Algernon Keith–Falconer, 9. hrabě z Kintore

britský státník

Algernon Hawkins Thomond Keith–Falconer, 9. hrabě z Kintore (Algernon Hawkins Thomond Keith–Falconer, 9th Earl of Kintore, 3rd Baron Kintore, 9th Baron Keith of Inverury, 12th Baron Falconer) (12. srpna 1852, Edinburgh, Skotsko3. března 1930, Londýn, Anglie) byl britský státník ze staré skotské šlechty. Od roku 1880 zasedal ve Sněmovně lordů, patřil ke Konzervativní straně, zastával funkce u dvora a ve vládě, uplatnil se také v diplomacii. V letech 1889–1895 byl guvernérem v Jižní Austrálii, od roku 1913 byl místopředsedou Sněmovny lordů, byl nositelem řady zahraničních vyznamenání a získal čestné doktoráty na univerzitách ve Skotsku a v Austrálii. Jeho zetěm byl australský generální guvernér John Baird, 1. vikomt Stonehaven; rodina Bairdů v roce 1974 zdědila hraběcí titul z Kintore a převzala příjmení Keith.

Algernon Keith–Falconer, 9. hrabě z Kintore
Algernon Keith-Falconer.jpg
Narození 12. srpna 1852
Edinburgh
Úmrtí 3. března 1930 (ve věku 77 let)
Londýn
Alma mater Trinity College
Ocenění rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Řád červené orlice 1. třídy
rytíř velkokříže Řádu italské koruny
Politická strana Konzervativní strana
Děti Arthur George Keith-Falconer, 10th Earl of Kintore
Ethel Sydney Keith-Falconer, Countess of Kintore
Lady Hilda Madeleine Keith-Falconer
Ian Douglas Montagu Keith-Falconer, Lord Inverurie
Rodiče Francis Alexander Keith-Falconer, 8th Earl of Kintore a Louisa Madeleine Hawkins
Funkce člen britské Soukromé rady
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

 
Erb hrabat z Kintore

Pocházel ze starobylého skotského rodu Falconerů, který v 18. století přijal jméno spřízněného rodu Keithů a spolu s tím také titul hraběte z Kintore. Narodil se v Edinburghu jako starší syn Francise Keith–Falconera, 8. hraběte z Kintore (1828–1880), po matce Louise Hawkins (1828–1916) byl vnukem Francise Hawkinse, úředníka Východoindické společnosti. Studoval v Etonu a Cambridge, v roce 1880 neúspěšně kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny, téhož roku zdědil po otci rodové tituly a stal se členem Sněmovny lordů (zde zasedal jako 3. baron Kintore, ostatní tituly platily pouze pro Skotsko). Patřil ke Konzervativní straně, v letech 1885–1886 byl lordem komořím královny Viktorie a v letech 1885–1889 mluvčím konzervativců ve Sněmovně lordů. V roce 1886 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1886–1889 byl členem Salisburyho vlády ve funkci velitele královské tělesné stráže (Captain of the Yeomen of the Guard). V roce 1889 získal Řád sv. Michala a sv. Jiří.

V letech 1889–1895 byl guvernérem v Jižní Austrálii, kam byl jmenován po změně postoje britské vlády k Austrálii[pozn. 1]. Získal zde značnou popularitu, ale nakonec rezignoval, když se dostal do sporu s místní vládou ohledně své personální politiky. Po návratu do Anglie byl znovu lordem komořím královny Viktorie i jejího nástupce Eduarda VII. (1895–1905). V roce 1901 byl pověřen diplomatickou misí, aby v severoevropských státech oficiálně oznámil nástup Eduarda VII. na trůn (Dánsko, Norsko, Švédsko, Rusko, Německo, Sasko). V této souvislosti získal několik zahraničních řádů (Řád červené orlice, Řád polární hvězdy, Řád Kristův, Řád italské koruny). V letech 1913–1930 byl místopředsedou Sněmovny lordů, v roce 1923 získal Řád bodláku. Kromě toho zastával řadu čestných funkcí ve Skotsku, kde byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabstvích Aberdeenshire a Kincardine. Byl členem Edinburské královské společnosti a v roce 1923 získal Řád bodláku.

RodinaEditovat

V roce 1873 se oženil se Sydney Montagu (1851–1932), dcerou 6. vévody z Manchesteru. Měli spolu čtyři děti, nejstarší syn Ian (1877–1897) zemřel předčasně, dědicem titulů byl mladší syn Arthur George Keith-Falconer, 10. hrabě z Kintore (1879–1966), který se jako důstojník zúčastnil první světové války. Zemřel bez potomstva a hraběcí titul z Kintore zdědila sestra Ethel (1874–1974), provdaná za ministra a australského generálního guvernéra Johna Bairda (1874–1941).

PoznámkyEditovat

  1. "Do funkce jihoaustralského guvernéra byl uveden 11. dubna 1889 a toto jmenování bylo prvním signálem formální změny britské koloniální politiky v tomto teritoriu. Dosud se na guvernérských postech v Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandu střídali převážně námořní a armádní důstojníci. Rychlý rozvoj kolonií vedl k tomu, že Austrálie přestala být vnímána jako okrajová součást britského impéria. V krátké době na přelomu 80. a 90. let 19. století jmenovala britská vláda na guvernérské posty v Austrálii příslušníky aristokratické elity, čímž chtěla dát najevo zvýšení důležitosti zdejších držav. Kromě hraběte z Kintore to byli John Adrian Hope, 1. markýz z Linlithgow (Victoria, 1889), William Onslow, 4. hrabě Onslow (Nový Zéland, 1889) nebo Victor Child Villiers, 7. hrabě z Jersey (Nový Jižní Wales, 1891)

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat