Želnavská hornatina
Želnavská hornatina je geomorfologický podcelek v severovýchodní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 179 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 921 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Vltavickou brázdou, na severu s Prachatickou hornatinou a na východě s Českokrumlovskou vrchovinou. Hornatina je plochá. Jedná se o homogenní vrásno-zlomový horský masív, se zbytky zarovnaného povrchu ve vrcholových partiích a s příkrými okrajovými svahy (na východě zlomový svah). Vyskytují se zde četné skalní útvary periglaciálního zvětrávání a odnosu žul.
Želnavská hornatina | |
---|---|
![]() | |
Nejvyšší bod | 1 236 m n. m. (Knížecí stolec) |
Rozloha | 179 km² |
Nadřazená jednotka | Šumava |
Sousední jednotky | Vltavická brázda, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina |
Podřazené jednotky | Knížecí hornatina, Křišťanovská vrchovina |
Světadíl | Evropa |
Stát | ![]() |
Horniny | granulit, žula |
Povodí | Vltava |
Souřadnice | 48°51′ s. š., 14°1′1″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IB-1E |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geologická stavba editovat
Želnavská hornatina je v severní části tvořena granulity moldanubika. V jižní části se nacházejí porfyrovité žuly moldanubického plutonu.
Nejvyšší vrcholy editovat
Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 28 tisícovek[2].
|
|
|
V různých mapách bývají k vrcholům uvedeny pouze geodetické body, ty však nemusí být na skutečně nejvyšším místě vrcholu. Např. tak může být Lysá považována mylně za vyšší než Knížecí stolec.
Geomorfologické okrsky editovat
Hornatina se člení na dva geomorfologické okrsky:
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
Vodstvo editovat
V Želnavské hornatině pramení Blanice a Olšina. Celé území tak patří do povodí Vltavy.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Želnavská hornatina na Wikimedia Commons
Reference editovat
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.