Otevřít hlavní menu

ThDr. PhDr. Vincenc Aleš Pařízek OP (11. listopadu 1748 Praha17. dubna 1822 Praha), člen dominikánského řádu,[1] pedagog, filosof, teolog a infulovaný čestný kanovník litoměřické katedrální kapituly.

Jeho Milost
Vincenc Aleš Pařízek
Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích
Čestný kanovník litoměřické kapituly
ThDr. PhDr. Vincenc Aleš Pařízek
ThDr. PhDr. Vincenc Aleš Pařízek
Církev římskokatolická
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut
Shield of Dominican Order.svg
Člen řádu dominikánů
Svěcení
Kněžské svěcení 1771
Osobní údaje
Datum narození 11. listopadu 1748
Místo narození Praha, České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí 17. dubna 1822
(ve věku 73 let)
Místo úmrtí Praha, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Zlatníky-Hodkovice
Národnost česká
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Studoval nejprve gymnázium u jezuitů v pražském Klementinu a pak vstoupil do řádu. Kněžské svěcení přijal v roce 1771. Prvním působištěm bylo Jablonné v Podještědí, pak se přestěhoval do Prahy, kde učil krasopis, přírodovědu a dějepis na hlavní škole na Malé Straně. Jako katecheta působil ve farní škole u sv. Jiljí v Praze. V roce 1783 se stal ředitelem nově otevřené hlavní školy v Klatovech. Po zrušení kláštera v Klatovech v roce 1787 požádal o dočasnou sekularizaci, aby mohl nadále učit ve škole. V roce 1790 se stal ředitelem školy v Praze, kterou proměnil v jakési duchovní centrum školské reformy v Čechách. Vyučoval současně v generálním semináři katechetiku a pedagogiku. Spolupracoval s litoměřickým biskupem Ferdinandem Kindermannem na reformě školství. Odborně se rovněž věnoval hudbě a malířství. Jako hudebník byl žákem slavného Segerta, složil rozličné kusy hudební, několik ofertorií, litanie, dvě Salve Regina, rekviem, symfonie a kantáty. Do své smrti, 17. dubna 1822, stačil napsat velkou řadu knih v němčině, ale i 14 knih v češtině. Některé vyšly až po jeho smrti. V letech 1816-1821 vydával v Praze pedagogický časopis Schulfreund. Rovněž napsal modlitební knihu Weg zur Seligkeit, která byla mnohokrát vydána. V roce 1793 vydal knihu s názvem O swobodě a zwrácenosti městské, gaká gest a co z nj pocházý mezi Francauzy. Autor v knize reaguje na události francouzské. Kniha však nesměla být vydána. Za své zásluhy oceněn čestným členstvím v katedrální kapitule v Litoměřicích, kde byl také konzistorním radou. Byl biskupským notářem českobudějovickým, děkanem pražské teologické fakulty, členem učené společnosti hornolužické ve Zhořelci. Řadí se mezi české asketické a pedagogické spisovatele, vychovatele národa, vlastence a obrozence, byl přítelem Pelcla, Faustina Procházky a Krameria. Pohřben byl ve Zlatníkách. V poslední vůli výslovně žádal, aby byl pohřben v dominikánském řádovém hábitu. Hrob byl opatřen nápisem: „Aleš Pařízek, jsa rodem z Prahy, školní mládeže byl přítel drahý; za čtyřicet let jest o to pečoval, jak by dítkám v ctnostech dobrý základ dal; a když všeliký svůj oukol dokonal, Bůh ho pro odměnu k Sobě povolal.“ (Přítel mládeže 1823)

BibliografieEditovat

  • Versuch einer Geschichte Böhmens für den Bürger. Nebst angehängter Historischen Erdbeschreibung dieses Landes, Praha 1781
  • Religion der Unmündigen zum gemeinnützigen Gebrauche katholischer Eltern, und Lehrer. Mit allerhöchsten k. k. Privilegium, Praha 1785
  • Erklärung der sonntägigen Evangelien in Schulen, zum Gebrauche der Katecheten, Praha 1787
  • Weyklad na Nedělnj Ewangelia dlé Způsobu we Sskolách nařjzeného; gehož Katechystám sskolnjm k Vžitku w německém Gazyku sepsal, nynj pak též w Cžesstinu vwedl Kněz Aleš Pařjzek, Dyrektor hlawnj Sskoly Klattowské, Praha 1788
  • Erklärung der sonntägigen Evangelien in Schulen, zum Gebrauche der Katecheten, Praha 1789
  • Religion der Unmündigen zum gemeinnützigen Gebrauche katholischer Eltern. und Lehrer, Praha 1790
  • Skizze eines rechtschaffenen Schulmannes: für angehende Landschullehrer, Praha 1791
  • O Swobodě a Rownosti městské, gaká gest, a co z nj pocházý mezy Francauzy; wssem milým wlastencům národu Českého k povčenj a weystraze sepsáno od Alesse Pařjzka, Dyrektora cýs. král. normálnj sskoly pražské, Praha 1793
  • Uiber Lehrmethode in Volksschulen für Präparanden, Katecheten und Lehrer, nebst einem Anhange vom Präparandenunterrichte für Nusterlehrer, Praha 1797
  • Exhorten für Kinder auf alle Sonn- und Festtage, wie auch besondere Schulfeyerlichkeiten des ganzen Jahres: zum gottesdienstlichen Gebrauche in Schulen; auch für studierende Jünglinge und das erwachsene Volk brauchbar, Praha 1803
  • Erhorten für Kinder auf alle Sonn - und Festtage, Praha 1804
  • Skizze eines rechtschaffenen Schullehrers, Katecheten und Schuldirektors : Ein Beitrag zum Bildung angehender Schulmänner nebst einem Anhange, Praha 1808
  • O prawém způsobu cwičenj mládeže we sskolách českých, Praha 1811
  • Prawidla české dobropjsebnosti praktyckými přjklady wyswětlená, pro Včitele českých sskol, zvlássť pak pro Kandydáty auřadu učitelského, Praha 1812
  • Biblische Darstellung der gegenwärtigen Zeitergebnisse, nebst moralischen, gleichfalls biblischen, Gedanken darüber : Allen Religions-und Wahrheitsfreunden zur Beherzigung gewidmet, Praha 1814
  • Divus Thomas Aquinas clarissimus in haereseos tenebris lacessitae Ecclesiae Consiliarius in obscuro Panegyrico ad umbratus, et die Ejusdem Sancti venerationibus Sacro in Ecclesia S. Aegidii, Sacri Ordinis Praedicatorum, Praha 1817
  • Wýklad na nedělnj Ewangelia dle způsobu we sskolách nařjzeného gegž k prospěchu Katechystům sskolnjm, Praha 1820
  • Obraz Dokonalého Včitele, Hradec Králové 1822
  • Kern der christlichen Andacht zum täglichen Gebrauche katholischer Christen, grösstentheils aus den besten Gebetbüchern gezogen, Tábor 1829

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Světci a význačné osobnosti dominikánské rodiny

LiteraturaEditovat

  • ŠTVERÁK V.: Pařízek a Wilfling o škole a učiteli. Praha, Karolinum 1998.
  • SEMOTANOVÁ E.: Tři dějepisné mapy Aleše Pařízka z konce 18. století. HG 32, 2003, s. 69-92.
  • ČEVELOVÁ Z.: Dobré símě v dobrou zemi. Aleš Pařízek, Jiljí Jais a jejich modlitební knihy z počátku 19. století. HOP 1, 2009, č. 2, s. 199-203.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat