Otevřít hlavní menu

Jemenští Židé, nebo Tejmanim jsou Židé, kteří žijí nebo jejich předci žili v Jemenu na jižním cípu Arabského poloostrova. Jsou považování za součást edot ha-mizrach. V letech 1949 až 1950 byla většina jemenských Židů přepravena do Izraele v rámci operace Létající koberec. K roku 2013 žilo v Jemenu méně než 90 Židů.[1]

Židé v Jemenu
Jemenský Žid v tradičním rouchu
Jemenský Žid v tradičním rouchu
Populace
400 000 (odhad)
IzraelIzrael Izrael 350 000
USA USA 30 000
Spojené království Spojené království 5 000
JemenJemen Jemen < 90[1]
Jazyk(y)
hebrejština, judeojemenská arabština, angličtina
Náboženství
Judaismus
Příbuzné národy
Mizrachim, Sefardové, Arabové, Knanaya, Aškenázové

PůvodEditovat

Jejich původ není znám. Kolují mýty a legendy o části národa, která zde našla domov za exilu z Egypta, o Královně ze Sáby či o ztracených deseti izraelských kmenech. První osídlení Jemenu začalo pravděpodobně ve 3. století př. n. l. – 3. století n.l., tj. v období kdy vrcholil arabský obchod s kořením. Je také známá skutečnost, že do této oblasti poslal z Judeje Herodes roku 25 př. n. l. pomocné sbory, aby podpořili Římany při dobývání jižní Arábie. Tyto sbory se zpět nikdy nevrátily.

HistorieEditovat

 
Jemenský Žid troubící na šófar

Nejstarší dochované zmínky lze nalézt na nápisech, kde jsou záznamy o židovském království v Himjáru a jeho králi Júsufu As'aru Zú Nuwásovi (517-525), který přijal judaismus. Další informace poskytují islámské prameny v 7. století, kdy byly jihoarabské kmeny obráceny na Islám. V 9. století mohli jemenští Židé ještě vlastnit půdu a jejich postavení bylo o mnoho lepší než postavení jiných Židů v muslimských státech. Rozkvět místní komunity, a to jak ekonomický tak kulturní, nastal v době vzrůstajícího obchodu s Indií mezi 10. a 13. stoletím. Toto období znamenalo odtrhnutí se od duchovních center v Babylónu a Palestině a přimknutí k egyptské majmonovské škole.

Úpadek obchodu s Indií znamenal i úpadek a stagnaci místní židovské komunity. Po následující čtyři století (13.17.) jakékoliv zprávy o této komunitě chybějí. Zmínky lze najít až v roce 1629 poté, co se v zemi znovu chopili vlády šiítští zajdovští imámové a Židé se stali terčem útoků, kvůli legitimitě vlastní přítomnosti v zemi. Roku 1680 následovalo vyhnání ze San'á a středního Jemenu do Mauzy v Tihámě. Vyhnanství trvalo pouze rok, stačilo však k tomu, aby si Židé uvědomili, že asimilovat či soupeřit se zvyky a tradicemi jiných židovských diaspor prostě nelze.

Velký zlom v dějinách jemenských Židů nastal v 18. století, kdy dynastie kasimovských imámů přinesla zemi politickou integritu a hospodářský rozkvět. Židé měli taková privilegia, že některé rodiny (Irákí či později Halevi aš-Šajch) byly ustanoveny za dozorce nad ražením mincí a vybíráním daní. V tomto období se do popředí dostávají jména mnohých slavných duchovních vůdců jako například Jehuda Sa'dí, David Mašrikí či Jahjá Sálih.

19. století a kmenová povstání a invaze znamenaly pro jemenskou židovskou komunitu úpadek. Politického chaosu v zemi využili Britové a roku 1839 dobyli Aden. O 33 let později se stal Jemen opět provincií osmanské říše a na krátkou dobu se otevřel cizím vlivům. V roce 1891 byla znovuobnovena šiítská vláda a židovské postavení bylo opět v úpadku.

Nástup sionismu znamenal konec historie jemenských Židů. Během první alije (18811882) začalo velké stěhování do Palestiny. Do roku 1945 přišlo do země celkem 30 tisíc repatriantů. Při operaci Létající koberec v září roku 1950 bylo do Izraele přepraveno na 50 tisíc Židů.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b FINN, Tom. For Yemen’s Few Remaining Jews, Time Has Run Out [online]. Time, 2013-09-30 [cit. 2015-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • BARNAVI, Eli a kolektiv. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Praha: Victoria Publishing, 1995. 299 s. ISBN 80-7187-013-7. 

Externí odkazyEditovat