Otevřít hlavní menu

Ahmadou Kourouma (24. listopadu 1927, Boundiali, Francouzská západní Afrika11. prosince 2003, Lyon, Francie) byl frankofonní spisovatel z Pobřeží slonoviny. Jeho romány mají africké náměty, jsou společensko-politickou satirou afrických poměrů. Za celoživotní dílo dostal Cenu Jeana Giona.

Ahmadou Kourouma
Narození 24. listopadu 1927
Pobřeží slonoviny
Úmrtí 11. prosince 2003 (ve věku 76 let)
Lyon
Povolání spisovatel a umělec
Významná díla Allah n'est pas obligé
Ocenění Grand Prix littéraire de l’Afrique noire (1990)
Prix du Livre Inter (1999)
Renaudotova cena (2000)
Prix Amerigo-Vespucci (2000)
Prix Goncourt des Lycéens (2000)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Ahmadou Kourouma se narodil ve vesnici poblíž městečka Boundiali v dnešním Pobřeží slonoviny. Pocházel z etnika Malinké, jeho otec byl lovec, vychovával ho strýc. Po dokončení základní školy v Boundiali a Korhogu, nastoupil na střední technickou školu v Bamaku (dnes hlavní město Mali). Ze školy byl však vyhozen pro aktivní účast na studentských nepokojích v roce 1949. Ihned musel narukovat do francouzské armády a mezi lety 1950-1954 se účastnil války v Indočíně. Pak jel do Francie, kde studoval na univerzitě v Paříži a v Lyonu. V roce 1960 se Kourouma vrátil do Pobřeží slonoviny, které získalo nezávislost. Rychle se však stal nepohodlným režimu prezidenta Félixe Houphoueta-Boignyho. Po krátkém uvěznění odešel Kourouma do exilu, kromě pobytu ve Francii, strávil několik let i v Alžírsku (1964-1969), Kamerunu (1974-1984) a Togu (1984-1994). V polovině 90. let se vrátil do Pobřeží slonoviny. Když zde ale v roce 2002 propukla občanská válka, postavil se Kourouma proti válce i konceptu cotedivoranského nacionalismu, a byl obviněn prezidentem Laurentem Gbagbo z podpory rebelů ze severu země. Kourouma umírá na konci roku 2003 ve francouzském Lyonu.

DíloEditovat

Kourouma zaujal již svou prvotinou Slunce nezávislosti (Les soleils des indépendances) z roku 1968, která reflektuje dobu afrického kolonialismu, získávání nezávislosti a těžkostí nových států inklinující k vládě jedné strany. Druhým, a pravděpodobně nejoceňovanějším, Kouroumovým románem je Až bude volit divá zvěř (En attendant le vote des bêtes sauvages) z roku 1998, který vyšel v roce i v českém překladu v roce 2004. Jedná se o satiru afrického postkolonialsmu. Ve formě očistné řeči (tradičního rituálu) je zde vylíčena životní a politická cesta jednoho afrického diktátora (předlohou je Gnassingbé Eyadéma, prezident Toga. Ve zkratce jsou zde popsány i jiné africké režimy a jejich představitelé, i když se skrývají pod fiktivními (magickými) jmény. Kourouma byl za román oceněn Cenou Inter.

V roce 2000 pak napsal třetí román, Alláh není povinen (Allah n'est pas obligé), který vyšel v českém překladu v roce 2003 a Kourouma při té příležitosti navštívil Českou republiku. Jedná se o vyprávění sirotka, dětského vojáka, který prošel konflikty v Libérii a Sieře Leone.

Kouroumova díla jsou zajímavá svými netradičními, a přitom vysoce aktuálními, náměty, které jsou zpracovány autenticky, a inspirací v africké kultuře, mýtech a tradičních ústních formách. Zaujmou i lingvisticky, neboť Kourouma zavádí řadu neologismů odpovídající slovům v jazyce Malinků.

Seznam dělEditovat

  • Les soleils des indépendances, 1968
  • Le diseur de vérité, 1972
  • Monnè, 1990
  • En attendant le vote des bêtes sauvages, 1998 (česky Až bude volit divá zvěř, 2004, překlad Jana Karfíková, ISBN 80-7272-002-3)
  • Yacouba, chasseur africain, 1998
  • Allah n'est pas obligé, 2000 (česky Alláh není povinen, 2003, překlad Petr Komers, ISBN 80-204-1011-2)

Externí odkazyEditovat