Administrativní dělení Švýcarska

Švýcarsko (Švýcarská konfederace) je vytvořeno z 26 autonomních členských států, kantonů. V úřední terminologii je pro kanton užíváno také označení stav (německy Stand, plurál Stände). Další dřívější označení, Stätte – místo, má dnes již jen historický význam a odráží se např. ve jménu jezera Vierwaldstättersee – Jezero čtyř lesních kantonů.

Kantony Švýcarska

Přehled

Kantony jsou uvedeny v historicky podmíněném pořadí podle Spolkové ústavy.

Kód	Znak	Kanton	Rok přistoupení k federaci	Hlavní město	Počet obyvatel (rok 2016)	Rozloha (km²)	Hustota zalidnění (obyv./km²)	Počet obcí	Oficiální jazyk
ZH		Curych	1351	Curych	1 482 650	1728.95	857.5	171	de
BE		Bern	1353	Bern	1 024 192	5959.59	171.9	383	de, fr
LU		Lucern	1332	Lucern	402 205	1493.51	269.3	87	de
UR		Uri	1291	Altdorf	36 095	1076.56	33.5	20	de
SZ		Schwyz	1291	Schwyz	154 953	907.89	170.7	30	de
OW		Obwalden	1291	Sarnen	37 332	490.58	76.1	7	de
NW		Nidwalden	1291	Stans	42 418	275.84	153.8	11	de
GL		Glarus	1352	Glarus	40 107	685.32	58.5	3	de
ZG		Zug	1352	Zug	122 962	238.73	515.1	11	de
FR		Fribourg / Freiburg	1481	Fribourg / Freiburg	310 466	1671.42	185.7	167	fr, de
SO		Solothurn	1481	Solothurn	268 639	790.45	339.9	121	de
BS		Basilej-město	1501	Basilej	193 212	36.95	5229.0	3	de
BL		Basilej-venkov	1501	Liestal	284 717	517.67	550.0	86	de
SH		Schaffhausen	1501	Schaffhausen	80 528	298.43	269.8	27	de
AR		Appenzell Ausserrhoden	1513	Herisau	54 830	242.84	225.8	20	de
AI		Appenzell Innerrhoden	1513	Appenzell	15 948	172.48	92.5	6	de
SG		St. Gallen	1803	St. Gallen	502 044	2030.75	247.2	85	de
GR		Graubünden / Grigioni / Grischun	1803	Chur	196 726	7105.39	27.7	178	de, it, rm
AG		Aargau	1803	Aarau	660 637	1403.76	470.6	220	de
TG		Thurgau	1803	Frauenfeld	269 849	991.77	272.1	80	de
TI		Ticino	1803	Bellinzona	353 596	2812.21	125.7	157	it
VD		Vaud	1803	Lausanne	779 609	3211.94	242.7	318	fr
VS		Valais / Wallis	1815	Sion	337 590	5224.49	64.6	141	fr, de
NE		Neuchâtel	1815	Neuchâtel	178 660	802.24	222.7	53	fr
GE		Ženeva	1815	Ženeva	488 973	282.49	1730.9	45	fr
JU		Jura	1979	Delémont	73 035	838.51	87.1	64	fr, de (1 obec)
		Švýcarsko	1291	Bern	8 391 973	41290.76	203.2	2 551	de, fr, it, rm

Šest kantonů – Obwalden, Nidwalden, Appenzell Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, Basel-Stadt a Basel-Land – které vznikly rozdělením původních kantonů, bylo v minulosti označováno jako polokantony nebo polostavy. Pojem polokanton byl formálně odstraněn ze Spolkové ústavy při její revizi v roce 1999 a nahrazen jejich taxativním vyjmenováním; fungují stejně jako ostatní kantony a odlišují se pouze tím, že:

• v Radě stavů Spolkového parlamentu (malá komora) má každý kanton dvě křesla, avšak šest vyjmenovaných jen po jednom,
• při těch lidových hlasováních, která vyžadují kromě prosté většiny také stavovou většinu – souhlasný výsledek ve většině kantonů, má výsledek hlasování v nich poloviční váhu.

Ve Spolkové ústavě jsou kantony uvedeny v pořadí, jak je uvedeno v přehledu. Toto pořadí je historicky podmíněno, dnes už bez jakéhokoliv jiného významu. Ve společenství, spolku Osmi starých míst totiž byla města Curych, Bern a Lucern, každý jako tzv. Vorort, v hierarchii před venkovskými kantony. Ostatní kantony jsou uvedeny v pořadí jejich přístupu ke spolku. Poslední změnou byl vznik kantonu Jura oddělením frankofonní části od kantonu Bern.

Politický systém

Postavení a pravomoci kantonů

Dle švýcarské federální ústavy disponují jednotlivé kantony takovou mírou suverenity, že jí nelze omezit ani federálním zákonem. Do působnosti konfederace, respektive spolkové vlády, spadají sektory obrany, měnové politiky, pošty, telekomunikace, přistěhovatelství, imigrace a azylové politiky, zahraniční politika a mezinárodní vztahy, občanské, trestní a finanční právo.

Každý kanton má svou vlastní ústavu, legislativní orgán, vládu, policii a soudy. Podobně jako je tomu na spolkové úrovni, tak i kantonální vlády se řídí direktoriálním systémem.

Kantonální parlamenty jsou jednokomorové s 58 až 200 obsazovanými mandáty. V některých kantonech se můžeme setkat i s takzvanými lidovými shromážděními voličů (německy: Landsgemeinden), od nichž se v průběhu dějin upustilo. V současnosti je mají pouze kantony Appenzell Innerhoden a Glarus. Kantonální vlády jsou pěti až sedmičlenné v závislosti na daném kantonu.

Švýcarské kantony disponují veškerými pravomocemi, která se nenacházejí v poli působnosti spolkové vlády, ústavy nebo zákona: typickým znakem jsou kantonální kompetence v oblasti zdravotnictví, daní, justice, školství a sociálního zabezpečení. Každý kanton má rovněž svůj vlastní úřední jazyk a mohou uzavírat vlastní bilaterální smlouvy nejen s ostatními kantony, nýbrž i jinými subjekty mezinárodního práva (články 48 a 56 spolkové ústavy).

Kantonální ústavy rovněž upravují i samotný systém veřejné správy na svém území, včetně delegování některých pravomocí jednotlivým obcím. Výjimkou nejsou případy, kdy obce mají monopol na daně a disponují vlastní policií.

Obdobně jako je tomu na federální úrovni i v jednotlivých kantonech je kladen vysoký důraz na přímou demokracii. Jednotliví občané mohou prostřednictvím petic iniciovat změny kantonálních ústav, případně vetovat již přijaté zákony nebo vyvolat hlasování o přijetí či nepřijetí návrhu zákona. Vyjma lidových shromáždění voličů zachovaných v kantonech Appenzell Innerrhoden a Glarus je hlasování vždy tajné. Volební právo cizinců je upravené různým způsobem v souladu s jednotlivými kantonálními ústavami. To se týká i volebního práva švýcarských občanů zdržujících se v cizině.

Švýcaři jsou občany toho kantonu, v jehož obci se narodili. Samotné kantony hrají roli i v udělování svého občanství (naturalizaci), byť je tento proces spíše obecní a federální záležitostí. Švýcarsko má mimo jiné jen jeden celonárodní svátek, a to 1. srpna. Ostatní volné dny a svátky se liší kanton od kantonu.

Dějiny

Před napoleonskými válkami bylo švýcarské spříseženectví (Eidgenossenschaft) volným spolkem 13 států, jež byly označovány termínem Orte, Stätten – místa, či Kantone/Cantons. K tomu přistupovala řada spojeneckých území (Zugewandte Orte) a podřízených teritorií. Tento systém byl po obsazení Švýcarska napoleonskými vojsky rozbit, v roce 1798 byla z jejich moci vytvořena Helvétská republika jako unitární stát, který se nicméně nadále členil na kantony. Ještě v období Helvétské republiky však převážily federalistické tendence a roku 1803 samotný Napoleon udělil Švýcarsku federalistickou ústavu, přičemž jednotlivé kantony přijaly republikánské ústavy a emancipovala se některá bývalá závislá teritoria, termín kanton se však vžil. Některé takto ustanovené kantony však nepřežily dlouho a byly začleněny do jiných.

Po pádu napoleonského režimu kanton Bern požadoval obnovu svých práv a odmítal uznat nové kantony Aargau a Vaud vzniklé na územích, jež mu dříve podléhaly, avšak pod mezinárodním tlakem byl donucen zříct se svých nároků výměnou za území bazilejského biskupství. Podle Spolkové smlouvy z roku 1815 bylo Švýcarsko pouze volným spolkem států. Kantony byly nositeli stání suverenity, měly právo vystoupit ze spolku, měly vlastní vojska, vybíraly cla, razily mince, mohly uzavírat mezinárodní smlouvy. Teprve spolková ústava z roku 1848 vytvořila ze Švýcarska federální stát, kde kantony ztratily výše zmíněné pravomoci.

Teritoriální vymezení kantonů dodnes zůstává v podobě, jakou získalo po napoleonských válkách. Výjimkou je rozdělení kantonu Basilej na dva polokantony v roce 1833, krátkodobé rozdělení kantonu Schwyz ve stejné době, zánik polokantonů v Glarusu v roce 1836. Jedinými změnami v průběhu 20. století je vytvoření kantonu Jura v roce 1979 odtržením od kantonu Bern a poté přechod bernského okresu Laufen do kantonu Basel-Landschaft v roce 1994.

• 

  13 starých kantonů v 18. století

• 

  Teritoriální uspořádání Švýcarska v 18. století

• 

  Kantony unitární helvétské republiky v roce 1798

• 

  Federální kantony helvétské republiky v roce 1802

• 

  Změny švýcarského území podle vídeňského kongresu

• 

  Kantony po roce 1815

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu švýcarský kanton na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 4139533-5 HDS: 026414

Portály: Švýcarsko