Albrecht Aleš ze Šternberka
Albrecht Aleš ze Šternberka, častěji Albert ze Šternberka[1] (asi 1322[2] – 14. ledna 1380 v Litomyšli) byl biskupem ve Zvěříně, Litomyšli a arcibiskupem magdeburským. Byl nejvýznamnějším členem moravské větve rodu Šternberků.[2]
| Albrecht Aleš ze Šternberka | |
 Albrecht Aleš ze Šternberka. Portrét od Jana Kryštofa Handkeho v klášteře augustiniánů ve Šternberku. | |
| Datum narození | 1322 |
|---|---|
| Datum úmrtí | 14. ledna 1380 (ve věku 57–58 let) |
| Místo úmrtí | Litomyšl |
| Rodiče | Štěpán ze Šternberka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Šternberků, z moravské větve rodu Šternberků. Jeho otcem byl významný šlechtic Štěpán ze Šternberka.
První písemná zmínka o Albrechtovi pochází z roku 1352, kdy byl jmenován děkanem olomoucké kapituly. V roce 1356 se stal biskupem ve Zvěříně. Když v roce 1357 zemřel jeho otec, zdědil se svým bratrem Zdeňkem rodový majetek. V roce 1360 však zemřel i tento jeho bratr a Albrecht se tak dělil nad správou rodového majetku s jeho synem Petrem ze Šternberka.
Albrecht se pohyboval ve vysokých politických kruzích a jednal s mnoha představiteli té doby. V roce 1364 se stal biskupem v Litomyšli, o rok později se stal důvěrným rádcem císaře Karla IV. Roku 1368 provázel Karla IV. na cestě do Říma, díky panovníkově podpoře byl počátkem června 1368 povýšen na arcibiskupský stolec v Magdeburku.
V roce 1371 založil ve Šternberku klášter augustiniánů kanovníků.[3] Tentýž rok rezignoval na svůj post magdeburského arcibiskupa a nadále působil jako biskup litomyšlský.
V roce 1375 uzavřel se svým synovcem Petrem ze Šternberka majetkovou smlouvu za účasti širokého příbuzenstva. Roku 1378 přivedl do blízkosti biskupského hrádku a obory v Tržku u Litomyšle třináct kartuziánských mnichů a založil klášter zvaný Hájek Panny Marie (Rubus Mariae), kterému roku 1379 věnoval čtyři vsi severně od Olomouce včetně Dolan.[4]
V říjnu 1379 byl pověřen papežem Urbanem VI., aby vyšetřil spor mezi moravským markrabětem Joštem a olomouckými kanovníky. Dne 12. ledna 1380 Albrecht rozhodl o uvalení klatby na Jošta i olomouckou městskou radu a v Moravském markrabství vyhlásil interdikt.[5]
Albrecht Aleš ze Šternberka zemřel 14. ledna 1380.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Pod tímto jménem vydával listiny[1]
- ↑ a b Encyklopedie šlechtických rodů. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-242-4573-7. S. strana 135.
- ↑ MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310-1423. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 562 s. ISBN 80-7106-363-0. S. 382.
- ↑ Lucemburská Morava, s. 383.
- ↑ Lucemburská Morava, s. 221.
LiteraturaEditovat
- Clemens Brodkorb, Zdeňka Hledíková, Michael Scholz. In: Erwin Gatz: Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches. ISBN 3-428-10303-3, S. 346–348 (hier als Albert von Sternberg bezeichnet).
- DROZDOVÁ, Eva: Antropologický rozbor kosterních pozůstatků připisovaných biskupovi Albertu II. ze Šternberka, jeho synovci Petrovi ze Šternberka a jeho ženě Anně Rebece rozené z Kravař. In: Ve službách archeologie 2. Přírodovědné metody v archeologii a antropologii. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001 s. 37-44.
- PÄTZOLD, Stefan. Erzbischof Albrecht von Sternberg – ein Mährer in Magdeburg (1368–1371). In: Mitteldeutsche Lebensbilder./hrsg. von Werner Freitag. Köln, 2002, S. 11–26
- POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové : panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 354 s. ISBN 978-80-7422-181-1.
- ŘEZANINA, Dušan. Karlův diplomat biskup Albert ze Šternberka. Duchovní pastýř 29 (1980), 134–136, 150–152, 166–167.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 52–53.
- SCHMUGGE, Ludwig: Das Pontifikale des Bischofs Albert von Sternberg. In: Mediaevalia Bohemica, Historický ústav ČSAV č. 3, 1970, s. 49-86.
Externí odkazyEditovat
- (německy) České sněmy, Svazek I., 1526-1545, 1526, dokument č. 30, část č. 2
- (španělsky) Caballeros De la Cruz
- (německy) Abtsdorf bei Zwittau
| Předchůdce: Ondřej z Wislice |
|
biskup zvěřínský 1356–1364 |
|
Nástupce: Rudolf II. Anhaltský |
| Předchůdce: Mikuláš I. |
|
biskup litomyšlský 1364–1368 |
|
Nástupce: Petr Jelito |
| Předchůdce: Dětřich z Portic |
|
arcibiskup magdeburský 1368–1371 |
|
Nástupce: Petr Jelito |
| Předchůdce: Petr Jelito |
|
biskup litomyšlský 1371–1380 |
|
Nástupce: Jan z Moravy |