Otevřít hlavní menu

Jiljí Římský, lat. Aegidius Romanus, fr. Gilles de Rome (1243/1247 Řím22. prosince 1316 Avignon) byl scholastický filozof a teolog, žák svatého Tomáše Akvinského, přívrženec tomismu, augustinián a od roku 1295 arcibiskupBourges. Papežem Benediktem XIV. byl označen jako Doctor Fundatissimus [Nejzákladnější učitel].[1].

Jeho Excelence
Aegidius Romanus, OSA.
Arcibiskup bourgeský
Doctor Fundatissimus'
Template-Archbishop.svg
Církev římskokatolická
Předchůdce Simon de Beaulieu
Nástupce Renault de la Porte
Zasvěcený život
Institut Řád svatého Augustina
Osobní údaje
Rodné jméno
(Egidio (Romano))
Datum narození 1243/1247?
Místo narození Řím, Itálie
Datum úmrtí 22. prosince 1316
Místo úmrtí Avignon, Francie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

 
In secundum librum sententiarum quaestiones, 1581

Narodil se mezi lety 1243–1247 v Římě.

Studoval v PařížiTomáše Akvinského, díky němuž se stal přívržencem tomismu a odpůrcem averroismu. Vstoupil do Řádu poustevníků svatého Augustina (OESA, dnes Řád svatého Augustina, OSA) a v letech 12851291 byl prvním magistrem řádu v Paříži. V letech 12921295 zastával funkci generálního převora řádu a roku 1295 byl jmenován arcibiskupem bourgeským. Jako scholastický filosof a teolog je považován za představitele politického augustinismu a hierokratismu (pravděpodobný sestavitel buly papeže Bonifáce VIII. Unam sanctam).

Zemřel 22. prosince 1316Avignonu.

DíloEditovat

Kritické vydání: ROMANUS, Aegidius. Opera omnia. Florencie: [s.n.], 1985. ISBN 882-22-338-08. 

  • Expositio in Aristotelis libros Rhetoricorum (1270–1282)
  • De regimine principum (1280)[2]
  • De erroribus philosophorum
  • Contra gradus et pluralitatem formarum (1277–1278)
  • De differentia ethicae, politicae et rhetoricae (1278–1279)
  • Theoremata de esse et essentia (1278–1280)
  • Quaestiones disputatae de esse et essentia (1285–1286)
  • De formatione humani corporis in utero (1285–1295)
  • De Ecclesiastica potestate (1301–1302)
Jestliže pozemská moc jedná špatně, bude souzena duchovní mocí jako její nadřízenou silou, avšak jestliže duchovní moc, zejména pak moc nejvyššího pontifika, bude jednat špatně, může být souzena jedině Bohem.

Všechny časné věci jsou vloženy pod nadvládu a moc církve a zejména pak nejvyššího pontifika.

—Aegidius Romanus, De Ecclesiastica potestate [O církevní moci], 1,5 a 2,4[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. COPLESTON, Frederick Charles. Dějiny filosofie. II., Od Augustina ke Scotovi. Překlad Jana Odehnalová. Vydání první. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, s.r.o., 2016. 790 stran. ISBN 978-80-7412-251-4. S. 734.
  2. De regimine principum dostupné online
  3. COPLESTON, Frederick Charles. Dějiny filosofie. II., Od Augustina ke Scotovi. Překlad Jana Odehnalová. Vydání první. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, s.r.o., 2016. 790 stran. ISBN 978-80-7412-251-4. [První citát je uveden na str. 603, druhý na na str. 604.]

LiteraturaEditovat

  • COPLESTON, Frederick Charles. Dějiny filosofie. II., Od Augustina ke Scotovi. Překlad Jana Odehnalová. Vydání první. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, s.r.o., 2016. 790 stran. ISBN 978-80-7412-251-4. S. 598–604.
  • LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Překlad Martin Pokorný. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. S. 450–454.

Externí odkazyEditovat