2B18 Nona-M

ruský tažený minomet ráže 120 mm

2B18 Nona-M (rusky 2Б18 «Нона-М» podle indexu GRAU) byl ruský tažený minomet ráže 120 mm vyvinutý v Ústředním vědecko-výzkumném institutu přesného strojírenství (CNIITOČMAŠ) v Podolsku. Vyrobily se pouze prototypy, do sériové výroby se nedostal mj. kvůli nedostatku financí. Posloužil jako základ pro výkonnější verzi 2B23 Nona-M1, jejíž prototypy zahájily testy v roce 2003.[1][2]

2B18 Nona-M
Typtažený minomet
Místo původuRusko Rusko
Historie výroby
KonstruktérCNIITOČMAŠ[1]
Navrženokonec 90. let 20. století[1]
Základní údaje
Hmotnost390 kg
Délka hlavně2800 mm
Obsluha4 osoby
Ráže120 mm
Kadence8–10 výstřelů / min.
Úsťová rychlost367 m/s
Maximální dostřel12,8 km

2B18 vážil 390 kg. K obsluze bylo potřeba čtyř vojáků. Minimální dostřel byl 7,1 km, maximální pak 12,8 km. Roli tahačů měly vykonávat automobily GAZ-66 a UAZ-469.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. a b c Lukáš Visingr: Současné ruské minomety[nedostupný zdroj], militarybox.cz, vyd. 15. 4. 2015, cit. 14. 5. 2023
  2. Федосеев С. 120-мм буксируемый казнозарядный миномёт «Нона-М1» // Техника и вооружение. Вчера, сегодня, завтра / Муратов М.. — 2008. — № 5. — С. 14—16. — ISSN 1682-7597 (rusky)