Alam Šáh II.

mughalský císař (1760–1788)

Alam Šáh II., rozený Ali Gohar nebo Ali Gauhar (25. června 1728, Šáhdžahanabád - Staré Dillí19. listopadu 1806, Staré Dillí) byl 16. indický císař mughálské dynastie. Vládl v období stálých válečných konfliktů v letech 1760—1806, s přestávkou zajetí od 1. července do 15. října 1788 a oslepení. Musel čelit invazi z Afghánistánu a stupňující se agresi Britské Východoindické společnosti.

Alam Šáh II.
mughalský císař
Portrét Alama Šáha II. (posmrtný)
Portrét Alama Šáha II. (posmrtný)
Doba vlády 10. říjen 176019. listopad 1806 (kromě 1.8.–15.10.1788)
Úplné jméno Akbar Šáh II. Zafar
Narození 25. červen 1728
Šáhdžahanabád, Staré Dillí
Úmrtí 19. listopad 1806
Červená pevnost Dillí
Pohřben Zafar Mahaul, Mehrauli Dagar, Dillí
Předchůdce Džahán Šáh III.
Nástupce Akbar Šáh II.
Královna 5
Manželka I. Piari Begum
II. Taj Mahal Begum
III.Jamil un-nisa Begum
IV. Mubaraq Mahal
Murad Bakht Begum
Potomci přes 14 synů a 2 dcery
Dynastie Timúrovci
Otec Alamdžír Šáh II.
Matka Zinat Mahal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Princ Ali Gohar se narodil jako nejstarší syn šáha Alamdžíra II. v době mocenského boje mezi vezíry svého otce. Vyrůstal v zajetí v Rudé pevnosti v Dillí. Byl sice korunním princem říše a náměstkem svého otce, ale téměř veškerou moc držel vezír Imad-ul-Mulk. V obavách o život v roce 1758 Ali Gohar zformoval vojenskou jednotku a s ní uprchl z Dillí do východního Subahu, kde se v roce 1759 pokusil sesadit šáha Jahana III. a opět získat kontrolu nad Bengálskem, Bihárem a Urísou. Poté, co byl otec zavražděn v Dillí 29. listopadu 1759, nastoupil na trůn Džahán Šáh III., pravnuk šáha Aurangzeba, ale po krátké vládě byl sesazen. 24. prosince 1759 se Alam Šáh II. prohlásil za císaře.

Dalším dlouhodobým konfliktem byly Anglo-maráthské války na středozápadě indického subkontinentu. Alam II. v exilu v Alláhabádu 15. února 1771 uzavřel s pomocí Mirzy Najafa Khana smlouvu s Marathy, kteří měli dobýt Dillí jeho jménem a obdržet za to čtyři miliony rupií. 6. ledna 1772 se vrátil do Dillí. Díky Mirzovi Najafu Khanovi se mu podařilo zatlačit sikhy v Paňdžábu, ale kvůli finančním potížím nedokázal rozšířit vládu své říše mimo oblast Dillí a sousedního Palamu (kde je dnes letiště).

 
Oslepený císař Alam II., miniatura po roce 1788
 
Lord Clive přijímá od šáha Alama II. právní smlouvu pro výběr daní

V roce 1788 říši napadl afghánský Ghulam Qadir. Alam byl sesazen, zajat a 31. července oslepen. Místo něj byl císařem prohlášen Baidar Bakhtí. Marathové v roce 1789 vrátili slepého šáha Alama na trůn. Když byli ve druhé marathské válce Marathové poraženi, musel Alam 29. srpna 1803 přijmout ochranu Britské východoindické společnosti. Jeho území bylo anektováno. Směl nadále užívat titul vládce Paňdžábu, ale vládl jen v Červené pevnosti Dillí.

Bengálská válka a bitva u BuxaruEditovat

Válku vedli Britové s Alamem Šáhem II. o hospodářské podrobení Bengálska. Po prohrané bitvě u Buxaru z roku 1764 musel Alam Šáh II. postoupit Východoindické společnosti práva vybírat daně, z nichž dostával jen 2,5 milionu rupií. Britové jmenovali v Indii svého prvního guvernéra (faktického vládce), jímž byl baron Robert Clive (1725–1774), jemuž se Alam II. smlouvou (diwani) zavázal postoupit příjmy z Bengálska. Na návrh Warrena Hastingse z roku 1773 byl výběrčí pohyblivé rolnické daně určen v dražbě; systém byl roku 1793 uzákoněn. Vedl k dalšímu ožebračování Bengálců.

DíloEditovat

Alam Šáh II. proslul jako básník, jeho básně sbíral a vydával Mirza Fakír Makin. Psal také prózu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V článku byly použity údaje z německé a anglické wikipedie.

LiteraturaEditovat

  • Encyclopaedia Indica: W. Franklin: The history of the Reign of Shah Alam 2, Anmol Publications, New Delhi 2002.
  • Hans-Georg Behr: Die Moguln. Macht und Pracht der indischen Kaiser von 1369–1857. Econ Verlag, Wien-Düsseldorf 1979.
  • Lord Roberts of Kandahár: Ein und vierzig Jahre in Indien. Berlin 1904, I. díl (dostupné online[1] německy), II. díl

Externí odkazyEditovat