Otevřít hlavní menu

Štěpán Zavřel

český ilustrátor, animátor, grafik, malíř a spisovatel

Štěpán Zavřel (25. prosince 1932 Praha25. února 1999 Rugolo) byl český ilustrátor, animátor, grafik, malířspisovatel.

Štěpán Zavřel
Štěpán Zavřel
Štěpán Zavřel
Narození 25. prosince 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 25. února 1999 (ve věku 66 let)
Rugolo
ItálieItálie Itálie
Národnost česká
Vzdělání Gymnázium Jana Nerudy v Praze; Accademia di Belle Arti di Roma (Akademie krásných umění v Římě) - téma diplomové práce "Vývoj renesanční architektury v Čechách a její vztahy k renesanční architektuře italské" - obhajoba 1962
Povolání akademický malíř, grafik, ilustrátor, freskař
Významná díla ilustrace dětské Bible - Mit Gott unterwegs, Die Bibel für Kinder und Erwachsene neu erzählt (Bohem Press, 1996)
Ovlivněný Jiřím Trnkou
Vliv na založil mezinárodní ilustrátorskou školu v Sarmede - Scuola Internazionale d'Illustrazione di Sàrmede
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se v rodině krejčího a švadleny, jako nejstarší ze tří sourozenců a jediný syn. Rodiče vlastnili krejčovství v Praze-Nuslích, oba však pocházeli z Vysočiny, maminka Marie (rozená Havlová) z Hlinska v Čechách, tatínek Václav ze Studnic, obce ležící cca 3 km jižně od Hlinska.

Štěpán byl vychováván v křesťanské víře, která výrazně ovlivnila celé jeho umělecké směřování. Již od dětství projevoval zálibu v kreslení, kterou dále rozvinul profesor výtvarné výchovy Jaroslav Divíšek, Zavřelův vzor a jeden ze zdrojů počátečního nadšení. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v roce 1952 se pokoušel dostat na různé vysoké školy uměleckého zaměření. Z důvodů neproletářského původu a katolické příslušnosti však na žádnou ze škol přijat nebyl. Externě přesto navštěvoval přednášky a knihovny na AVU, VŠUPUK, zároveň se dost věnoval sportu a často chodil do divadel, muzeí a na výstavy. Od roku 1952 byl zaměstnán nejprve jako konturista a kolorista a později jako fázař a pomocný animátor ve filmovém studiu Bratři v triku vedeném Jiřím Trnkou.

Mezi lety 1953 až 1955 následovala vojenská služba, po které se přestěhoval do ateliéru v Nerudově ulici na Malé Straně a opět se vrátil do studia, kde pracoval až do roku 1959. V tomto období značně cestoval a navštívil velkou část východní Evropy, kam bylo dovoleno vyjet. Současně také experimentoval s nejrůznějšími výtvarnými technikami, včetně xylografie, která ho pak provázela po zbytek života.

Útěk na ZápadEditovat

Štěpánu Zavřelovi se již delší dobu kvůli tehdejší politické a kulturní nesvobodě v hlavě rodila idea útěku z vlasti. Ta nabyla podoby v červnu roku 1959. Přemluvil kamaráda Milana Klikara, společně koupili kameru Paillard 16 cm a přihlásili se na 14 denní zájezd do Albánie s oddílem horolezců. V plánu měli utéct do Řecka, ovšem po přezkoumání situace na pečlivě střežených hranicích byli nuceni plány změnit. Další možnost útěku se však naskytla při zpáteční cestě. Letadlo muselo nečekaně přistát v Bělehradě a všichni cestující byli odvedeni do odbavovací haly. Zde se cesta Štěpána Zavřela s Milanem Klikarem rozešla. Zavřel totiž využil nastalé příležitosti a při čekání na opravu letadla unikl s kamerou z hlídané budovy. Jugoslávská policie ho chytila až po odletu letadla a následně deportovala do vězeňského tábora. Zde přebýval po dobu necelých dvou měsíců, po nichž uprchl. Následně po strastiplné cestě s traumatickými zážitky, kdy stěží utekl jugoslávským pohraničníkům, překročil italsko-jugoslávskou hranici nedaleko města Terst.

Po dalším putování se přes Veronu a Benátky dostal do Říma, kde se ho ujal Monsignore Planner, který velmi obětavě pomáhal českým emigrantům s vyřizováním úředních záležitostí a v neposlední řadě je i materiálně podporoval v jejich začátcích. Po přihlášení na italské policii byl Štěpán Zavřel převezen do internačního tábora do Terstu a později do Neapole. V táborech velice intenzivně studoval italštinu a angličtinu. Po několika měsících získal platné doklady a mohl se přihlásit ke studiu na umělecké akademii, kterou absolvoval v r. 1962.

V dalších letech žil v několika různých zemích, studoval v Mnichově režii kresleného filmu, pracoval i vystavoval např. v Norsku, Německu, Anglii, Švýcarsku. Koncem 60. let zakoupil starou hospodářskou usedlost v obci Rugolo di Sarmede, v okrese Treviso, ve které bydlel a tvořil.

OdkazEditovat

V roce 1999 bylo v obci Sarmede otevřeno první Muzeum Štěpána Zavřela.

V prosinci 2006 bylo v obci Rugolo di Sarmede přejmenováno místní náměstí na Piazza Štěpán Zavřel.

V září 2011 bylo panem Corrado Pirzio-Biroli na jeho zámku Brazza u Udine v severní Itálii otevřeno rozsáhlé Museo Artistico ‘Štěpán Zavřel’[1] věnované životu a dílu Štěpána Zavřela.

V únoru 2019, při příležitosti 20. výročí úmrtí Štěpána Zavřela, bylo v Sarmede v severní Itálii, v jejíž spádové obci Rugolo di Sarmede žil, tvořil a zemřel a kde je také na mísním hřbitově pochován, znovuotevřeno na radnici renovované Muzeum Štěpána Zavřela (původní muzeum zřízené bezprostředně po jeho smrti v roce 1999 sídlilo v nevyhovujících prostorách).

IlustraceEditovat

  • Maria Francesca Gagliardi; Der Zauberfisch (Annette Betz, 1966)
  • Zavřel Štěpán; Sie folgen dem Stern (Patmos, 1967)
  • Zavřel, Štěpán; Salz ist mehr als Gold (Nord-Süd Verlag, 1968)
  • Grimm, Brüder; Sterntaler (Patmos, 1969)
  • Guardini, Romano; Kreuzweg unseres Herrn und Heilandes (Křesťanská akadmie, 1970)
  • Zavřel, Štěpán; Die Geschichte eines Wassermanns (Nord-Süd Verlag, 1970)
  • Wölfel Ursula; Erde, unsere schöner Stern (Patmos, 1971)
  • Zavřel, Štěpán; Die verlorene Sonne (Nord-Süd, 1973)
  • Zavřel, Štěpán; Venedig morgen (Bohem Press, 1974)
  • Zavřel, Štěpán; Peter und Hansi (Gakken, 1975)
  • Zavřel, Štěpán; Der letze Baum (Bohem Press, 1977)
  • Bolliger Max; Die Kinderbrücke (Bohem Press, 1977)
  • Zavřel, Štěpán; The Last Tree (Macdonald and Jane’s, 1978)
  • Bolliger Max; Das Hintenlied (Bohem Press, 1978)
  • Zavřel Štěpán; Der Schmetterling' (Bohem Press, 1980)
  • Bolliger Max; De Bernebrege (Algemiene Fryske Underrjocht Kommisje, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; In Betlehem geboren (Patmos, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; Mein erstes Weihnachtsbuch (Patmos, 1982)
  • Zavřel, Štěpán; Grossvater Thomas (Bohem Press, 1983)
  • Eiichi Sekine; Fushigina kusa no himitsu (Gakken, 1984)
  • Bolliger, Max; Les nains de la montagne (Bohem Press, 1985)
  • Bolliger Max; Die Riesenbirge (Bohem Press, 1985)
  • Hasler, Evelin; Die Blumenstadt (Bohem Press, 1987)
  • Maury, Brigitte et Paravel, Dominique; Sous la lagune de Venise (Bohem Press, 1987)
  • Zavřel, Štěpán und Naumann, Dieter; Der Garten des Tobias (Peters, 1988)
  • Škutina, Vladimír; Ukradený Ježíšek (Bohem Press, 1988)
  • Bolliger, Max:; Jakob der Gaukler (Bohem Press, 1991)
  • Zavřel, Štěpán; Liétajuci deduško (Bohem Press, 1991)
  • Bolliger Max; Jona (Lehrmittelverlag , 1994)
  • Schindler Regine; Mit Gott unterwegs, Die Bibel für Kinder und Erwachsene neu erzählt (Bohem Press, 1996)

Literární díloEditovat

  • Zavřel, Štěpán; Sie folgen dem Stern (Patmos, 1967)
  • Zavřel, Štěpán; Salz ist mehr als Gold (Nord-Süd Verlag, 1968)
  • Zavřel, Štěpán; Die Geschichte eines Wassermanns (Nord-Süd Verlag, 1970)
  • Zavřel, Štěpán; Die verlorene Sonne (Nord-Süd, 1973)
  • Zavřel, Štěpán; Venedig morgen (Bohem Press, 1974)
  • Zavřel, Štěpán; Peter und Hansi (Gakken, 1975)
  • Zavřel, Štěpán; Der letze Baum (Bohem Press, 1977)
  • Zavřel, Štěpán; The Last Tree (Macdonald and Jane’s, 1978)
  • Zavřel, Štěpán; Der Schmetterling (Bohem Press, 1980)
  • Zavřel, Štěpán; In Betlehem geboren (Patmos, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; Mein erstes Weihnachtsbuch (Patmos, 1982)
  • Zavřel, Štěpán; Grossvater Thomas (Bohem Press, 1984)
  • Zavřel, Štěpán und Naumann, Dieter; Der Garten des Tobias (Peters, 1988)
  • Zavřel, Štěpán; Liétajuci deduško (Bohem Press, 1991)[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Museo Artistico ‘Štěpán Zavřel’. www.castellodibrazza.com [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23. 
  2. Worldcat.org: Seznam literárních děl Štěpána Zavřela

LiteraturaEditovat

  • MÍKA, Tomáš; TONZIG, Maria, aj. Štěpán Zavřel. Souvislosti. 3. 2009, roč. XX, s. 123-221. [www.souvislosti.cz Dostupné online]. ISSN 0862-6928. 

Externí odkazyEditovat