80. peruť (anglicky No. 80 Squadron) byla peruť Royal Flying Corps a Royal Air Force existující mezi lety 1917 a 1969. Zúčastnila se první i druhé světové války.

No. 80 Squadron RAF
ZeměSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Existence1. 9. 1917 – 1. 2. 1920
8. 3. 1937 – 1. 5. 1955
1. 8. 1955 – 28. 9. 1969
Vznik1. září 1917
Zánik28. září 1969
Typletecká peruť
Funkcestíhání (1917–1920, 1937–1955)
letecký průzkum (1955–1969)
MottoStrike true[1]
(„Udeřit přesně“)
Nadřazené jednotkyVlajka Royal Flying Corps Royal Flying Corps (1. 9. 1917 – 31. 3. 1918)
Vlajka Royal Air Force Royal Air Force (1. 4. 1918 – 28. 9. 1969)
Účast
Válkyprvní světová válka
druhá světová válka
Bitvyzápadní fronta
bitva o Středozemní moře
bitva o Normandii
Insignie
ZnakPerutní varianta leteckého výsostného znaku RAF
 Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF

Vznik a rané nasazení editovat

Jednotka byla založena 1. srpna 1917 na základně Montrose jako stíhací jednotka vybavená stroji Sopwith Camel, a v lednu 1918 byla v této úloze[2] odeslána na západní frontu do Francie. Německé ofenzívy na jaře 1918 zapříčinily, že jednotka byla častěji nasazována k bitevním útokům na pozemní cíle. V této roli její Camely sloužily až do konce války. Pouze jeden příslušník peruti, Harold Whistler, se tak stal esem, ačkoliv jednotka si celkově nárokovala přibližně 60 vzdušných vítězství.[3]

V prosinci 1918 byly Camely ve výzbroji nahrazeny Sopwithy Snipe a v lednu 1919 byla peruť přeložena do Egypta, kde ale sloužila jen krátce do doby kdy byla sloučena s 56. perutí RAF.

Obnovení a druhá světová válka editovat

 
Hurricany 80. peruti v Palestině, červen 1941.

80. peruť byla reaktivována v březnu 1937 opět jako stíhací jednotka, vybavená nyní stroji Gloster Gauntlet. Ty již nicméně zastarávaly, a proto byly brzy nahrazeny stíhačkami Gloster Gladiator. V roce 1938 se s nimi peruť navrátila do Egypta jako jednotka protivzdušné obrany. Po vypuknutí druhé světové války a vstupu Itálie do ní byla peruť přesunuta na egyptsko-libyjskou hranici, ale poté, co Itálie napadla Řecko, byla jednou z jednotek vyslaných k jeho obraně. Od ledna 1941 začala být vybavována Hawkery Hurricane.[4] Peruť během bojů v Řecku a na Krétě přišla o většinu svého vybavení a v květnu 1941 byla obnovena na základně RAF Aqir v Palestině. Odřad peruti poté operoval z Nikósie na Kypru, a její letka „A“ z Haify. V červenci 1941 se celá peruť přemístila na Kypr, předtím než byla následující měsíc přeložena do Sýrie a o dva měsíce později pak opět do bojů v severní Africe. Během bitvy u El Alameinu poskytovala ochranu zásobovacím liniím před útokem letectev Osy. Jednotka setrvala ve Středomoří až do začátku roku 1944, kdy se vrátila na Britské ostrovy, aby se zapojila do příprav na operaci Overlord, spojenecké vylodění v Normandii. Po vylodění byla přezbrojena stroji Hawker Tempest, s nimiž se zapojila do obrany proti útokům letounových střel V-1. Po odeznění této hrozby se peruť přesunula na evropský kontinent, kde působila jako stíhací až do konce války.

Poválečné období a rozpuštění editovat

 
Příslušníci 80. peruti RAF u částí Micubiši F1M v markingu Indonéského letectva na letecké a hydroplánové základně v Surabáji na Jávě, leden 1946. V pozadí plovákové Kawaniši N1K.

Coby součást British Air Forces of Occupation byla peruť dislokována v německém Wunstorfu až do července 1949, kdy byla přeložena do Hongkongu. Již předtím, v roce 1948, byly její Tempesty nahrazeny Spitfiry, varianty F.24. Během čínské občanské války byla hlavním úkolem peruti obrana Hongkongu před možným ohrožením ze strany komunistických sil.

V roce 1951 byly Spitfiry ve výzbroji jednotky nahrazeny stroji de Havilland Hornet a 1. května 1955 byla peruť v Hongkongu rozpuštěna.

Již o dva měsíce později byla reaktivována jako průzkumná na základně RAF Laarbruch a vybavená stroji English Electric Canberra, s nimiž se v červnu 1957 přesunula na základnu RAF Bruggen, kde setrvala do 28. září 1969, kdy byla rozpuštěna.[5]

Významní příslušníci editovat

Užívaná letadla editovat

Od Do Letadlo Varianta
Srpen 1917 Prosinec 1918 Sopwith Camel
Prosinec 1918 Únor 1920 Sopwith Snipe
Březen 1937 Březen 1937 Gloster Gauntlet Mk.II
Březen 1937 Listopad 1940 Gloster Gladiator Mk.I
Červen 1940 Srpen 1940 Hawker Hurricane Mk.I
Listopad 1940 Březen 1941 Gloster Gladiator Mk.II
Únor 1941 Leden 1942 Hawker Hurricane Mk.I
Leden 1942 Duben 1943 Hawker Hurricane Mk.IIC
Duben 1943 Duben 1944 Supermarine Spitfire Mk.VC
Září 1943 Leden 1944 Supermarine Spitfire Mk.IX
Leden 1944 Duben 1944 Supermarine Spitfire Mk.VB
Květen 1944 Srpen 1944 Supermarine Spitfire Mk.IX
Srpen 1944 Leden 1948 Hawker Tempest Mk.V
Leden 1948 Leden 1952 Supermarine Spitfire F.22
Leden 1951 Květen 1955 de Havilland Hornet F.3 a F.4
Srpen 1955 Září 1969 English Electric Canberra PR.7

(údaje dle:)[1][6][7]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku No. 80 Squadron RAF na anglické Wikipedii.

  1. a b Halley 1988, s. 149–150
  2. Rawlings Air Pictorial December 1962, s. 392
  3. (anglicky) The Aerodrome: 80 Squadron
  4. Roald Dahl: Going solo
  5. Rawlings 1982, s. 92
  6. Rawlings 1978, s. 196–200
  7. Jefford 2001, s. 52

Literatura editovat

  • HALLEY, James J. The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918–1988. Tonbridge, Kent: Air Britain (Historians), 1988. ISBN 0-85130-164-9. (anglicky) 
  • JEFFORD, C. G. RAF Squadrons, a Comprehensive record of the Movement and Equipment of all RAF Squadrons and their Antecedents since 1912. 2. vyd. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 2001. ISBN 1-85310-053-6. (anglicky) 
  • RAWLINGS, John. Coastal, Support and Special Squadrons of the RAF and their Aircraft. London: Jane's Publishing Company, 1982. ISBN 0-7106-0187-5. (anglicky) 
  • RAWLINGS, John D. R. Fighter Squadrons of the RAF and their Aircraft. 2. vyd. London: Macdonald & Jane's, 1969. ISBN 0-354-01028-X. (anglicky) 
  • RAWLINGS, J. D. R. History of 80 Squadron. Air Pictorial. Prosinec 1962, roč. 24, čís. 12, s. 392–394. (anglicky) 
  • SHORES, Christopher. Strike True: The Story of No. 80 Squadron Royal Air Force. Tonbridge, Kent: Air Britain (Historians), 1986. ISBN 0-85130-126-6. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat