Wikipedie

AgustaWestland AW139

AgustaWestland AW139 (dříve Bell/Agusta AB139) je střední dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyráběný italsko-britskou společností AgustaWestland. AgustaWestland AW139 je vrtulník klasické koncepce s pětilistým nosným rotorem a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Je využíván jak pro civilní, tak pro vojenské účely. Výrobce nabízí řadu specializovaných verzí, například k přepravě osob (včetně VIP), k vojenskému transportu, hašení požárů, k misím SAR či k námořnímu hlídkování. K červenci 2015 výrobce prodal celkem 770 vrtulníků AW139 zákazníkům z 60 zemí.[2] Do srpna 2016 bylo objednáno celkem 960 strojů tohoto typu.[3] Do ledna roku 2021 bylo v provozu téměř 1 100 těchto vrtulníků.[1]

AgustaWestland AW139
Španělský AW139SAR
Španělský AW139SAR
Určenícivilní a vojenský užitkový vrtulník
VýrobceLeonardo Helicopters (dříve AgustaWestland)
První let3. února 2001
Zařazeno2003
UživatelIrský vzdušný sbor
Italské letectvo
Vyrobeno kusů1100+ (leden 2021)[1]
Další vývojAgustaWestland AW149
AgustaWestland AW189
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dalším vývojem vrtulníku vznikl zvětšený model nesoucí označení AgustaWestland AW149 ve vojenské a AgustaWestland AW189 v civilní verzi.

Vývoj editovat

 
Irský AW139

Studijní práce na nástupci vrtulníků Bell, vyráběných společností Agusta v licenci jako typy AB-204 a AB-205, byly zahájeny v letech 1993–1995. Přímý vývoj nového vrtulníku Agusta-Bell AB139 začal v roce 1997 pod hlavičkou joint venture Bell/Agusta Aerospace Company (BAAC) v Cascina Costa. V září 1998 byl projekt předveden na letecké výstavě ve Farnborough. V roce 1999 se do projektu vložila společnost Bell Helicopter Textron. V létě roku 2000 začala na lince v Cascina Costa stavba prvního ze čtyř plánovaných prototypů (výr. č. 31000) určeného k pozemním testům. První let prototypu AB139 (31001) proběhl 3. února 2001 s posádkou Bruno Bellucci a Gabriele Zanazzo. Druhý létající prototyp (31002) byl zalétán 4. června 2001 a 22. října téhož roku následoval třetí exemplář. Evropské osvědčení o letové způsobilosti typ získal v roce 2003 a americké podle předpisů JAR/FAR 29 dne 20. prosince 2004. První sériový stroj byl zalétán 24. června 2002. V roce 2005 Bell z projektu odstoupil a typové označení nového vrtulníku se změnilo na definitivní AW139.[4] Vrtulník se výrazně prosadil v civilním sektoru, přičemž výrobce vyvinul i jeho ozbrojenou verzi LBH (Light Battlefield Helicopter). Ozbrojená verze vrtulníku se například neúspěšně účastnila amerického programu LUH (Light Utility Helicopter), ve kterém zvítězil konkurenční typ EC 145 vyráběný jako UH-72 Lakota.[5]

Prvním vojenským uživatelem typu se stal Irský vzdušný sbor, který v roce 2004 objednal šest strojů. V Irsku vrtulníky AW139 slouží především pro mise SAR a přepravu VIP. V roce 2005 objednaly Spojené arabské emiráty 12 vrtulníků, opět ve verzi pro mise SAR. Stejnou specializaci přitom má rovněž 18 vrtulníků objednaných roku 2008 ozbrojenými silami Kataru, ke kterým byly později přiobjednány tři kusy v lékařské záchranné verzi.[6]

V roce 2011 byla představena nová vojenská verze AW139M (Military), která byla posléze nabídnuta USA do programu CVLSP (Common Vertical Lift Support Program). Prvním uživatelem verze AW139M se stalo italské letectvo, které objednalo 10 kusů označených HH-139A. Vrtulníky slouží primárně k misím SAR.[5]

Konstrukce editovat

 
Kokpit AW139

Jedná se o vrtulník klasické koncepce s pětilistým nosným rotorem a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem o průměru 2,65 m. Posádku vrtulníku tvoří dvě osoby. Tzv. skleněný kokpit je osazen čtveřicí digitálních obrazovek AMLCD Honeywell Primus Epic. Prostorná kabina vrtulníku má objem 8 m3 a pojme až 15 osob nebo osm vyzbrojených vojáků. Vrtulník pohánějí dva turbohřídelové motory Pratt & Whitney Canada PT6C-67C o výkonu 1252 kW. Motory jsou vybavené digitálním systémem řízení běhu FADEC.[4] Stroj je vybaven hydraulicky zatahovacím podvozkem příďového typu společnosti Liebherr Aerospace.

Uživatelé (vojenští, výběr) editovat

 
AW139 italského letectva
 
Britský AW139 ve verzi SAR
Austrálie  Austrálie
Bangladéš  Bangladéš
Egypt  Egypt
Irsko  Irsko
Itálie  Itálie (K srpnu 2016 odebraly všechny italské státní složky 41 strojů AW139)
Katar  Katar
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty
Spojené státy americké  Spojené státy americké

Specifikace (AW139) editovat

 
Třípohledový nákres AW139

Technické údaje editovat

  • Posádka: 2 piloti, až 15 osob
  • Délka: 16,66 m (celková)
  • Průměr nosného rotoru: 13,80 m
  • Výška: 4,99 m (celková)
  • Užitečné zatížení: 2670 kg
  • Vzletová hmotnost: 6400 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor Pratt & Whitney Canada PT6C-67C
  • Výkon pohonných jednotek: 1252 kW

Výkony editovat

  • Cestovní rychlost: 306 km/h
  • Dolet: 1250 km
  • Statický dostup: 4682 m (s vlivem země)
  • Statický dostup: 2478 m (bez vlivu země)
  • Praktický dostup: 6096 m
  • Stoupavost: 10,9 m/s

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Leonardo: AW139 will be Colombia’s new Presidential helicopter [online]. Řím: Leonardo Helicopters, 2021-01-11 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Bangladesh orders two AW139 helicopters from AgustaWestland [online]. Airforce-technology.com, rev. 2014-07-15 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Italian Coast Guard orders two additional AW139 helicopters [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-08-18 [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b ODEHNAL, Zdeněk. Vrtulníky AW139 a AW149. ATM. 2012, roč. 42, čís. 6, s. 38. ISSN 1802-4823. [Dále jen Odehnal (2012)]
  5. ↑ a b [Odehnal, 2012, s. 39.]
  6. ↑ a b Qatar Emiri Air Force Receives AW139 Aircraft [online]. Airforce-technology.com, rev. 2011-06-23 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Australian Army's First AW139 delivered. AirForces Monthly. Červenec 2021, čís. 400, s. 33. (anglicky) 
  8. ↑ Egyptian Air Force receives two AW139 helicopters [online]. Airforce-technology.com, rev. 2012-04-12 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Italian Air Force’s first HH-139A helicopter enters service [online]. Airforce-technology.com, rev. 2012-03-13 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ REIM, Garrett. USAF names ballistic missile security helicopter the MH-139A ‘Grey Wolf’. Flightglobal [online]. 2019-12-19 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • ODEHNAL, Zdeněk. Vrtulníky AW139 a AW149. ATM. 2012, roč. 42, čís. 6, s. 38–40. ISSN 1802-4823. 
  • ODEHNAL, Zdeněk. AB139. Letectví a kosmonautika. Červen 2005, roč. 81., čís. 6, s. 64–68. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=AgustaWestland_AW139&oldid=23568091“