Amalia Flemingová
Amalia, lady Flemingová, (rozená Koutsouri-Vourekas, 28. června 1912 – 26. února 1986) byla řecká lékařka, bakterioložka, bojovnice za lidská práva a politička.
| Amalia Fleming | |
|---|---|
 Amalia Fleming (1975) | |
| Narození | 28. června 1912 Konstantinopol |
| Úmrtí | 26. února 1986 (ve věku 73 let) Athény |
| Národnost | Řekové |
| Alma mater | Athénská univerzita |
| Povolání | politička a lékařka |
| Politická strana | Panhelénské socialistické hnutí |
| Choť | Alexander Fleming (1953–1955)[1] |
| Funkce | zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1978–1986) poslanec řeckého parlamentu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Raný život a vzdělání editovat
Amalia se narodila v Konstantinopoli (Istanbul, Turecko), v roce 1912. Její otec Harikios Koutsouris byl lékař.[2] V roce 1914, počátkem první světové války byla rodina donucena uprchnout z „rasově netolerantního pantureckého státu“ do Atén.[3] Amalia vystudovala lékařství se specializací na bakteriologii na univerzitě v Aténách. V letech 1938 až 1944 pracovala jako bakterioložka v aténské městské nemocnici. Provdala se za architekta Manoliho Vourekase. [4]
Druhá světová válka editovat
V dubnu 1941 bylo Řecko obsazeno německými a italskými silami Osy. Amalia s manželem se připojili k řeckému hnutí odporu. Pomáhali britským, novozélandským a řeckým vojákům uprchnout z okupovaného Řecka. Amalia také přepisovala vysílání rozhlasové společnosti BBC nebo vyráběla falešné průkazy totožnosti pro řecké Židy a zahraniční důstojníky.
Za své aktivity byla zatčena a uvězněna Italy. Předstírala zánět slepého střeva, aby byla převezena do vězeňské nemocnice, odkud plánovala uniknout. Po operaci slepého střeva byla ale předána gestapu a odsouzena k trestu smrti. Strávila šest měsíců ve vězení, než byla v roce 1944 zachráněna postupujícími britskými jednotkami.
Londýn editovat
V roce 1945, po válce, bylo Řecko v troskách s mnoha tisíci mrtvými. Ale utrpení ještě pokračovalo. Během občanské války (1946 – 1949) byl zničen dům i laboratoř manželů. Jejich vztah se rozpadl a v roce 1947 se rozvedli. Amalia v té době získala stipendium British Council , které jí umožnilo postgraduální studium bakteriologie v nemocnici St. Mary's Hospital v Londýně. Se svojí nejistou angličtinou nebyla zařazena do týmu, jak bylo původně plánováno, ale začala pracovat v laboratoři Alexandra Fleminga. Záhy byla zařazena do několika výzkumných studií, které byly publikovány ve vědeckých časopisech jako British Medical Journal nebo The Lancet. Mezi květnem 1947 a srpnem 1952 napsala devět výzkumných publikací[5] a na několika projektech spolupracovala s Alexanderem Flemingem.[2] Alexander a Amalia si během několika let vytvořili blízký profesionální i osobní vztah. Po smrti jeho první manželky v roce 1953 se Amalia provdala za Alexandra Fleminga. Ale již v březnu v roce 1955 ovdověla.
Režim plukovníků editovat
Po smrti manžela podnikala Amalia Flemingová do Řecka jen krátké výlety. Většinu času věnovala vědecké práci v Londýně. Od roku 1962 však začala trávit v Řecku více času a v roce 1967 přesídlila do Atén natrvalo. Vracela se v době, kdy v Řecku proběhl vojenský převrat, který na sedm let změnil Řecké království na krajně pravicovou vojenskou diktaturu. Mučení a zastrašování se staly standardními metodami kontroly policie a byrokracie. Amalia Flemingová opět neváhala a organizovala humanitární akce na podporu politických vězňů a jejich rodin.[3] Její anglické občanství a z části i příjmení ji nějaký čas chránilo. Ale v roce 1971 byla zatčena za zapojení do příprav útěku Alexandrose Panagoulise z vězení. Byla odsouzena na šestnáct měsíců vězení. Vzhledem ke zdravotním potížím byla propuštěna z vězení během měsíce. Byla zbavena řeckého občanství a vyhoštěna do Anglie.[6][7]
Během několika dalších let patřily společně s Melinou Mercouriovou a Helen Vlachosovou mezi významné obránkyně řecké demokracie v exilu. Vypovídala před Evropským soudem pro lidská práva. Pokračovala v pomoci rodinám uvězněných odpůrců režimu. Řadě odpůrců junty pomohla uprchnout z Řecka.
Politické aktivity po roce 1974 editovat
Po návratu do Řecka v roce 1974 se stala aktivní v národní politice. Vstoupila do Panhelénského socialistického hnutí (PASOK). Byla zvolena do řeckého parlamentu v roce 1977, 1981 a 1985. Byla aktivní bojovnicí za lidská práva a byla členkou Evropské komise pro lidská práva a první předsedkyní řeckého výboru Amnesty International.[4]
Dědictví editovat
Amalia Flemingová, řecká vlastenka, obránkyně demokracie a nezávislosti prohlásila: „Narodila jsem se jako Řekyně a to je nevyléčitelná nemoc, kterou nic a nikdo nemůže léčit ani změnit“.[8] Po smrti byla řeckou vládou rehabilitována.
Založila jménem Alexandra Fleminga Řeckou nadaci pro základní biologický výzkum a vytvořila podmínky pro zřízení Výzkumného centra biomedicínských věd Alexandra Fleminga (BSRC „Alexander Fleming“) ve Vari (předměstí Athén). Sídlí zde také Fleingovo muzeum současné vědy. Archivní materiály, fotografie a osobní věci darovala Amalia Flemingová.
V roce 1986 byla založena nemocnice (Sismanogleio-Amalia Fleming General Hospital) v Melissii (předměstí Atén), která byla pojmenována po Amalii Flemingové.[9]
Ocenění editovat
- Řecký královský řád blahobytu[4]
Bibliografie editovat
- A Piece of Truth (Londýn: Jonathan Cape, 1972; Boston, Houghton Mifflin, 1973)[10]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amalia Fleming na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ a b "Obituary: Lady Fleming: Greek Patriot and Politician," The Times, 27 February 1986, p. 14.
- ↑ a b John Haag, Fleming, Amalia (1912–1986), encyclopedia.com. Retrieved 8 April 2020.
- ↑ a b c Women in History - F, abitofhistory.net. Retrieved 8 April 2020.
- ↑ Summary of: Joudeh B. Freij and Bishara J. Freij, "Chapter 11 : Lady Amalia Fleming: Turbulence and Triumph", in: Rachel J. Whittaker and Hazel A. Barton, eds., Women in Microbiology, American Society for Microbiology, 2018. Retrieved 9 April 2020.
- ↑ Paul Anastasi, "Lady Fleming Dies in Athens: Foe of Nazis and Army Junta", The New York Times, 27 February 1986. Retrieved 9 April 2020.
- ↑ Lady Fleming, "In the hands of the Colonels", The Guardian, 28 November 1971, pp. 25 and 27, and 5 December 1971, pp. 27 and 29.
- ↑ The Exiles, BBC Two England, 14 September 1973. Retrieved 9 April 2020.
- ↑ Amalia Fleming – Prefecture General Hospital of Athens - Ministry of Health, 4ty.gr. Retrieved 9 April 2020.
- ↑ Campbell Page, "Bearing Witness", The Guardian, 23 November 1972.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amalia Fleming na Wikimedia Commons
