Otevřít hlavní menu

Štěnovice

obec v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji
Další významy jsou uvedeny na stránce Štěnovice (rozcestník).

Obec Štěnovice se nachází v okrese Plzeň-jih, kraj Plzeňský, nedaleko jižní hranice krajského města Plzně, zhruba 8,5 km od jeho centra. Obcí protéká řeka Úhlava. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.

Štěnovice
Zámek ve Štěnovicích a řeka Úhlava
Zámek ve Štěnovicích a řeka Úhlava
Znak obce ŠtěnoviceVlajka obce Štěnovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0324 558435
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-jih (CZ0324)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Přeštice
Historická země Čechy
Katastrální území Štěnovice
Katastrální výměra 7,66 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 094 (2019)[1]
Nadmořská výška 330 m n. m.
PSČ 332 09
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Čižická 133
332 09 Štěnovice
Starosta Petr Slavík
Oficiální web: stenovice.cz
E-mail: sou_starosta@mujbox.cz
Štěnovice
Štěnovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ jménaEditovat

Jméno Štěnovice vzniklo podle jazykovědců buď ze jména zakladatele vsi či ze jména prvního osadníka, který měl příjmí Štěně (psí mládě), nebo se jmenoval Štěňa (domácky Štěpán).

HistorieEditovat

Podle archeologických nálezů doloženo u obce neolitické osídlení před 6 tisíci lety (šest kamenných sekyrek), osídlení 1000–500 před našim letopočtem (keramické střepy, pravěký hrob). Ojedinělé střepy ze střední doby hradištní dokládají osídlení v devátém až desátém století. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1327. Na přelomu dvanáctého a třináctého století vzniklo raně středověké hradiště, na jehož místě byla ve čtrnáctém století postavena štěnovická tvrz. Ta zůstala panským sídlem až do počátku šestnáctého století, kdy byla za Štěnovských z Kadova opuštěna. Nové panské sídlo bylo postaveno za Arnošta Bernklaua ze Schönreuthu, plzeňského krajského hejtmana, před rokem 1564. Pravděpodobně „v okolí staré panské sýpky“ za vsí, dnes farní dům s kostelem svatého Prokopa.[2]

 
Farní dům s vestavěným kostelem sv.Prokopa, srpen 2019
 
Budova bývalého panského dvora

Na starší vznik fary odkazují nejen nálezy keramických střepů z posledních let, placení daně ze 3 komínů Adamem Hennigarem roku 1603, ale především popis patrové budovy z roku 1620. Zámeček ve Štěnovicích se nacházel mezi kopci na břehu malého rybníka, při jehož jedné straně byly domy poddaných a uprostřed velký dvůr (Pietro della Madre di Dio). Dne 11. října 1620, na který připadala neděle, nalezl bosý karmelitán Dominik à Jesu Maria při tažení ligistického vojska pod vedením bavorského vévody Maxmiliána proti českým stavům ve zpustošené kapli zdejší tvrze („palazzetto“ či „casale“), kterou měl v držení rytířský rod Hennigarů ze Seebergu, zohavený obraz Adorace Narozeného Krista.[3] Obraz vzal Dominik sebou a povzbuzoval jím katolické vojáky před bitvou bitvě na Bílé hoře. Později, uctívaný již jako zázračný obraz Panny Marie Vítězné jej vzal sebou do Říma, kde byl vystaven v římském kostele Santa Maria della Vittoria. Barokní kopie obrazu se nachází v kostele kostele Panny Marie Vítězné v Praze, také v poutním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, nebo v děkanském kostele svatého Prokopa ve Strakonicích. Farní dům s vestavěným kostelem (někdejší klášter Trinitářů) je zapsán v seznamu kulturních památek.

V obci žila do druhé světové války židovská komunita s vlastní synagogou a hřbitovem. Synagoga byla v sedmdesátých letech dvacátého století zbourána.

Nedávná historie a současnostEditovat

Rychlý rozvoj obce souvisí s vybudováním spádového zdravotního střediska s lékárnou v sedmdesátých letech dvacátého století a mezníkem se stal 29. srpen 1983, kdy došlo k otevření nové moderní pavilonové základní školy se sportovišti. Dlouhou tradici má vlastní mateřská školka.

V 90. letech dokončena kanalizace a plynofikace. Obec byla připojena na plzeňský vodovod. V obci je pošta, několik obchodů, restaurací.

Středisková funkce sídla Štěnovice je založena především na jeho funkci obslužné (školství, zdravotnictví apod.) a obytné. Jeho funkce výrobní a pracovištní jsou omezené, což dokumentuje i vysoký stupeň vyjížďky za prací (z obce Štěnovice vyjíždí za prací více jak polovina z celkového počtu ekonomicky aktivních), i když v posledních letech[kdy?] je zřetelné posilování ekonomické základny obce.[zdroj?]

V obci proběhla v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století rozsáhlá výstavba rodinných domků a několika bytovek. Rozsáhlá výstavba rodinných domků pokračuje do současnosti. Obec je díky poloze na hranici města Plzně a rychlé dostupnosti dálnice D5 jednou z nejrychleji rostoucích obcí v plzeňské aglomeraci.

PamětihodnostiEditovat

 
Židovský hřbitov

OsobnostiEditovat

  • Josef Vykoukal (1861–1927), statkář, podnikatel v cukrovarnictví a politik, moravský zemský poslanec, od počátku dvacátého století majitel velkostatku v Štěnovicích

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. ROŽMBERSKÝ, Petr. Štěnovice. Hrad, tvrz a zámek. 1. vyd. Plzeň: Nadace České hrady, 1996. 28 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 10). 
  3. VÁCHA, Štěpán. K původu a kultu milostného obrazu Panny Marie Vítězné ze Štěnovic. Minulostí západočeského kraje. 2010, roč. 45, s. 7–31. ISSN 0544-3830. 
  4. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Štěnovice, s. 309. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-14]. Identifikátor záznamu 634954373 : židovský hřbitov se souborem 160 náhrobků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

LiteraturaEditovat

  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Štěnovice. Hrad, tvrz a zámek. 1. vyd. Plzeň: Nadace České hrady, 1996. 28 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 10). 

Externí odkazyEditovat