Otevřít hlavní menu

1. základní expedice (Mir)

vesmírný let

1. základní expedice, zkráceně EO-1, (rusky 1-я основная экспедиция, ЭО-1) na Mir, byla první expedicí vyslanou Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 13. března 1986 startem kosmické lodi Sojuz T-15 a trvala do přistání 16. července 1986. Výprava byla dvoučlenná, skládala se z velitele Leonida Kizima a palubního inženýra Vladimira Solovjova.

1. základní expedice
(EO-1)
Údaje o expedici
Na stanici Mir, Saljut 7
Členů expedice 2
Zásobovací lodě Progress 25, Progress 26
Počet výstupů do vesmíru 2
Délka výstupů do vesmíru 8 hodin a 50 minut
Leonid Kizim, Vladimir Solovjov
Datum startu 13. března 1986 12:33 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Startovací loď Sojuz T-15
Délka letu 125 dní a 1 minuta
z toho na stanici 50 dní, 22 hodin a 34 minut na Miru;
49 dní a 22 hodin na Saljutu 7;
19 dní, 12 hodin a 21 minut na Miru
Datum přistání 16. července 1986 12:34 UTC
Místo přistání Kazachstán, nedaleko Arkalyku
Přistávací loď Sojuz T-15
Navigace
Předcházející Následující
2. základní expedice

PosádkaEditovat

Hlavní posádka
Pozice Kosmonauti
Velitel   Leonid Kizim, (3) CPK
Palubní inženýr   Vladimir Solovjov, (2) NPO Eněrgija

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.

Záložní posádka
Pozice Kosmonauti
Velitel   Alexandr Viktorenko, CPK
Palubní inženýr   Alexandr Alexandrov, NPO Eněrgija

Průběh expediceEditovat

Posádka expedice ve složení velitel Leonid Kizim a palubní inženýr Vladimir Solovjov byla jmenována v listopadu 1985.[1] Současně se začala připravovat záložní posádka Alexandr Viktorenko, Alexandr Alexandrov.[2]

Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz T-15 z kosmodromu Bajkonur 13. března 1986 v 12:33 UTC, se stanicí Mir se loď spojila 15. března ve 13:39 UTC.[3] Kvůli úspoře pohonných hmot byl let ke stanici prodloužen z dosud obvyklého jednoho dne na dny dva.[4]

Po spojení kosmonauti prověřili systémy stanice a oživili ji. Po několika dnech bezpilotní loď Progress 25 přivezla zásoby, spojena se stanicí byla od 21. března do 20. dubna. Posádka ji vykládala, současně ověřovala různé způsoby řízení stanice. Zkoušela dynamické vlastnosti komplexu nyní se skládajícího ze základního bloku Miru, Sojuzu a Progressu. Také fotografovali Halleyovu kometu. Koncem března vyzkoušeli nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí geostacionární družice Luč (oficiální označení bylo Kosmos 1700, index COSPAR 1985-102A), umístěné nad 53° v. d. (blízko poledníku Bajkonur) a pracující v oblasti 11 a 14 GHz. Družice umožnila spojení téměř na polovině každého oběhu. V dubnu se kosmonauti věnovali i snímkování Střední Asie, Ukrajiny a Kavkazu. Dne 26. dubna přijali Progress 26.[3]

Ve dnech 5.–6. května Kizim a Solovjov v Sojuzu T-15 přeletěli na kosmickou stanici Saljut 7. Kvůli nemoci Vladimira Vasjutina totiž poslední posádka Saljutu nesplnila výzkumný program. Kizim a Solovjov osídlili stanici a dokončili práci předchůdců. Fotografovali jižní části Sovětského svazu, ale také okolí havarované černobylské elektrárny. Měřili vlastnosti atmosféry v okolí stanice, tok vysokoenergetických částic, uskutečnili experimentální tavby v československém krystalizátoru. Provedli dva výstupy na povrch stanice. Cílem prvního bylo odmontování panelů s venkovními experimenty a instalace skládacího nosníku. Při druhém výstupu nosník vyzkoušeli a instalovali na povrch stanice nové experimenty.[4]

Ve dnech 25.–26. června přeletěli kosmonauti zpátky na Mir. Ze Saljutu převezli na 400 kg přístrojů, materiálů a výsledků experimentů. V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země, zejména Sachalinu, Dušanbe, ledovců Pamíru, Ťan-šanu a Kavkazu, vulkánů a vodních nádrží.[3]

Dne 16. července se vrátili na Zem. Od Miru se oddělili v 09:09 UTC, přistáli ve 12:34 UTC v kazašské stepi nedaleko města Arkalyk.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-07-04 [cit. 2011-02-07]. Kapitola Леонид Денисович Кизим. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Ivanov. Rev. 2010-12-13 [cit. 2011-02-07]. Kapitola Александр Степанович Викторенко. 
  3. a b c VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2009-06-28 [cit. 2011-02-05]. Kapitola 1986-017A - Mir v roce 1986. Dostupné online. 
  4. a b c HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-04 [cit. 2011-02-05]. Kapitola Sojuz T-15. Dostupné online. 

Tento text nebo jeho část byla převzata z článku 1986-017A - Mir v roce 1986 (verze 2009-03-19 12:18:11 UT) uveřejněného na stránkách SPACE 40, jehož autorem je Antonín Vítek (licence GFDL a CC-BY-SA 3.0, povolení autora).