Ambrotypie

fotografický proces

Ambrotypie (koloidní pozitiv nebo melanotypie, z řeckého ambrosios – nesmrtelný, neměnný) je historický fotografický proces, který vynalezl Frederick Scott Archer a amatérský fotograf a právník Peter Fry. Objevuje se i pojmenování amphitypie (z řec. amfi – obojí, ve smyslu obrazy, jak pozitiv, tak i negativ). V českém prostředí se objevoval okolo roku 1853 také nesprávný název vitrotypie podle německého Glasbilder. Ambrotypie patří do kategorie přímých pozitivních procesů.

"Erika", 2007, ambrotypie 8"x10" na černém skle

Princip editovat

Podstatou ambrotypie je skutečnost, že jodo- a bromostříbrné soli v podexponovaném bělavém negativu na skle odráží světlo. Obraz se proto podložený tmavým podkladem (manganovým tmavým sklem, sametem nebo lakem) jeví jako pozitiv. Jedná se o unikát.[1] Tato metoda byla velice populární a používala se přes dvacet let v období 1852–1890, stejně jako mokrý kolodiový proces. Výsledek ambrotypie se podobal daguerrotypii, obraz však vznikal na zcela odlišném principu, který umožňoval pozorovat obraz v libovolném úhlu, a byl především výrazně levnější a rychlejší.

Ukázky fotografií editovat

Reference editovat

  1. Malá encyklopedie fotografie, Willfried Baatz, Computer Press, Brno, 2004 str. 57

Literatura editovat

  • Anonymus: Co je fotografie? 150 let fotografie. Katalog k výstavě. Mánes, Praha, 1989.
  • D. Mrázková: Příběh fotografie. Mladá fronta, Praha, 1985.

Externí odkazy editovat