45. pěší pluk

pluk rakouské armády

Pluk byl založen 25. 1. 1682 patentem císaře Leopolda I. jako Trauttmansdorf zu Fuß. Označení IR 45 ( Infanterie Regiment No. 45 ) získal pluk při zavedení plukovních čísel v roce 1769.

Historie plukuEditovat

Po založení se pluk roku 1684 účastnil obléhání Ofenu kde ztratil ca 300 mužů. V roce 1686 se pluk žádných významných vojenských akcí neúčastnil. Při pádu Bělehradu roku 1690 byl pluk skoro zcela zničen (ztráta ca 1800 mužů [1]). Roku 1699 by uzavřen mír s Turky. V počátku války o Španělské dědictví byl pluk umístěn v uherských posádkách, kde se doplňoval. Od roku 1706 do roku 1711 se pluk účastnil bojů proti maďarským povstalcům. V letech 1716-1718 se pluk účastnil bojů proti Turkům. Od roku 1719 se pluk podílel na výstavbě pevnosti Esseg. V době míru byl pluk umístěn v Uhrách. Roku 1728 byli všichni zedníci, zámečníci a tesaři odesláni ke stavbě pevnosti Bělehrad. V roce 1730 byl pluk převelen do Itálie, kde měl za úkol potlačit vzpouru. Po ukončení úkolu byl pluk převelen zpět do Uher. V roce 1733 byl pluk opět převelen do Itálie. Po třech letech se vrátil zpět do Uher. Zde byl přidělen k jednotkám velícího prince Josef Friedrich z Sachsen-Hildburghausen. V roce 1741 byl pluk soustředěn v Tyrolích a do války o rakouské dědictví nezasáhl. Roku 1743 se pluk přesunul do Itálie, kde se účastnil bojů proti Španělsku a království obou Sicílií. V roce 1747 nebyly žádné významné bitvy. V roce 1750 byl pluk převelen do Vídně. Během sedmileté války se pluk účastnil různých bitev a v roce 1759 byl přidělen k hlavní armádě, ale k žádné významné bitvě nedošlo. V roce 1760 byl pluk přidělen k jednotce, která měla zaútočit na Berlín. V roce 1761 byl pluk u jednotek ve Slezsku, ale neúčastnil se žádné z bitev. V roce 1763 byl uzavřen mír. V roce 1772 měl pluk rozkaz k vykonání přehlídky před císařem a spoluvládkyní. Přehlídka dopadla ke spokojenosti obou vládců. Ve válce o bavorské dědictví v letech 1778 – 1779 nedošlo k významným bitvám a prováděly se pouze taktické přesuny. V roce 1792 zaútočila Francie na Sardinské království a to se obrátilo s prosbou o pomoc na Rakousko. Roku 1793 byl pluk přidělen k armádě hraběte Wurmsera na horním Rýnu. V letech 1793 – 1794 se pluk účastnil různých bitev proti Francii. V průběhu roku 1795 nedošlo k žádným významnějším bitvám. V roce 1796 byl pluk přidělen k italské armádě a zde se účastnil prvního pokusu o osvobození pevnosti Mantua. Tento pokus se nezdařil. Následně byl pluk přidělen k jednotkám, které chránily Tyroly. Pluk se zúčastnil bitev u Mazzetta, Rivolli, Lugana). Po podepsání míru byl pluk odvelen do Benátska do území Montagnana. V roce 1799 byl pluk přidělen k italské armádě. V roce 1801 byl pluk přesunut do posádek v Grazu a Leobenu.

Po prohrané válce s Napoleonem byl pluk v roce 1809 z důvodu odzbrojení zrušen.

V roce 1816 byl puk obnoven jako Infanterieregiment Erzherzog Joseph Ferdinand Nr.45.[2][3]

OrganizaceEditovat

Roku 1687 zrušeni pikenýři a pěší vojsko bylo vybaveno mušketami.

  • 1747 – u pěšího vojska zavedena bílá uniforma.
  • 1750 – zaveden nový předpis pro cvičení jednotek.
  • 1770 – vydán nový cvičební řád a složení pluků.
  • 1802 – zrušena celoživotní vojenská služba a nahrazena 10letou službou u pěších vojsk.

Egalizační barvaEditovat

V roce 1765 – purpurová červeň a knoflíky žluté.

Posádky plukuEditovat

  • 1729 Esseg, Bělehrad
  • 1730 Pavia, Cremona, Bělehrad, Temešvár
  • 1731 Pavia, Cremona, Esseg
  • 1732 Perovaraždin, Temešvár, Esseg
  • 1733 Bělehrad, Korutany
  • 1735 Costa, Villa Mazarno, Cornio, Fratta
  • 1736 Esseg
  • 1742 Bregenz, Philippsburg, Ehrenberg, Kufstein, Charnitzpass
  • 1746 Benátky, Korsika
  • 1748 Novi, San Fiorenzo, Pavia
  • 1749 Pavia
  • 1750 – 1751 Vídeň
  • 1752 – 1754 Žatec
  • 1755 – 1757 Sedmihradsko, Krostadt
  • 1758 – 1775 Hermannstadt, Karlsburg, Kronstadt
  • 1775 – 1778 Leonberg, Bruck a d. Mur, Leoben, Knittelfeld, Judenburg a Leibnitz
  • 1778 – 1779 Praha
  • 1779 – 1789 Graz, Leoben, Leibnitz
  • 1789 – 1790 Glina
  • 1790 – 1797 Leoben, Bruck a/d. Mur, Judenburg
  • 1798 – 1806 Leoben, Gran, Zara, Spalato
  • 1806 – 1809 Leoben
  • 1809 – Graz, Salcburk
  • 1914 – Przemyśl, Travnik, Sanok

Významné bitvyEditovat

1684/1686 obléhání města Ofen
1685 bitva u Granu
1687 Bitva u Nagyharsány
1691 Bitva u Slankamenu
1696 bitva u Olasche
1697 Bitva u Zenty
1702 obléhání Landau
1704 bitva u Schelenbergu
obléhání Ulmu
obléhání Landau
1716 Bitva u Petrovaradína
obléhání Temešváru
1717 bitva u Bělehradu
1746 Piacenza
La Bochetta
1748 bitva u Savony
bitva u Varragia
1757 Bitva u Vratislavi
Bitva u Leuthenu
1758 bitva u Hochkirchu
1760 bitva u Torgau
1789 Bitva o Bělehrad
1793 obléhání pevnosti Mainz
  • Válka druhé koalice (1798-1802)
1799 obléhání pevnosti Mantua
bitva u Marenga
bitva u Novi
bitva u Mondovi
1800 obléhání Savony
bitva u Marengy

Majitelé plukuEditovat

Velitelé jednotkyEditovat

I. II.
  • 1682 – 1686 Franz Joachim von Strasser
  • 1686 – 1691 Konrad Albrecht Lapaczek von Guttenberg
  • 1691 – 1700 Heinrich Georg baron d^Elmpt
  • 1700 – 1704 Anton Jörger baron de Tollet
  • 1704 – 1714 Phillip baron de Langlet
  • 1714 – 1716 Alexandr hrabě z Erps
  • 1716 – 1717 Ludvík baron d'Albon
  • 1717 – 1734 August Jakob Heinrich von Suckow
  • 1734 Albrecht baron de Pallant
  • 1745 – 1750 Kašpar Antoni baron de Chevreulle
  • 1750 – 1758 Rudolf Karel hrabě Gaisruck
  • 1758 – 1759 Maxmilián Auust Zorn de Blovsheim
  • 1759 – 1771 Leopold von Frankendorf
  • 1771 – 1773 Elias Schwartz von Schwarztzfeulen
  • 1773 – 1783 Josef sv. pán z Wenckheimu
  • 1783 – 1789 Julius Ferdinand sv. pán Minckwitz z Minckwitzburgu
  • 1789 – 1790 Ignác sv. pán von Stentzsch
  • 1790 – 1796 Karel sv. pán von Kerpen
  • 1796 – 1797 Karel Schobeln
  • 1797 – 1798 Maxmilián hrabě Plunkett
  • 1798 – 1800 Karel sv. pán Rüdt von Collenberg
  • 1800 – 1806 Jan Karel hrabě Paar
  • 1806 – 1809 Jan Nepomuk sv. pán Bach
  • 1809 – 1810 Samuel von Reissenfels
  • 1914 – Oberst Franz Ullsperger

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

ReferenceEditovat

  1. DRAGONI VON RABENHORST, Alfons, ed. Geschichte des k.u.k. Infanterie-Regimentes Prinz Friedrich August Herzog zu Sachsen Nr. 45: von der Errichtung bis zur Gegenwart.. Brünn: Selbstverlag des Regimments, 1897.. S. 25. ((německy)) 
  2. JUNG, Peter. Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno: Computer Press 103 s. ISBN 978-80-251-1520-6, ISBN 80-251-1520-8. 
  3. Pěší pluk č. 45 : Pěší pluky [1873-1918]. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.