Alena Vránová
česká herečka a dabérka
Alena Vránová, provdaná Kohoutová, později Rážová (* 30. července 1932 Praha), je česká herečka, známá je z rolí ve filmech Hrátky s čertem, Pyšná princezna, Dovolená s Andělem a seriálech Byl jednou jeden dům, Ulice, Vlak dětství a naděje, Kde padají hvězdy, Obchoďák či Svatby v Benátkách. Měla dceru Markétu a od ní má vnučku Terezu, která zpívá ve skupině Yellow Sisters, a od ní má tři pravnuky.
| Alena Vránová | |
|---|---|
| Narození | 30. července 1932 (91 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Povolání | herečka |
| Manžel(ka) | 1. Pavel Kohout 2. Vladimír Ráž |
| Děti | Markéta Rážová (1958–2013) |
| Ocenění | Ceny Františka Filipovského (2008) |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
V pěti letech jí zemřel otec, s matkou se přestěhovala do jihočeských Radostic, do obecné školy chodila pěšky do Ledenic. Po válce se matka podruhé vdala a rodina se dvěma dcerami se přestěhovala do Prahy Braníka, kde jako dítě poprvé vystupovala v divadle. [1]
Jako dítě zpívala v Dismanově dětském rozhlasovém souboru, několikrát již tehdy pohostinsky vystupovala v dětských rolích ve Vinohradském divadle. V letech 1949–1953 [2] vystudovala DAMU. Po studiu dostala umístěnku do Benešovského divadla. Tehdy dostala první nabídku na roli ve filmu Pyšná princezna.
Při natáčení dostala nabídku Jana Wericha a hned po vzniku jeho Divadla ABC v něm hrála. Příležitostně vystupovala v Československé televizi jako programová hlasatelka.[3]
Po připojení Divadla ABC v roce 1962 k Městským divadlům pražským zde pokračovala dalších 30 let (1962–1992).[4] Později hrála v Divadle Ungelt, Reduta a Palace.
V roce 1997 obdržela cenu Thálie za roli ve hře Arnolda Weskera: Bouřlivé jaro.
Divadelní role, výběr editovat
- 1955 V+W: Caesar, Onomatopoe/Kleopatra, Divadlo satiry, režie Miloš Nedbal j. h.
- 1963 Lope de Vega: Svůdná Fenisa, Fenisa, Divadlo ABC, režie E. Němec
- 1965 Friedrich Dürrenmatt: Romulus Veliký, Rea, Komorní divadlo, režie Václav Hudeček
- 1968 Jan Drda: Hrátky s čertem, Káča, Divadlo komedie, režie Ivan Weiss
- 1969 Edward Albee: Křehká rovnováha, Julie, Komorní divadlo, režie Ivan Weiss
- 1972 William Shakespeare: Král Richard II., Královna, Komorní divadlo, režie Ota Ornest
- 1993 Jiří Just: Lásko má, ty nevíš (zájezdové představení)
- 1995 Páni mají radši blondýnky, adaptace a režie Karel Smyczek
- 1996 Árpád Göncz: Medea
- 1997 Arnold Wesker: Bouřlivé jaro, Gertruda Matthews, Divadlo Ungelt, režie Ladislav Smoček (200 repríz)[5]
Filmy a seriály editovat
| Rok | Název | Postava |
|---|---|---|
| 1948 | O ševci Matoušovi | copatá dívka |
| 1949 | Pan Novák | Danina kamarádka |
| 1952 | Pyšná princezna | princezna Krasomila |
| 1952 | Dovolená s Andělem | učitelka v mateřské školce |
| 1953 | Severní přístav | Helena |
| 1955 | Hudba z Marsu | sekretářka ředitele |
| 1956 | Vina Vladimíra Olmera | Helena |
| 1956 | Hrátky s čertem | princezna Dišperanda |
| 1956 | Ztracenci | Baruška |
| 1956 | Muži v povětří | Manka |
| 1956 | Sny na neděli | Jana |
| 1959 | Konec cesty | Eva Kostková |
| 1960 | Chlap jako hora | Katka Nováková |
| 1961 | Magdaléna Dobromila Rettigová | Lenka |
| 1964 | Prípad pre obhájcu | soudkyně JUDr. Magda Formánková |
| 1964 | Třiatřicet stříbrných křepelek | Jarka Hanáková |
| 1969 | Trapasy | |
| 1970 | Svatá hříšnice | Irma |
| 1971 | Vím, že jsi vrah | Eva Simonová |
| 1973 | Kronika žhavého léta | Alena Zimová |
| 1974 | Růžová sobota | Špačková, manželka |
| 1977 | Já to tedy beru, šéfe! | Myriam Hornová |
| 1977 | Žena za pultem – 5. díl | Zinová |
| 1978 | Léto s Venuší – 2. díl | Maříková |
| 1978 | Podezřelé okolnosti | Norma |
| 1978 | Já už budu hodný, dědečku! | Olga Bergnerová |
| 1979 | Dnes v jednom domě | Miriam Zezulová |
| 1980 | Causa Králík | Lukášková |
| 1984 | Povídky malostranské | Perálková |
| 1985 | Když hraje klarinet | královna |
| 1988 | Kamarád do deště | Vlastička |
| 1989 | Vlak dětství a naděje | úřednice Breberová |
| 1992 | Hurá, žijeme | Klappeckeová |
| 1994 | Díky za každé nové ráno | matka Olgy |
| 1996 | Kde padají hvězdy | babička Veselá |
| 1996 | Poe a vražda krásné dívky | Phoebe Rogersová |
| 2002 | Andělská tvář | Madame Pinaudová |
| 2004 | Josef a Ly | zákaznice |
| 2005 | Náves | Jiřina Křepelková |
| 2006 | Ségry | Jiřina Křepelková |
| 2006 | Krásný čas | matka |
| 2006 | Blonďák | Jiřina Křepelková |
| 2006 | Komedianti | Jiřina Křepelková |
| 2006 | Třešňové květy | Jiřina Křepelková |
| 2006 | Hráč | Jiřina Křepelková |
| 2006 | Nepožádáš pastýře svého | Jiřina Křepelková |
| 2007 | Vratné lahve | ředitelka školy |
| 2007 | Kdo hledá, najde | Tonka |
| 2012 | Školní výlet | |
| 2012 | Život je ples |
Televize editovat
- 1971 Klícka (TV filmová komedie) – role: dcera Blanka Kučerová
- 1971 Růže a prsten (TV pohádka) – role: hraběnka Rafantová
- 1971 Mrtvý princ (TV pohádka) – role: sestřenka
- 1972 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: komentátorka (11. příběh: Belle-Mére)
- 1974 Byl jednou jeden dům (TV seriál) – role: Klára Nerudná
- 1974 30 případů majora Zemana (TV seriál) – role: zdravotní sestra Dáša Krčmová (3. díl/příběh z roku 1947: Loupež sladkého „i“), Vlastička Břízová (19. díl/příběh z roku 1962: Třetí housle – natočeno jako komedie v roce 1976)
- 1975 Recepty doktora Kudrny (TV komedie) – role: MUDr. Slávka Lacinová
- 1975 Chalupáři (TV seriál) – role: paní Míla
- 1988 Hodina angličtiny (TV inscenace hry) – role: učitelka angličtiny Majerová
- 2012 Obchoďák (TV seriál) – role: Milada Plavcová
- 2014 Svatby v Benátkách (TV seriál) – role: domovnice Eva Krejzová
Ocenění editovat
- Dne 25. března 2017 obdržela Cenu Thálie 2016 za celoživotní činoherní mistrovství.[6][7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Alena Vránová v Nostalgickém muzeu Ondřeje Suchého v roce 2010
- ↑ Absolventi DAMU 1949–2017, vyd. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2018, str. 127
- ↑ [1]
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Jiří Landa, Vznik, vývoj a umělecké směřování soukromého Divadla Ungelt, 2013, Masarykova univerzita
- ↑ ČTK. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře získala Vránová. České noviny.cz [online]. 2017-03-25, rev. 2017-03-25 [cit. 2017-03-25]. Dostupné online. Ve webovém archivu [2].
- ↑ Laureáti Cen Thálie [online]. Herecká asociace [cit. 2017-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-25. Ve webovém archivu [3].
Literatura editovat
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 403, 410, 450, ISBN 978-80-200-1502-0
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 413, ISBN 80-204-0493-7
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 738.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 783.
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 82–3
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 496.
- VALTROVÁ Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha : Odeon, 1994. ISBN 80-207-0485-X. s. 291.
- VALTROVÁ Marie. Ornestinum : slavná éra Městských divadel pražských : herci vzpomínají. Praha : Brána, 2001. 208 s. ISBN 80-7243-121-8. s. 16, 20, 23, 43, 123, 129–133, 135, 151, 161–2, 167, 176, 192.
Externí odkazy editovat
Zpráva Vránová a Plachý dostali Ceny Františka Filipovského ve Wikizprávách
Osoba Alena Vránová ve Wikicitátech- Alena Vránová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Alena Vránová na Kinoboxu
- Alena Vránová v Internet Movie Database (anglicky)
