Otevřít hlavní menu

Aero A-23 byl jednomotorový československý dopravní letoun smíšené konstrukce, řešený jako dvouplošník s pevným záďovým podvozkem a kapacitou 5–6 pasažérů.

Aero A-23
Aero A-23 (L-BAAA)
Aero A-23 (L-BAAA)
Určení dopravní letoun
Výrobce Aero
První let 1926
Zařazeno 1928
Vyřazeno 1936
Uživatel ČSA
MLL
Vyrobeno kusů 7
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VznikEditovat

 
Pohled na příď Aera A-23 s motorem Walter Jupiter IV
 
Půdorys kabiny A-23

Ministerstvo veřejných prací v roce 1925 vypsalo veřejnou soutěž na vývoj domácího dopravního letounu, jejímž hlavním cílem byla nezávislost na zahraničních dodávkách a zaměstnanost v leteckém průmyslu. Specifikace požadoala použití třířadého motoru Lorraine-Dietrich 12Cc vyráběného v licenci v závodech Škoda a kapacitu 5–6 cestujících s dvoučlennou posádkou. V tomto období zakoupila společnost Walter licenční práva na devítiválcový hvězdicový motor Gnome-Rhône Jupiter, který byl se stejným výkonem 330 kW jako specifikacemi požadovaná pohonná jednotka podstatně lehčí (380 kg oproti 713 kg suché váhy). Továrna Aero na tuto skutečnost a výhody upozornila MVP, které proti instalaci Jupiteru nemělo námitek. Mimo to měl Walter Jupiter snazší instalaci a obsluhu.[1]

Vývoj a užitíEditovat

 
Aero A-23, schéma zdvojeného řízení letounu

Firma Aero tedy do draku prototypu A-23 zabudovala nekrytý motor Walter Jupiter IV, jehož instalaci konstruktéři navrhli s na bok odklopnými kryty za motorem a jeho ložem pro dokonalý přístup. Dvoumístný nekrytý pilotní prostor byl umístěn za křídla, která měla dřevěnou kostru potaženou plátnem. Letové testy prototypu A-23 (L-BAAA) proběhly v roce 1926 společně s přejímacími zkouškami ČSA, protože A-23 v soutěži porazil konkurenční typ Avia BH-25.

 
Aero A-23 (L-BAAC) s motorem Walter Jupiter IV (1928)

Sériová výroba se v Aeru rozbíhala pomalu, proto bylo šest sériových strojů A-23 (L-BAAB až -BAAG) předáno ČSA až v roce 1928. Sériový letoun byl smíšené konstrukce s dřevěnými křídly potaženými plátnem a trupem z ocelových trubek. Trubky byly v místě kabiny pro cestující snýtovány, v zadní části svařeny. Trup se směrem kupředu zužoval. Na každé straně kabiny byla 3 okna o rozměrech 450x700 mm, vlastní kabina s využitelným objemem téměř 10 m³ měla rozměry 3,65x1,5x1,8 m. Kapacita byla 6-9 osob v závislosti na úpravě vnitřku kabiny.

Letoun byl vybaven dvojím řízením, dvoumístný nekrytý pilotní prostor zůstal vně za křídly, mimo kabinu letadla. Letoun se díky výkonnému motoru Walter Jupiter IV vyznačoval velmi krátkou délkou startu (80 m) i délkou doběhu při přistání (60 m).[2]

Dopravní letouny Aero A-23 byly nasazeny na spoj Praha-Užhorod, na sklonku své činnosti přešly na lázeňské linky Praha-Karlovy Vary a Mariánské Lázně. V roce 1934 byly po nalétání 868 149 km od ČSA vyřazeny[3]. Trojice A-23 s novou imatrikulací OK-AAB až -AAD zůstala v letuschopném stavu do roku 1936. OK-AAB působil ve službách aeroklubu Masarykovy letecké ligy v Praze a Piešťanech zejména při vyhlídkových letech.

SpecifikaceEditovat

 
Třípohledový nákres Aera A.23 s motorem Lorraine-Dietrich

Údaje podle[4]

Technické údajeEditovat

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 185 km/h
  • Cestovní rychlost: 160 km/h
  • Dostup: 5 500 m
  • Vytrvalost: 5 hodin letu
  • Dolet: 1100 km[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 89-90. 
  2. a b c -HF-. Některé podrobnosti o konstrukci letadla "Aero A-23". Letectví. Duben 1928, roč. 8. (1928), čís. 4, s. 106-107. Dostupné online. 
  3. Václav Němeček, Jednomotorová dopravní letadla, Aero A-23, 1990, str. 13
  4. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 250-251. 

LiteraturaEditovat

  • NĚMEČEK, Václav. Jednomotorová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. (Atlas letadel; sv. 8). ISBN 80-7030-106-6. 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s.