Adalbert Cziráky

uherský šlechtic, politik a diplomat

Adalbert Josef Karel Dionýs hrabě Cziráky, případně Béla József Károly Dénes hrabě Cziráky (maďarsky Cziráki és dénesfalvi gróf Cziráky Béla József Károly Dénes Dezső; 23. května 1852 Lovasberény, Uhersko20. března 1911 Vídeň) byl uherský šlechtic, politik a diplomat. Angažoval se v politice Uherského království, poté působil na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí a nakonec u císařského dvora zastával funkci nejvyššího maršálka (1896–1911). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Adalbert (Béla) hrabě Cziráky
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1896 – 20. března 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAntal Szécsen
NástupceAugust Zichy
Tajný rada
Ve funkci:
1895 – 20. března 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
Dědičný člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1885 – 20. března 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1881 – 20. března 1911
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození23. května 1852
Lovasberény
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. března 1911 (ve věku 58 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť(1878) Marie Johanna Esterházyová (1856–1940)
RodičeJános Cziráky
Profesekomorník a politik
Ocenění1900 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1124)
CommonsBéla Cziráky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Zámek Lovasberény (Maďarsko), hlavní rodové sídlo a rodiště Adalberta Czirákyho

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu, byl druhorozeným synem hraběte Jana Czirákyho (János József Cziráky; 1818–1884), nejvyššího komořího Uherského království. Kariéru zahájil jako nižší úředník na uherských ministerstvech spravedlnosti a vnitra, v roce 1876 státní služby dočasně opustil a věnoval se správě rodových statků. V roce 1884 byl jmenován vrchním županem župy Fejér a od roku 1885 se jako dědičný člen uherské panské sněmovny věnoval politice. V roce 1891 byl povolán na ministerstvo zahraničí, kde byl dvorním radou a později sekčním šéfem. Od roku 1894 byl vládním komisařem Tereziánské akademie a po odchodu z ministerstva zahraničí zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora (1896–1911). Byl též c. k. komořím (1881) a od roku 1895 tajným radou.[1] V roce 1900 obdržel Řád zlatého rouna.

Rodina editovat

V Budapešti se 4. června 1878 oženil s hraběnkou Marií Johannou Esterházyovou (9. 5. 1856 Sárosd – 23. 11. 1940 Rábakecöl) z významné uherské šlechty, měli spolu tři syny:

  • 1. Mikuláš Jiří Ladislav Sixtus (Miklós György László Sixstus; 6. 4. 1881 – 10. 10. 1900 Dénesfa, Győr-Moson-Sopron), svobodný a bezdětný
  • 2. Josef Adalbert Ladislav (József Béla László; 11. 6. 1883 Sárosd – 10. 8. 1960 Dénesfa)
  • 3. Jiří Adalbert Jan (György Béla János; 3. 5. 1885 Sárosd – 3. 12. 1958 Dénesfa)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 190, 194 dostupné online

Literatura editovat

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakousko a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy editovat