Otevřít hlavní menu

Alina Szapocznikow

česká sochařka

Alina Szapocznikow (16. května 1926 Kalisz2. března 1973 Passy ) byla polská sochařka, která vystudovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži.

Alina Szapocznikow
Narození 16. května 1926
Kalisz
PolskoPolsko Polsko
Úmrtí 2. března 1973 (ve věku 46 let)
Passy
FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtí karcinom prsu
Místo pohřbení Montmartre
Povolání sochařka a umělkyně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Alina Szapocznikow se narodila v rodině židovských lékařů v Kalisz v Polsku. Za války byla nejprve internována v ghettech v Pabianici a Lodži, po likvidaci ghetta roku 1942 byla postupně vězněna v koncentračních táborech Osvětim, Bergen Belsen a nakonec v Terezíně, kde se dočkala osvobození.
Po válce se v Praze spřátelila s Bedřichem Stefanem a učila se kamenosochařskému řemeslu nejprve v dílně Otakara Velímského v Holešovicích. Odtud byla přijata do ateliéru prof. Josefa Wagnera na VŠUP. V roce 1947 odjela do Paříže a studovala v ateliéru Paul Niclausse na École nationale supérieure des beaux-arts. Zde se seznámila s polským historikem umění a ředitelem Muzea moderního umění v Lodži Ryszardem Stanislawskim, za kterého se provdala. Roku 1951 onemocněla tuberkulózou a vrátila se do Polska.
Podílela se na pracích při obnově varšavského Starého Města, na památníku v Osvětimi, příprav polského pavilonu pro Expo 58 v Bruselu (autorem pavilonu byl Roman Cieslewicz) a soutěže na pomník F. Chopina. Roku 1961 se zúčastnila sochařského symposia v St. Margarethen.

V roce 1962 měla sólovou výstavu v polském pavilonu na 31. bienále v Benátkách a následujícího roku se se synem Piotrem Stanislawským a druhým manželem, Romanem Cieslewiczem usadila natrvalo v Paříži.
V roce 1968 jí byla diagnostikována rakovina prsu.
O pět let později, 2. března 1973 zemřela v Praz-Coutant ve Francii ve věku 46 let.

DíloEditovat

 
Matka s dítětem (1949)

V roce 1946 se pod vedením Bedřicha Stefana podílela jako kamenosochařka na restaurování Braunových soch v Kuksu.
Z jejích raných prací se zachovaly reliéfy (1946) a menší figurální studie ovlivněné J. Wagnerem (Rybářka, 1947–49). Pomník Matka s dítětem vytvořila v Paříži roku 1949. Po přenesení do Varšavy byla socha roku 2013 zničena vandaly. V Praze poznala dílo Otto Gutfreunda a během studií v Paříži se seznámila s díly Hanse Arpa, Ossipa Zadkina, Henry Moora and Alberta Giacomettiho. Po návratu do Polska modelovala řadu portrétů přátel, figurální sochy jako apoteózu mládí a ženství (První láska, Nesnadný věk, 1956) a několik návrhů k pomníkům.
V roce 1955 Szapocznikow vytvořila „Exhumovaného“, sochu v neúplném tvaru a zdánlivě opotřebované hmotě, jako hold maďarskému politikovi Lázsló Rajkovi, který se stal obětí stalinského režimu. V Musée Rodin v Paříži vystavila Pomník pro spálené město (železobeton, 1956).
Na konci 50. let odlévá menší sochy v olovu a od figurace se posunuje směrem k abstrakci (Postava, 1959, Nahá, 1961).

 
Alina Szapocznikow (1961), St. Margarethen

Po roce 1960 se připojila k proudu materiálové abstrakce s odkazy k figuraci (Hlava, Postava) a začala modelovat v plastickém cementu, který kombinovala s kameny, kovem a různými předměty. Po definitivním přestěhování do Paříže (1963) se dostává do okruhu umělců spjatých s Nouveau Réalisme, založeným Yvesem Kleinem a kritikem Pierre Restanym.

 
Bellies (1968), Kröller-Müller Museum

Tvořila asambláže z částí strojů a automobilů v kombinaci s lidskou figurou. Od roku 1965 používala syntetické materiály, zejména transparentní polystyren a houbovitý polyuretan, pro odlitky částí vlastního těla a tváře (Autoportrét, 1966, Vícenásobný portrét, 1967).
S jejím onemocněním souvisí série Tumeurs personifiers, která vznikala závěrem 60. let. Až do konce života tvořila sochy a instalace, jimiž se vyrovnávala s blížící se smrtí. Odlitky částí těla svého syna v plastické hmotě rozřezala a vylisovala v sérii Herbář (1972). Posledními díly jsou instalace Suvenýr ze svatebního stolu šťastné ženy (1972), expresivní asambláž Popelníček slaměného vdovce (1972) a text Kluziště v kráteru Vesuvu.
Roku 1998 vznikl dokumentární film (48 min) režiséra Krzysztofa Tchórzewskiego In articulo mortis – Alina Szapocznikow (1928–1973).
Roku 2007 vyšla publikace Fotorzezby, 20 fotografií děl Aliny Szapocznikow od Romana Cieslewicze, zhotovených roku 1971 za spolupráce autorky a představených na Documenta 12 v Kasselu.

OceněníEditovat

  • 1965 Copley Foundation Award, XXI May Salon in Paris
  • 1972 Cena za kresbu, Second International Drawing Exhibition in Rijeka

Zastoupení ve sbírkách (výběr)Editovat

  • Tate Gallery
  • Museum of Modern Art New York
  • Museum of Contemporary Art in Los Angeles
  • Centre Georges Pompidou
  • Muzeum Stuki, Lodz
  • Muzeum Narodowe, Krakov
  • Muzeum Narodowe, Varšava
  • Muzeum Narodowe, Wroclaw
  • Muzeum Niepodleglosci, Varšava
  • Galerie Sztuki Wspólczesnej Zacheta, Varšava
  • Muzeum Piotra Stanislawskego, Paříž

Autorské výstavy (výběr)Editovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alina Szapocznikow na anglické Wikipedii, Alina Szapocznikow na francouzské Wikipedii, Alina Szapocznikow na německé Wikipedii, Alina Szapocznikow na polské Wikipedii a Alina Szapocznikow na nizozemské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Alina Szapocznikow, 2000, Ladnowska J a kol., ČMVU Praha, ISBN 80-7056-069-X
  • Alina Szapocznikow: Sculpture Undone, 1955–1972, 2011, Filipovic E, Mytkowska J, MoMa, New York, ISBN 9780870708244

Externí odkazyEditovat