Alexej Stachanov

sovětský horník

Alexej Grigorjevič Stachanov (rusky Алексей Григоревич Стаханов, 3. ledna 1906, Lugová, Ruské impérium5. listopadu 1977, Torez, Sovětský svaz) byl sovětský horník a národní hrdina SSSR, který měl reprezentovat SSSR jako socialistickou průmyslově vyspělou zemi.

Alexej Grigorjevič Stachanov
Алексей Григоревич Стаханов
Alexej Stachanov (vpravo) v rozmluvě s jiným horníkem
Alexej Stachanov (vpravo) v rozmluvě s jiným horníkem
Narození3. ledna 1906
Lugová, Ruské impérium
Úmrtí5. listopadu 1977
Torez, Sovětský svaz
Národnostruská
Alma materIndustrial Academy
Povoláníhorník
Znám jakosovětský horník - úderník
TitulLeninův řád (2×)
Řád rudého praporu
OceněníLeninův řád (1935)
Hrdina socialistické práce (1970)
Leninův řád (1970)
odznak Sláva horníka
odznak Sláva horníka 1. třídy
… více na Wikidatech
Funkceposlanec Nejvyššího sovětu SSSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Narodil se v Lugové blízko Orlu. V roce 1933 začal pracovat jako horník.

Jako horník si chtěl vydělat na koně pro hospodářství. Šachta, na níž pracoval, byla hodnocena špatně a stranický vedoucí šachty, Petrov, by byl odvolán nebo potrestán, kdyby se šachta něčím nevyznamenala.

Bylo proto třeba udělat rekord nebo se jinak vyznamenat. Jenže nikdo z horníků nechtěl dělat rekordy. Dnes rekord - zítra norma. Kdo by chtěl dělat rekordy, ten mohl být ostatními zabit. Po nátlaku a hledání byl vybrán právě mladý Stachanov a s ním byl na jediné "rekordní" směně i redaktor místních novin, který o tom napsal do místního tisku.

Dne 31. srpna 1935 bylo prohlášeno, že vytěžil 102 tun uhlí za 5 hodin a 45 minut (což bylo 14× více, než byl plán). Tento rekord z něj udělal hrdinu SSSR, ba dokonce se objevil na titulní straně magazínu Time.[1]

Po rekordu Stachanov utíkal domů, protože ho lidé chtěli zabít (kvůli onomu pověstnému "dnes rekord, zítra norma"). Jeho žena ho schovala před rozlíceným davem doma v bečce na zelí a lidem řekla, že kdo chce Alexeje zabít, toho ona podřeže.

Až za dva dny po "rekordu" se zpráva o tomto skutku ocitla na poslední stránce stranického listu Pravda a tam z tohoto článečku pochopil Sergo Ordžonikidze, že je to právě ten hrdina, kterého stalinská éra potřebuje.

Okamžitě po "rekordní" směně, na níž prý stranický funkcionář Petrov Stachanovi svítil při rubání, se stranická organizace usnesla, že Stachanov dostane dům, poukaz na lázně a koně.

Nicméně tento rekord byl podobně jako řada dalších abnormalních výkonů obyčejných lidí vymyšlen, byla to pouhá sovětská propaganda, která měla sloužit (a také sloužila) ke zvýšení pracovních výkonů.

V letech 19361941 byl Stachanov prominentním studentem Industriální akademieMoskvě, ač sám s bídou četl a psal. Do roku 1942 byl ředitelem dolu v Karagandě.

V letech 19431957 pracoval jako komisař pro těžký průmysl. Roku 1959 byl vedoucím různých dolů, než roku 1974 odešel do penze, jejíž větší část strávil v psychiatrické léčebně, kam se dostal kvůli alkoholismu.[1] [2] Tam jednoho dne upadl na mokré podlaze, ztratil vědomí a za dva dny zemřel.

Byl pohřben na městském hřbitově.

Jeho hrob se později kvůli natáčení dokumentu o Stachanovi pokoušela najít ruská televize ve spolupráci s pracovníky hřbitova. Nicméně hrob za tu dobu zarostl trávou, takže byl jen těžko k nalezení.

Popularita editovat

Byl vyznamenán dvěma Řády Lenina a Řádem rudého praporu. Den 31. srpna, kdy se stal slavným, se slavil jako státní svátek. Město Kadijivka na Ukrajině bylo roku 1978 na jeho počest pojmenováno „Stachanov“. Město se tak jmenovalo do roku 2016.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexey Stakhanov na anglické Wikipedii.

  1. a b lub. Úderník Stachanov se dostal dokonce na titulní stranu časopisu Time. Česká televize [online]. 2012-11-05 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  2. http://zpravy.idnes.cz/stachanov-stalin-uhli-rekord-di9-/zahranicni.aspx?c=A150830_233916_zahranicni_aha

Související články editovat

Externí odkazy editovat