Adolf Martin Pleischl
Adolf Martin Pleischl (10. října 1787 – 31. července 1867) byl univerzitní profesor, chemik a lékař.
| Adolf Martin Pleischl | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. října 1787 Horní Planá |
| Úmrtí | 31. července 1867 (ve věku 79 let) Dorf an der Enns |
| Místo pohřbení | hřbitov svatého Marka ve Vídni Vídeňský ústřední hřbitov |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | chemik, vysokoškolský učitel a lékař |
| Zaměstnavatelé | Vídeňská univerzita Univerzita Karlova |
| Znám jako | propagátor lázeňské lečby, vynálezce zdravotně nezávadného smaltu |
| Ocenění | rytíř Řádu Františka Josefa |
| Příbuzní | Johann von Oppolzer, zeť Theodor von Oppolzer, vnuk |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
A.M. Pleischl se narodil 10. října 1787 v Jenišově (německy Hossenreith, také Hossenreut) u Horní Plané (okres Český Krumlov).[1] Po vystudování akademické střední školy v Praze začal v roce 1806 studovat na Pražské univerzitě filosofii a od roku 1809 i medicínu. Pleischl promoval v roce 1815. Prvé lékařské zkušenosti získal při ošetřování raněných v bitvách napoleonských válek, zajímal se však především o chemii. Stal se asistentem u profesora J. Freysmutha. Na stejné univerzitě byl od roku 1821 profesorem všeobecné a farmaceutické chemie. Zasloužil se o moderní výuku chemie nejen v Praze, ale i ve Vídni. V oblasti zkoumání a zkoušení léků spolupracoval i se stejně starým J. E. Purkyněm, který byl jeho studentem a s Johannem Opolzerem, který se stal jeho zetěm.[2] V roce 1838, když se uvolnilo místo po profesoru Jacquinovi, byl povolán do Vídně, kde zastával místo profesora chirurgie do roku 1849. Za zásluhy mu byl v roce 1849 udělen Rytířský kříž řádu Františka Josefa. Po svém odchodu z fakulty Pleischl vybudoval továrnu na nádobí s jím vyvinutým zdravotně neškodným (neolovnatým) smaltem. Zemřel ve vesnici Dorf an der Enns v Dolním Rakousku 31. července 1867.[1][3][4]
V roce 1882 byla na jeho, dnes již neexistujícím rodném domě (Jenišov čp. 12) odhalena pamětní deska.[5]
Dílo editovat
A.M. Pleischl provedl první rozbor vody v Praze (podrobně zpracoval rozbor vody z Vltavy i pražských studní a zpracoval rozbor pražské půdy Dále zkoumal prameny v Brandýse nad Labem, Houštce, Smečnu, Radnicích a v Bylanech. Byl propagátorem lázeňské léčby v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Teplicích. Vynalezl zdravotně nezávadný nekovový smalt.[4][6] Pleischlovo dílo překročilo hranice tehdejšího Rakouska – Uherska hlavně důrazem na ochranu vodních zdrojů.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Adolf Martin Pleischl - zapomenutý ochránce vody - Pražské vodovody a kanalizace, a.s.. www.pvk.cz [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.
- ↑ HOUDKOVÁ, Petra. Didaktická aplikace dějin Nových Hradů na 1. stupni ZŠ. 2012. [online]. [cit. 2022-04-23]. Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b Adolf Martin Pleischl – profesor chemie | Historie medicíny | Terapie. www.terapie.digital [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Adolf Martin Pleischl. www.encyklopedie.ckrumlov.cz [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Constantin von Wurzbach: Pleischl, Adolph Martin. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 22. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, S. 415–419
- W. Oberhummer: Pleischl Adolf Martin. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1983, ISBN 3-7001-0187-2, S. 121 f. (S. 121, S. 122).
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Martin Pleischl na Wikimedia Commons - Digitalizovaná díla Adolfa Martina Pleischla v Národní digitální knihovně.
- Pražské studánky
