Amúzie je nejobecnější pojmenování pro poruchu hudebních schopností. V české vědě se tento pojem donedávna objevoval pouze v oblasti speciální pedagogiky, a to pod názvem dysmúzie. Tato porucha byla řazena mezi specifické poruchy učení (SPU), podobně jako např. dyslexie, dyspraxie aj. V současné době se podle nejnovějších psychologických výzkumů[1] objevuje v zahraniční odborné literatuře právě termín amúzie. Termín dysmúzie je zde chápán v užším významu jako porucha vnímání tónové výšky (nemusí však vadit při hře na nástroj, spíše při určování výšky), přičemž se lze setkat s různými stupni postižení.[2]

Diferenciace amúzie podle Františka SedlákaEditovat

Psycholog František Sedlák rozlišuje dva druhy amúzie: senzorickou a motorickou.

Senzorická (impresivní) amúzie spočívá v omezení vnímavosti pro výšku tónů, pohyb melodie a tónové vztahy. Pod tento typ amúzie spadají další poruchy jako např. parakusie, neboli falešné slyšení,[3]hluchota pro melodii, hluchota pro tonalitu či hudební alexie (neschopnost číst notový záznam).[4] Řadíme sem i poruchy vnímavosti rytmu a metra.

Motorická (expresivní) amúzie se liší od senzorické amúzie tím, že se projevuje v pohybové aktivitě spojené s reprodukcí hudby, nikoli pouze v percepci. Spočívá např. v neschopnosti přezpívat či přehrát slyšenou melodii. Může se projevovat i problémy se synchronizací pohybů těla s rytmem a tempem hudby. Do tohoto typu amúzie zahrnujeme ještě hudební dyspraxii, jež se projevuje nemožností zkoordinovat pohyby končetin při hře na nástroj[5] či hudební agrafii tedy neschopnost zapisovat noty.[3]

V obou případech amúzie se nemusí jednat o definitivní stav, protože postižený jedinec může mít porušenu pouze jednu z hudebních schopností. Také dochází k případům, kdy je hudebně zanedbané dítě označeno jako amúzické, a tedy se nepovažuje za nutné jeho hudební schopnosti dále rozvíjet.[6]

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • BARTOŇOVÁ, Miroslava a Marie VÍTKOVÁ. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami IV.: Education of pupils with special educational needs IV. Brno: Paido, 2010, 384 s. ISBN 978-80-7315-201-7.
  • NOVOTNÁ, Marie a Marta KREMLIČKOVÁ. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele: (setkání speciálněpedagogická, sociálněpedagogická a pedagogickodiagnostická). Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1997, 115 s. ISBN 80-85937-60-3.
  • SEDLÁK, František a Hana VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum, 2013, 406 s. ISBN 978-80-246-2060-2.

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SEDLÁK, František, VÁŇOVÁ, Hana. Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum, 2013. 406 s. ISBN 978-80-246-2060-2. 
  2. http://dictionary.sensagent.com/tone%20deafness/en-en//[nedostupný zdroj]
  3. a b SEDLÁK, VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum S. 226. 
  4. SEDLÁK, VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum S. 227. 
  5. SEDLÁK, VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum S. 228. 
  6. SEDLÁK, VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum S. 232.