anglicky) 
  4. FREEDEN, Michael. Ideologies and Political Theory: A Conceptual Approach. [s.l.]: Oxford University Press ISBN 0-19-829414-X. S. 313–314. (anglicky) 
  5. The Metaphysics Research Lab. Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Příprava vydání Edward N. Zalta. Center for the Study of Language and Information, Stanford University, 2002-06-27, rev. 2015-09-17 [cit. 2017-01-01]. Kapitola Max Stirner. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The Metaphysics Research Lab. Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Příprava vydání Edward N. Zalta. Center for the Study of Language and Information, Stanford University, 2000-01-16, rev. 2013-05-13 [cit. 2017-01-01]. Kapitola William Godwin. Dostupné online. (anglicky)