Otevřít hlavní menu

Aikido

umění sebeobrany
(přesměrováno z Aikidó)
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Aikido (合気道, Aikidó) je japonské bojové umění . Je založeno na myšlence neagresivity, asertivity, rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce tak, aby se jedinec stal vyrovnanou osobností, platnou pro ochranu a udržení všech dobrých ctností společnosti všech lidí. Název je složen ze tří japonských znaků:

  • 合 – ai – harmonie, rovnováha, střed
  • ki – energie, záměr, mysl,
  • 道 – – cesta.
Aikido
Moriteru Ueshiba.png
Nadřazené odvětví
Bojové umění, Bojové sporty
Disciplíny
Vrcholné soutěže
Mezinárodní federace
Název: Aikikai Honbu Dódžó
Založena: 1931
Web: Aikikai.or.jp
Národní svaz
Název: Česká asociace aikido, Česká federace aikido
Web: Aikikai.cz, Cfai.cz

HistorieEditovat

Již na počátku devátého století na císařském dvoře vznikly základy bojového umění, ze kterého později vzniklo aikido. Byly to metody úderů a tlaků na nervová centra ve spojení s páčením kloubů a využíváním pohybu útočníka. Toto umění se nazývalo aikijujutsu a později neslo označení Daito ryu. Kořeny tohoto umění vycházejí z rodokmenové linie starého samurajského rodu Minamoto, který byl velmi významným v dějinách japonské historie. Za jeho tvůrce a zakladatele je však považován Morihei Uešiba (Ó-sensei), který do něho zařadil i techniky z různých dalších stylů, které studoval. Původní Daito ryú je přes to zastoupeno v Aikidu v těchto dobách asi z 95 %. Po jeho smrti pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kišomaru Uešiba, který se zasloužil o počátky šíření aikida mimo Japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele – současný Doshu Moriteru Uešiba. Linie či styl reprezentovaný rodinou Uešiba je označován jako aikikai, někteří přímí žáci zakladatele ovšem zakládají vlastní styly a školy (Iwama-Ryu, Ki-Aikido, Yoshinkan, Nishio-Ryu atd.). Centrálním dódžó v rámci linie aikikai je Honbu dódžó (Hombu dojo) v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba. První evropskou zemí, odkud se aikido začalo dále šířit po starém kontinentu, byla Francie. V počátcích většinou aikidistické oddíly vznikaly při judistických oddílech. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost. Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a přitom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí. Zřejmě nejvíce se o popularizaci aikido mimo Japonsko zasloužil americký herec Steven Seagal (7. dan). Jedním ze známých evropských šihanů je např. Christian Tissier (Francie, 7. dan)

TechnikaEditovat

Kromě úderů, pák a hodů se protivníkovy akce ruší horizontálními, vertikálními a diagonálními, cirkulárními, sférickými i spirálovými pohyby kolem boků obránce. Výuka se týká základních pohybů (tai-sabaki) a pádů (ukemi), samotných technik v postoji (tači-waza) i vkleče (suwari-waza) a práce s tradičními zbraněmi (nůž – tantó, meč – bokken, hůl – džó).

Popisy konkrétních technik přesahují rámec článku a navíc se jednotlivé styly, učitelé i názvy technik můžou podstatně lišit.

Aikidó vyučované před rokem 1945 (tehdy se tak nejmenovalo, šlo o Daito ryú Aikijujutsu, Ueshiba ryu a pod.) bylo více přímé, vyžadovalo více síly a nepotřebovalo moc místa k provedení techniky. Aikido tak jak se běžně vyučuje dnes, je více "taneční" a "plovoucí". Vyžaduje hodně místa. Pojetí se liší učitel od učitele, nicméně obecně jde více o spiritualitu než o praktičnost.

ZbraněEditovat

V aikido se učí i boj s nožem (tantó), dřevěným mečem (bokken) (případně shinken – ostrý meč = katana nebo iai – podobná konstrukce jako katana, ale bez ostré čepele) a tyčí (džó). Styly, které nejvíce pracují se zbraněmi, jsou Iwama-ryu a styl vyučovaný Shodži Nishiem (a po jeho smrti jeho následovníky). Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění (například iaidó), ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikidžó).

Technické stupněEditovat

Stupně aikido jsou dvojího typu. Začínají tzv. Kjú stupni, kterých je šest (počínaje šestým až k prvnímu), některé styly mají technických stupňů pouze pět, některé jich naopak mají ještě více. Poté následuje deset tzv. Dan stupňů, které jsou počítány vzestupně.

SoutěžeEditovat

Mnozí mistři Budó neviděli přínos soutěží k rozvoji člověka a proto si i Mórihei Ueshiba nepřál degradaci aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou aikida je hledání harmonie (rovnováhy v životě, míru, středu) ve které rivalita a soutěživost, nezbytné součásti sportovních klání, nemají místo. Techniky Aikido nejsou soutěžního charakteru, jsou určeny k přežití za všech okolností. Původně bylo jejich účelem zabít, správný Aikidoka si je této stránky vědom a se smrtí si nezahrává.


Jediný styl, který do své náplně, i přes odpor Ó-senseie, zařadil soutěže, je Tomiki (správně Shodokan) Aikido založené Kenji Tomikim.

Yoshinkan Aikido pořádá soutěže v katách.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat