1,2-dichlorbenzen

organická sloučenina

1,2-dichlorbenzen, neboli ortodichlorbenzen (ODCB), je organická sloučenina se vzorcem C6H4Cl2. Je to bezbarvá tekutina, která je mírně rozpustná ve vodě, a mísitelná s většinou organických rozpouštědel. Je to derivát benzenu.

1,2-dichlorbenzen
Obecné
Systematický název1,2-dichlorbenzen
Anglický název1,2-Dichlorobenzene
Sumární vzorecC6H4Cl2
Identifikace
Registrační číslo CAS95-50-1
Vlastnosti
Molární hmotnost147.01 g/mol
Teplota tání−17.03 °C
Teplota varu180.5 °C
Hustota1,30 g/cm³
Rozpustnost ve vodě0,01 %
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba editovat

1,2-dichlorbenzen je získáván jako vedlejší produkt výroby chlorbenzenu.

C6H5Cl + Cl2 → C6H4Cl2 + HCl

Tato reakce také poskytuje 1,4- a malé množství 1,3- izomeru. 1,3- izomer je neobvyklý, protože je to meta- produkt, přičemž atom chlóru, jako všechny halogeny, je orto/para řídící jednotka ve vztahu k elektrofilní aromatické substituci.

Využití editovat

Je hlavně používán jako prekurzor pro 1,2-dichlor-4-nitrobenzen, který se využívá jako meziprodukt v syntéze agrochemikálií.

Z hlediska specializovaných aplikací je 1,2-dichlorbenzen všestranné rozpouštědlo s vysokou teplotou varu. Je to vhodné rozpouštědlo pro rozpouštění a práci s fullereny. 1,2-Dichlorbenzen je také používán pro změkčení a odstraňování kontaminací na kovu, které jsou založeny na uhlíku.

Bezpečnost editovat

Při vystavení lidského organismu koncentraci 100 ppm byly nahlášeny případy sporadického podráždění očí a dýchacího traktu. Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví stanovil pro osmihodinové směny maximální limit 50 ppm.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1,2-Dichlorobenzene na anglické Wikipedii.

  1. a b 1,2-Dichlorobenzene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Gerald Booth (2007). „Nitro Compounds, Aromatic“ in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry Wiley-VCH, Weinheim, 2005.

Externí odkazy editovat