Absentium ablegatus

Absentium ablegatus je latinský právní termín, který určoval postavení zástupce delegáta na uherském sněmu. Vznikl poté, co se v roce 1608 sněm rozdělil zákonem na horní a dolní tabuli. Vyslaný zástupce měl právo účastnit se jednání sněmu a vystoupit v rozpravě, neměl však hlasovací právo.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Absentium ablegatus na slovenské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Encyclopaedia Beliana (A-Belk). Banská Bystrica: Encyklopedický ústav SAV, Veda, vydavateľstvo SAV a Stredoslovenské vydavateľstvo, a. s., 1999. 696 s. ISBN 80-224-0554-X. S. 30.