Otevřít hlavní menu

Adolf Srb

český novinář

Adolf Srb (27. září 1850 Rokycany[1]14. dubna 1933 tamtéž) byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal české politické dějiny za období let 1861 až 1899. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů.

Adolf Srb
Adolf Srb
Adolf Srb
Narození 27. září 1850
Rokycany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. dubna 1933 (ve věku 82 let)
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Politická strana Národní strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech. Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik,[2] kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského.[3] Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor (podle žaloby nepravdivě) obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese.[4] V letech 1876-79 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do deníku Politik, kde zůstal i po jeho přejmenování na Union r. 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta.[2]

Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské.[5]

Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro vadu zraku. Poté odešel na odpočinek do rodných Rokycan,[6] kde žil u své dcery. Zemřel tam 14. dubna 1933 a byl tam i pohřben.[2]

Adolf Srb byl na sklonku života i po smrti velmi oceňovaný pro své vlastenectví, nezištnost a odvahu zastat se všech, kdo bojovali za národ a právo.[7] Jeho činnost z velké části spadá do doby ostrých sporů staročechů s mladočechy. Ačkoli stál vždy na staročeské straně, byl tolerantní k jiným názorům. Ovládal vtip a satiru, ale nevybočil z mezí slušnosti.[3]

Měl velkou paměť a vypravěčské nadání. Mnoho času trávil rozhovory s mladšími novináři a spisovateli (např. Antonín Bebr, Bedřich Spurný, Jan Osten, též herec a malíř Vladimír Šamberk), pro které znamenal cennou inspiraci.[8] Měl rovněž rád klasickou hudbu[5] a ve společnosti vynikal i svým kuchařským uměním.[8]

Ve třicátých letech byl druhým nejstarším českým novinářem (po Václavu Beneši Šumavském)[6] a posledním žijícím zakladatelem Ústřední matice školské.[3]

3. září 1933 byla na jeho rodném domě v Rokycanech (čp. 78, dnes na rohu Srbovy a Smetanovy ulice)[9] odhalena pamětní deska. Jejím autorem byl sochař Václav Koukolíček[10] a pořízení zajistil Srbův odbor Národní jednoty severočeské v Rokycanech jako výraz vděčnosti za jeho práci ve prospěch českých menšin.[11]

DíloEditovat

Vedle novinových článků byl Srb autorem řady politických brožur a komentářů k zákonům. Jeho nejvýznamnějším dílem byly Politické dějiny národa českého, v nichž popsal dobu od r. 1861. Na sklonku života psal paměti (Z půl století),[2] v další literární tvorbě mu ale později zabránila vada zraku.[6]

Knižně vyšly např.:[12]

  • Spisovatel Josef Vojtěch Sedláček (1879)
  • Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla (1881)
  • Národní jednota severočeská (1886)
  • Královské svobodné město Rokycany : popis města i jeho okolí (1896)
  • Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895 (1899)
  • Od nastoupení Badeniova do odstoupení Thunova : II. díl Politických dějin národa českého od roku 1861 (1901)
  • Město Žižkov (1910, spoluautor: Josef Houba)
  • Politické dějiny národa Českého od roku 1861. III, Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907 (1911)
  • Z půl století (1913, 1915) Dostupné online

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d Redaktor Adolf Srb zemřel. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  3. a b c Adolf Srb osmdesátníkem. Národní listy. 1930-09-27, roč. 70, čís. 266, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  4. Před vídeňským porotním soudem. Národní listy. 1876-11-12, roč. 16, čís. 313, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. ; viz též podrobnou zprávu o soudním procesu s plným textem inkriminovaného článku na Gerichtshalle. Der geschlossene Landtag und der Präsident Ljubiša. Politik. 1876-11-12, roč. 15, čís. 313, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  5. a b KGSK, Josef. Za Adolfem Srbem. Národní politika. 1933-04-19, roč. 51, čís. 108, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  6. a b c TŮMA, Ladislav. Za Adolfem Srbem. Národní listy. 1933-04-15, roč. 73, čís. 105, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  7. Životem práce a národního nadšení. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  8. a b SPURNÝ, Bedřich. Ze vzpomínek na Adolfa Srba. Národní listy. 1933-04-25, roč. 73, čís. 114, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  9. Srb Adolf - Rokypedie (rokycanstipatrioti.cz)
  10. Odhalení pamětní desky redaktoru Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-04, roč. 52, čís. 242, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  11. Pamětní deska Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-03, roč. 51, čís. 241, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-20]. 
  12. Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazyEditovat