Albatros B.II

Albatros B.II byl jednomotorový německý dvoumístný pozorovací a cvičný dvouplošník, používaný v první světové válce.

Albatros B.II
Albatros B.II v polském leteckém muzeu Krakov
Albatros B.II v polském leteckém muzeu Krakov
Určeníprůzkumné a cvičné letadlo
VýrobceAlbatros Flugzeugwerke
ŠéfkonstruktérRobert Thelen a Hellmuth Hirth
První let1913
Zařazeno1914
UživatelLuftstreitkräfte
Polské letectvo
Výroba1913 - 1918
Vyrobeno kusů3544
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a výrobaEditovat

Konstrukčně vycházel ze stroje Albatros B.I zkrácením nosných ploch do ctyřpříhradové místo šestipříhradové nosné soustavy. Pohon zajišťoval vodou chlazený stojatý šestiválec Mercedes D.I o výkonu 74 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí Reschke. Letoun byl poprvé zalétán koncem roku 1913. Ještě před začátkem války letectvo u Albatrosu se sídlem v Johannisthalu objednalo sériovou výrobu B.II, do které zařadilo i podnik L.F.G. Roland z Berlína. Dalšími lecenčními producenty se staly také společnosti Bayereische Flugzeugwerke A.G., Albatros-Militär-Werkstätten, Kondor Flugzeugwerke G.m.b.H, Mercur Flugzeugbau, Automobil und Aviatik A.G. a Linke-Hofman Werke. Ve strojírnách MAN byly vyrobeny pouze dva kusy. Za války se Albatros B.II stavěl i v Rakousko-Uhersku jako tamní typ B.I s nosnými plochami upravenými profesorem Knollerem. Po válce pak modifikovaný B.II vyráběl švédský podnik SW jako typ Sk-1.

Během německé výroby byly do draku B.II instalovány také motory Benz Bz.II o výkonu 81 kW s vrtulí Schwarz, méně pak Mercedes D.II o výkonu 88 kW a Argus As.II se stejným výkonem. V roce 1917 byl z důvodu nedostatku kvalitních tenkostěnných trubek z chrommolybdenu originální B.II překonstruován na verzi B.IIa, u níž bylo užití trubek omezeno jen na kostry kormidel a křidélek. Vše ostatní nahradilo dřevo.

NasazeníEditovat

Albatrosy B.II i B.IIa byly od všech výrobců zařazovány k pilotním školám a doplňovacím jednotkám od roku 1914 až do konce války. Po ukončení války byly letuschopné stroje spojeneckou odzbrojovací komisí předány finskému, lotyšskému[1], litevskému a polskému letectvu. Jeden Albatros B.II používalo po roce 1918 také Československé letectvo. Německo ještě za války dodalo menší počty B.II do Bulharska a Turecka, trofejní B.II se objevil i ve Velké Británii.

KonstrukceEditovat

Originální B.II s motorem Mercedes D.I měl smíšenou konstrukci. Základ trupu tvořila dřevěná poloskořepinová příhrada s nosným překližkovým potahem, do níž byla v přední části zakomponována příhrada svařená z ocelových trubek, nesoucí závěsy dolního křídla, podvozku, kozlíku horního křídla a motorové lože. Nosné plochy měly dva skládané dřevěné nosníky, trubková žebra a náběžnou hranu s koncovým obloukem trubkovými. Odtokovou hranu tvořilo ocelové lanko. Potah byl plátěný. Křidélka na horním křídle měla trubkové kostry a potah plátnem, stejně jako kompletní ocasní plochy. Rovněž všechny vzpěry byly trubkové. U letounů se nejčastěji používaly boční sloupové voštinové chladiče na trupu, stroje s pohonnými jednotkami Benz a Argus měly krabicové chladiče před náběžnou hranou křídla.

Stroje B.II od různých výrobců vykazovaly množství drobných odlišností, například půdorys křidélek, chladiče, výfuky, vzpěry vodorovného stabilizátoru apod.

Hlavní technické údajeEditovat

Údaje platí pro B.II v základním provedení s dvojím řízením a motorem Mercedes D.I[2]

 
Albatros B.II
  • Rozpětí: 12,80 m
  • Délka: 7,76 m
  • Výška: 3,15 m
  • Nosná plocha: 40,64 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 725 kg
  • Vzletová hmotnost: 1170 kg
  • Max. rychlost u země: 105 km/h
  • Cestovní rychlost: 90 km/h
  • Počáteční stoupavost: 1,60 m/s
  • Dostup: 3000 m
  • Vytrvalost: 4 h

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ALBATROS B.II [online]. Latvian Aviation [cit. 2019-08-22]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  2. Balous, Miroslav. Albatros B.II. Letectví a kosmonautika. únor 2017, čís. 2, s. 31.

LiteraturaEditovat

  • Václav Němeček, Vojenská letadla - letadla první světové války, Naše vojsko, 1974

Externí odkazyEditovat