Šmelnský bublák je plemeno holuba domácího pocházející z Německa, ze Saska a Durynska.[1][2] Vzhledem se podobá silnému holubovi skalnímu, je to tzv. holub polního typu. Jeho zvláštností je rozdvojený, případně až vidličnatý ocas, a hlasový projev, tzv. bublání. Je to vrkání přeměněné na dlouhotrvající zvuk připomínající vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Tento rys je společný všem holubům bublákům. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny bubláků a je zapsán pod číslem 0511.

Šmelnský bublák
Šmelnský bublák červenopruhý
Šmelnský bublák červenopruhý
Základní informace
Země původuNěmeckoNěmecko Německo
Využitíužitkovo-okrasný chov
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Směr užitkovostiokrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaBarevní holubi, podskupina bubláci
skupina EE: Bubláci
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Je to vzácné plemeno holuba, chované převážně pouze v Německu.[3] Je to silný holub, použitelný i do užitkově-okrasného chovu.[4] Oční duhovka je perlová, jen bílí holubi mají oči vikvové, tmavé. Křídlaocas má šmelnský bublák dlouhé, s širokými pery. Ocas je tvořen nejméně 14 rýdovacími pery, obvykle jich bývá osmnáct a má tvar vidlice.[3] Běháky jsou opeřené krátkým peřím, které dosahuje až po prsty ptáka a tvoří tak tzv. punčošky. Vyskytuje se jen v menším počtu barevných rázů, obvykle je celobarevný.

Podobným plemenem je německý vidličnatoocasý bublák, který má místo punčošek bohaté rousy.[3]

Galerie

editovat

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 198–200. 
  2. BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů II. Bubláci, s. 158. 
  3. a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Šmelnský bublák, s. 90. 
  4. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Kombinovaný chov užitkovo-okrasný, s. 187. 

Literatura

editovat
  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.